Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 28.březen 20:35

Problém je, že spotřebitel myslí jen na sebe… Konzum kámo a neříkej, že pod něj nespadáš. Ono to ani neche až tak moc logického uvžovaní, stačí se nad tím malinko zamyslet (ale taky ses nad tím zamyslel asi jen jako: „proč sakra nemůžu..?!“ „já chci!“). ;)
Jeden obchod má omezené množství takových potravin – které bývají žádané (máslo, vejce, olej,…). Většinou na týden (nebo určitý počet dní v týdnu – dle jejich intervalů dodání zboží od dodavatelů). Sleva je pro všechny. Je to pojistka, aby třeba 5 zákazníků nevykoupilo všechno, co mají na prodejně / na skladu. Nejen, že by to bylo nefér, ale obchod/prodejna by z toho mohla mít potíže – a nedostala ba tak svým závazkům vůči spotřebitelům.
„Potíž“ je, že podnikatel musí myslet obecně, ve velkém a dopředu. Obyčejný konzument/zákazník myslí hlavně na sebe, max rodinu. Ostatní ho ani nenapadnou (ani že existují a taky něco chtěj). A do role podnikatele/firmy ho ani nenapadne se vžít. Já, já, já. Potřebují, musím, chci.

Nedostalo by se na ostatní. Takže základ je dostupnost pro všechny.
Ti, co si to nakoupili, by to navíc dále mohli prodávat za vyšší cenu (živnostníci aj) nebo to využívat při velkobjemovém podnikání (samozřejmě takoví mají třeba nižší/velkoobchodní ceny, ale i tak… kolikrát se takové akce pořádně vyplatí – protože to může být velká sleva a velmi výhodná cena. A běžným zákazníkům/spot­řebitelům, by to nebylo fér). A oni to nezbytně nepotřebují pro sebe, ale pro zisk. Tzn. prostě že by toho zneužili.- Většina lidí si nekoupí 120 ks něčeho obyčejného pro vlastní/rodinnou s/potřebu.Představ si tu marži (která by se tím navíc mohla na trhu změnit – obzvlášť kdyby toho zneužívala konkurence… představ si že to ve slevě vykoupí jiné supermarkety a začnou to prodávat dráž u něj by to vykoupili u sebe by si mohli dovolit to prodávat za plnou anebo ve svlevě, ale ne tak výhodné pro záakzníky).
Zkrátka se dá toho lehce zneužít – na úkor toho obchodu, ve prsopěch jiné firmy (když už dáme bokem obyčejné zákazníky).

Mohli by vykoupit všechno a udělat si velkou zásobu (při trvanlivých výrobcích jako třeba te olej). Což vyloženě není problém sám o sobě – jen by to dlouhobě nekupovali za plnou cenu nebo už to zmíněné a hlavní, vykoupil by to ostatním, kteří to taky chtějí/potřebují – a měli by mít možnost si to taky zakoupit (to by šlo těžko, kdyby na ně nezbylo).

Slevy/akce jsou samozřejmě za jedno lákadlo, za druhé jsou známé – jsou oznámené dopředu v letácích a podobně (nemluvě o TV, internetu). A reklama taky musí něco splňovat. A tak jeden nebo pár zákazníků vykoupí všechno a stovka dalších, kteří pro to do obchodu pojedou budou na_raní, že už je to vyprodané (tzn. všichni zákazníci). A samozřejmě si ten hněv odnese obchod…
Reklamní akce na týden, kde za 1 až 2 dny vše vykoupí pár ojedinělých zákazníků? To by pak mohlo být považováno za „vadnou“ reklamu.

Avšak většina zákazníků to umí přečůrat. Možná to množstevní omezení patří na jeden nákup, nwm (i když se mi zdá, že spíš na osobu – ale pokladním je to asi jedno). A tak si prostě ten nákup rozdělí na 2× nebo i na 3×. A krom toho třeba jedou 2× za den nebo Xkrát v tom týdni na nákup – nemluvě o jiných prodejnách toho stejného řetězce ve městě. A nemluvě o tom, že by to udělali při každé akci (jednou měsíčně – tedy jeden týden v měsíci). A tak si velmi málo zákazníků (nebo ještě hůř ostatních firem/konkůrentů) na tom PRAVIDELNĚ vydělá. Jen se akce objeví ⇒ hůra to vše vykoupit.

Citace z odkazu níže: „*Stanovením tohoto omezení u zboží tak atraktivního pro větší okruh spotřebitelů se prodejci (hlavně právě supermarkety s větší návštěvností) snaží dostát své povinnosti zajistit po celou dobu trvání akce dostatek pro všechny zákazníky, tak aby bylo zboží takzvaně k dostání. Kdyby toto prodejce nezajistil, mohl by čelit sankci za vábivou reklamu, která zákazníky na slevy naláká, avšak skladové zásoby zájem zákazníků nepokryjí ani při zahájení akce.*”
https://www.dtes­t.cz/spotrebi­telska-poradna/detail/zbo­zi-v-akci-a-limit-na-osobu/1282
https://www.dtes­t.cz/spotrebi­telska-poradna/detail/o­mezeni-prodeje-na-osobu/1078

Ještě bych dodal, že bokem mimo férovost/dostatek, dostání svým povinnostem, apod., zde to taky může být i jisté „lákadlo“. Omezení – ve formě času (omezená akce) a množstevní limit můžou u dotyčného vytvářet jistý pocit naléhavosti, nedostatku a potřeby… Nebude otálet a raději rovnou nakoupí, dokud má šanci. Cože? Jen 5 ks, tak OK, vezme všech 5 ks (přestože by třeba vzal jen 2 nebo 3). Jistota, že se vše opravdu prodá, zvýšení (pocitu) potřeby odběratel/veřej­nosti, povzbuzení, apod. Avšak tohle je spíš takový vedlejší bonus, který nemusí platit. Protože jak už jsem psal – většinou se ten množstevní limit vztahuje na velmi žádané komodity.
Ale mohou zde být i další důvody, jako třeba analýza a sběr dat – jak na to lidi reagují, kolik nakupují, jak se chovají, jak rychle se to prodá,.. a to platí pro celou společnost (veřejnost – než jen pro pár málo jednotlivců, kteří by mohli vykoupit vše).

Disraeli

Odpověděl/a – 28.březen 20:43

Problém je, že spotřebitel myslí jen na sebe… Konzum kámo a neříkej, že pod něj nespadáš. Ono to ani nechce až tak moc logického uvažovaní, stačí se nad tím na chvíli zamyslet (ale taky ses nad tím zamyslel asi jen jako: „proč sakra nemůžu..?!“ „já chci!“ „v čem je problém“ „další omezení“). ;)
Jeden obchod má omezené množství takových potravin – které bývají žádané (máslo, vejce, olej,…). Většinou na týden (nebo určitý počet dní v týdnu – dle jejich intervalů dodání zboží od dodavatelů). Sleva je pro všechny. Je to pojistka, aby třeba 5 zákazníků nevykoupilo všechno, co mají na prodejně / na skladu. Nejen, že by to bylo nefér, ale obchod/prodejna by z toho mohla mít potíže – a nedostala ba tak svým závazkům vůči spotřebitelům.
„Potíž“ je, že podnikatel musí myslet obecně, ve velkém, na zájmy/pověst firmy, myslet často pro širokou veřejnost a dopředu. dlouhodobě. A taky to chce pro-počítat. Obyčejný konzument/zákazník myslí hlavně na sebe, max rodinu. Ostatní ho ani nenapadnou (ani že existují a taky že něco chtěj). A do role podnikatele/firmy ho ani nenapadne se vžít (to je pro ně často nepřítel), kterého však potřebují, někteří i denně, nonstop)." Já, já, já. Potřebují, musím, chci."

Nedostalo by se na ostatní. Takže základ je dostupnost pro všechny.
Ti, co si to nakoupili, by to navíc dále mohli prodávat za vyšší cenu (živnostníci, podnikatelé, společnosti, aj) nebo to využívat při velkobjemovém podnikání (samozřejmě takoví mají třeba nižší/velkoobchodní ceny, ale i tak… kolikrát se takové akce pořádně vyplatí – protože to může být velká sleva a velmi výhodná cena. A běžným zákazníkům/spot­řebitelům, by to nebylo fér). A oni to nezbytně nepotřebují pro sebe, ale pro zisk. Tzn. prostě že by toho zneužili.- Většina lidí si nekoupí 120 ks něčeho obyčejného pro vlastní/rodinnou s/potřebu.Představ si tu marži (která by se tím navíc mohla na trhu změnit – obzvlášť kdyby toho zneužívala konkurence… představ si že to ve slevě vykoupí jiné supermarkety a začnou to prodávat dráž u něj by to vykoupili u sebe by si mohli dovolit to prodávat za plnou anebo ve svlevě, ale ne tak výhodné pro záakzníky).
Zkrátka se dá toho lehce zneužít – na úkor toho obchodu, ve prsopěch jiné firmy (když už dáme bokem obyčejné zákazníky).

Mohli by vykoupit všechno a udělat si velkou zásobu (při trvanlivých výrobcích jako třeba te olej). Což vyloženě není problém sám o sobě – jen by to dlouhobě nekupovali za plnou cenu nebo už to zmíněné a hlavní, vykoupil by to ostatním, kteří to taky chtějí/potřebují – a měli by mít možnost si to taky zakoupit (to by šlo těžko, kdyby na ně nezbylo).

Slevy/akce jsou samozřejmě za jedno lákadlo, za druhé jsou známé – jsou oznámené dopředu v letácích a podobně (nemluvě o TV, internetu). A reklama taky musí něco splňovat. A tak jeden nebo pár zákazníků vykoupí všechno a stovka dalších, kteří pro to do obchodu pojedou budou na_raní, že už je to vyprodané (tzn. všichni zákazníci). A samozřejmě si ten hněv odnese obchod…
Reklamní akce na týden, kde za 1 až 2 dny vše vykoupí pár ojedinělých zákazníků? To by pak mohlo být považováno za „vadnou“ reklamu.

Avšak většina zákazníků to umí přečůrat. Možná to množstevní omezení patří na jeden nákup, nwm (i když se mi zdá, že spíš na osobu – ale pokladním je to asi jedno). A tak si prostě ten nákup rozdělí na 2× nebo i na 3×. A krom toho třeba jedou 2× za den nebo Xkrát v tom týdni na nákup – nemluvě o jiných prodejnách toho stejného řetězce ve městě. A nemluvě o tom, že by to udělali při každé akci (jednou měsíčně – tedy jeden týden v měsíci). A tak si velmi málo zákazníků (nebo ještě hůř ostatních firem/konkůrentů) na tom PRAVIDELNĚ vydělá. Jen se akce objeví ⇒ hůra to vše vykoupit.

Citace z odkazu níže: „Stanovením tohoto omezení u zboží tak atraktivního pro větší okruh spotřebitelů se prodejci (hlavně právě supermarkety s větší návštěvností) snaží dostát své povinnosti zajistit po celou dobu trvání akce dostatek pro všechny zákazníky, tak aby bylo zboží takzvaně k dostání. Kdyby toto prodejce nezajistil, mohl by čelit sankci za vábivou reklamu, která zákazníky na slevy naláká, avšak skladové zásoby zájem zákazníků nepokryjí ani při zahájení akce.”
https://www.dtes­t.cz/spotrebi­telska-poradna/detail/zbo­zi-v-akci-a-limit-na-osobu/1282
https://www.dtes­t.cz/spotrebi­telska-poradna/detail/o­mezeni-prodeje-na-osobu/1078

Ještě bych dodal, že bokem mimo férovost/dostatek, dostání svým povinnostem, zneužívání ostatními (vč. konkurence), apod., zde to taky může být i jisté „lákadlo“. Omezení – ve formě času (omezená akce) a množstevní limit můžou u dotyčného vytvářet jistý pocit naléhavosti, nedostatku a potřeby… Nebude otálet a raději rovnou nakoupí, dokud má šanci. Cože? Jen 5 ks, tak OK, vezme všech 5 ks (přestože by třeba vzal jen 2 nebo 3). Jistota, že se vše opravdu prodá, zvýšení (pocitu) potřeby odběratel/veřej­nosti, povzbuzení, apod. Avšak tohle je spíš takový vedlejší efekt, který nemusí platit – být záměrem. Protože jak už jsem psal – většinou se ten množstevní limit vztahuje na velmi žádané komodity.
Ale mohou zde být i další důvody, jako třeba analýza a sběr dat – jak na to lidi reagují, kolik nakupují, jak se chovají, jak rychle se to prodá,.. a to platí pro celou společnost (veřejnost – než jen pro pár málo jednotlivců, kteří by mohli vykoupit vše).