Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 10.únor 0:08

Podle toho, kdo by to byl.
Podle toho, co by chtěl.

Od toho by se odvíjela má reakce.
S různými slavnými i vlivnými jsem se už setkal. Není to žádná věda a jsou to taky jen lidi (většinou taky docela obyčejní, případně trochu něčím neobyčejní – což z nich nedělá nadlidi). Taky většinou o nic nejde. Ať už je to audience, schůzka, autogramiáda nebo někoho významného potkáš jen tak mimoděk někde venku nebo na nějaké akci. Neprožívám to (možná taky pro to, že větina z nich mě popravdě ani tolik nezajímá).
Horší spíš je, když ten dotyčný OČEKÁVÁ, že je to pro tebe nějaká významná chvilka nebo něco takového. 😅 A tobě je to přitom docela fuk. Popravdě asi tak s 95 % procenty slavnými se setkat ani netoužím ani nic po nich / od nich nechci (co se týká herců, zpěváků, ale i plno řadových politiků, ale i třeba průměrných hlav států a vlád, atd).

Zachovával bych vždy alespoň zdvořilostní dekorum. Pokud by to nebyl rovnou král, významný člen dynastie nebo někdo, koho bych si velice vážil, tak bych se k nim choval úplně stejně jako ke komukoli jinému. S repsketem, pokud by nebyl nepříjemný. A nijak zvlášť bych to neprožíval, ať už by to byl třeba nějaký významný politik – prezident/premiér, generál, jeden z nejbohatších lidí, slavný spisovatel, sportovec, umělec, herec atd… Oni stejně zpravidla NECHTĚJÍ nějaké zvláštní zacházení, v/nucené pozornosti atd (myslím hlavně když jsou soukromně ve společnosti mezi lidmi). I pro ně je to navíc kolikrát obtěžující nebo nepříjemné, když se ostatní kolem nich chovají nervózně, snaží se něčím zalíbit, udělat dojem, přehnaně se snaží, a prostě se chovají jako typičtí fandové. Jsou to lidi, kteří žijí jako ostatní, fungují jako ostatní a většinou komunikují i jednají jako ostatní. Tzn. NORMÁLNĚ, přirozeně (nenuceně). Jde jim o normální rozhovor a chování. Přehnané nadšení, nervozita a další „typické“ projevy lidí, když se setkají s někým slavným, jsou většinou trapné. Nejen pro ty lidi, ale i pro toho slavného. Paradoxně za takového stavu a při takovém chování asi jen těžko udělají dobrý dojem, řeknou něco smyslupplného nebo vtipného (obzvlásť když se do toho nutí). Ten slavný pak má většinou nějaké zdrořilostní fráze nebo se musí nutit do vstřícnosti apod. Často se snaží takové fandy mírně „odkopnout“, tedy zbavit se jich, bez toho, aby urazili a vypadalo by to blbě.
Přistupovat k nim jako k rovným, jako k lidem a chvoat se normálně. Pak se dá s nimi i sblížit, rozjet hlubší rozhovor i případně navázet nějaký vztah.

Pokud by to nebyl vyloženě panovník, tak mě zase ostatní významní nějak nevzrušují a z míry mě nevyvedou. Politici, herci, zpěvácí, bylo by mi to spší fuk. Chovat se normálně je základní předpoklad, případně tak, aby to dotyčnému odpovídalo (panovník, jistá pocta, projevy úcty, dodržování alespoň některých zásad, etikety při jednání s monarchou a spol). Zbytek by záležel na situaci a na osobnosti toho „vysoce postaveného“ – jak bychom si sedli. Tzn., stejně jako s kýmkoli jiným ve společnosti.

Disraeli

Odpověděl/a – 10.únor 0:16

Podle toho, kdo by to byl.
Podle toho, co by chtěl.

Od toho by se odvíjela má reakce.
S různými slavnými i vlivnými jsem se už setkal. Není to žádná věda a jsou to taky jen lidi (většinou taky docela obyčejní, případně trochu něčím neobyčejní – což z nich nedělá nadlidi). Taky většinou o nic nejde. Ať už je to audience, schůzka, křest knihy nebo nějakého díla, autogramiáda, společenská událost nebo někoho významného potkáš jen tak mimoděk někde venku nebo na nějaké akci. Neprožívám to (možná taky pro to, že větina z nich mě popravdě ani nějak nezajímá).
Horší spíš je, když ten dotyčný snad někdy OČEKÁVÁ, že je to pro tebe nějaká významná chvilka nebo něco takového. 😅 A tobě je to přitom docela fuk. Popravdě asi tak s 95 % procenty slavnými, možná i víc, se setkat ani netoužím ani nic po nich / od nich nechci (co se týká herců, zpěváků, ale i plno řadových politiků, ale i třeba průměrných hlav států a vlád, atd). Nestojím o autogram, o fotečku a vlastně ani o rozhovor.

Zachovával bych vždy alespoň zdvořilostní dekorum. Pokud by to nebyl rovnou král, významný člen dynastie nebo někdo, koho bych si velice vážil, tak bych se k nim choval úplně stejně jako ke komukoli jinému. S repsketem, pokud by nebyl nepříjemný. A nijak zvlášť bych to neprožíval, ať už by to byl třeba nějaký významný politik – prezident/premiér, generál, jeden z nejbohatších lidí, slavný spisovatel, sportovec, umělec, herec atd… Oni taky stejně zpravidla NECHTĚJÍ nějaké zvláštní zacházení, v/nucené pozornosti atd (myslím hlavně když jsou soukromně ve společnosti mezi lidmi). I pro ně je to navíc kolikrát obtěžující nebo nepříjemné, když se ostatní kolem nich chovají nervózně, snaží se něčím zalíbit, udělat dojem, přehnaně se snaží, pořád po nich něco chtějí a prostě se chovají jako typičtí fandové. Jsou to lidi, kteří žijí jako ostatní, fungují jako ostatní a většinou komunikují i jednají jako ostatní. Tzn. NORMÁLNĚ, přirozeně (nenuceně). Jde jim o normální rozhovor a chování. Přehnané nadšení, nervozita a další „typické“ projevy lidí, když se setkají s někým slavným, jsou většinou trapné. Nejen pro ty lidi, ale i pro toho slavného. Paradoxně za takového stavu a při takovém chování asi jen těžko udělají dobrý dojem, řeknou něco smysluplného nebo vtipného (obzvlásť když se do toho nutí). Ten slavný pak má většinou nějaké naučené zdvořilostní fráze nebo se musí nutit do vstřícnosti apod. Často se snaží takové fandy mírně „odkopnout“, tedy zbavit se jich, bez toho, aby urazili a vypadalo by to blbě. Nebo je co nejrychleji odbýt.
Přistupovat k nim jako k rovným, jako k lidem a chovat se normálně. Pak se dá s nimi i sblížit, rozjet hlubší rozhovor i případně navázet nějaký vztah.

Pokud by to nebyl vyloženě panovník, tak mě zase ostatní významní nějak nevzrušují a z míry mě nevyvedou. Politici, herci, zpěvácí, bylo by mi to spíš fuk. Chovat se normálně je základní předpoklad, případně tak, aby to dotyčnému odpovídalo (panovník, jistá pocta, projevy úcty, dodržování alespoň některých zásad, etikety při jednání s monarchou a spol). Zbytek by záležel na situaci a na osobnosti toho „vysoce postaveného“ – jak bychom si sedli. Tzn., stejně jako s kýmkoli jiným ve společnosti. Předem se to stejně většinou nedá odhadnout (slavní, významní, vlivní mají taky různé osobnosti, inteligenci, zájmy).