Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 28.březen 22:25

Ano, může. ;) Ale „psychicky nemocný člověk“ je moc neurčité a moc široké. Jak nemocný (jaká nemoc) a jak vážně. Třeba schizofrenik a podobní, ten musí, jestli chce být nějak léčen a trochu normálně fungovat. Bez nich jsou úplně mimo, žijící v bludu, s denodenními halucinací, zmateností, nesoustředěností atd. Protože jinak než antipsychotiky apod. se takové nemoci zatím úspěšně a dlouhodobě léčit nedají. a vyléčit se často nedají (jako třeba zrovna ta schíza), jen se léčí, což je nonstop proces, znamenající spíš akorát, že to potlačuje přížnaky těch jejich nemocí… Tedy, aby mohli co nejnormálněji žít.

Ale třeba u deprese, to se bere (mělo by) až jako krajní řešení. První jsou třeba sezení u psychologa, pak teprve psychiatra – pak teprve léky. Zde je to spíš o přístupu, apod. Psychoterapie, různé druhy terapií, přírodní léčiva (na uvolnění) atd. Až pokud nejsou tyto metody léčby účinné a jedná se o těžkou depresi – pak teprve nastupují tabletky. Které mohou (ale nemusí) fungovat. Hlavně to jen mění chemii v mozku. A i těch léčiv je velké množství druhů – a záleží taky, jak co komu sedne; jak to na něj bude zabírat.
Hlavně zde by měla být léčba co nejindividuálnější (ostatně každá léčba snad skoro čehokoli, by měla být silně individuální – jenže tak moderní/západní medicína moc nefunguje a bere se skoro vše obecně… co platí pro jednoho, má platit pro každého; zde je to spíš o nemoci a ne o pacientech).

Disraeli

Odpověděl/a – 28.březen 22:29

Ano, může. ;) Ale „psychicky nemocný člověk“ je moc neurčité a moc široké. Jak nemocný (jaká nemoc) a jak vážně? Třeba schizofrenik a podobní, ten musí, jestli chce být nějak léčen a trochu normálně fungovat. Bez nich je většinou úplně mimo, žijící v bludu, s dennodenními halucinací, zmateností, nesoustředěností atd. Protože jinak než antipsychotiky apod. se takové nemoci zatím úspěšně a dlouhodobě léčit nedají. A vyléčit se dost často nedají (jako třeba zrovna ta schíza), jen se léčí, což je nonstop proces, znamenající spíš akorát, že se potlačuje přížnaky těch jejich nemocí… Tedy, aby mohli co nejnormálněji žít. A k tomu je potřeba zobat ty patáčky. ;)

Ale třeba u deprese, to se bere (mělo by) až jako krajní řešení. První jsou třeba sezení u psychologa, pak teprve psychiatra – pak teprve léky. Plus třeba pomoc ostatních/blízkých, sociální podpora, změna prsotředí, návyků, dovolená. Zde je to spíš o přístupu, apod. Psychoterapie, různé druhy terapií, přírodní léčiva (na uvolnění) atd. Až pokud nejsou tyto metody léčby účinné a jedná se o těžkou depresi – pak teprve nastupují tabletky. Které mohou (ale nemusí) fungovat. Hlavně to jen mění/ovlivňuje chemii v mozku. A i těch léčiv je velké množství druhů – a záleží taky, jak co komu sedne; jak to na něj bude zabírat.
Hlavně zde by měla být léčba co nejindividuálnější (ostatně každá léčba snad skoro čehokoli, by měla být silně individuální – jenže tak moderní/západní medicína moc nefunguje a bere se skoro vše obecně… co platí pro jednoho, má platit pro každého; zde je to spíš o nemoci a ne o pacientech).