Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 25.únor 19:48

Může to být o zvyku a z něj vycházející „potřebě“ (domnělé). Myslí si, že ji potřebuje. Je zvyklý víc solit. Stejně jako na cukru aj. i zde může být závislost.
Může se jednat o skutecmou potřebu, má málo soli (i když je to míň pravděpodobné).
Další je jen otazkou životosprávy.
Nejčastější bude ten zvyk. To docela dost ovlivňuje i chuť (co je moc nebo málo slané anebo taky sladké… Může být jen takové zdání, které ovlivňuje chuťově buňky. Je zde problém závislosti).

Disraeli

Odpověděl/a – 25.únor 19:53

Může to být o zvyku a z něj vycházející „potřebě“ (domnělé). Myslí si, že ji potřebuje. Je zvyklý víc solit. Stejně jako na cukru aj. i zde může být závislost.
Může se jednat o skutecmou potřebu, má málo soli (i když je to míň pravděpodobné).
Další je jen otazkou životosprávy.
Nejčastější bude ten zvyk. To docela dost ovlivňuje i chuť (co je moc nebo málo slané anebo taky sladké… Může být jen takové zdání, které ovlivňuje chuťově buňky. Je zde problém závislosti).

Každého taky může honit mlasná, neustále „potřebuje“ sladké nebo si některé věci pořádně ocukrovat. Jenže to je většinou ten zvyk, návyk. A pořádně ovlivní i chuť. Kdo si dá třeba deitu bez cukru (tj. od sladkostí a přidaných cukrů, ne obecně od sacharidů), tak po pár dnech zjistí, že sladké chutná úplne jinak. Vnímá to jinak a i v míň sladkých pokrmech ten cukr dostatečně cítí. A naopak to, co dříve normálně konzumoval (bonbóny, cola atd), mu teď bude připadat předložené.
Podobně to platí pro sůl.