Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 27.leden 11:41

Nechápu, jakou má vůbec pointu nějaká „humánnost“ při vykonávání trestu smrti. Kolikrát se v historii vybíral takový způsob popravy, který odpovídal zločinu toho popravovaného. Pokud se dopustil největších zločinů, dostal bolestivou smrt.Doslova mučivnou a krutou. Největší sérioví nebo masoví vrazi, královrazi, vele/zrádci apod.
Trest smrti je nejvyšší trest za největší zločiny. Pointou je zbavit se života, protože – zbavoval života ostatních a působil velké škody, zbavil se práva na život, stal se (většinou nenapravitelnou) hrozbou pro společnost – či především si již ten trest svými činy vysloužil a není pro něj žádný pardon, druhá šánce ani milost, které si nezaslouží. Pro společnost představoval utrpení a stal se „škodnou“.

Stětí mečem a sekerou je stále nejpraktičtější i rychlé. Ty by se měly prkatikovat nejčastěji (gilotina přinesla jen problémy). Ani injekce, ani křeslo ani plyn ani jiné modernosti.
Oběšení na šibenici – s propadlištěm, z větší (adekvátní) výšky – aby to nebyla smrt udušením, ale zlomením vazu. Taky rychlé.
Porava zastřelením bývá většinou rychlá, i když se na ni často dívá nelibě. Avšak rychlá kulka do hlavy nebo vykonání rozsudku popravčí četou, je rychlé (pokud všichni nemíří na břich nebo končetiny nebo jen hruď… alespoň někdo by měl i na hlavu).

Já vím, aby chudáček sériový vrah, násilník, vyžívající se v působení bolesti, (…) náhodou nepocítil bebí, když ho budou nešťastníka popravovat. Ta poprava má svůj důvod. Poprava by měla být, měla by být praktická a případně by měla odpovídat tomu člověku a jeho činům. To je celé. I vrah a odsouzený pořád může mít nějaká svá práva, ale tahle logika o humánnosti, no nwm, mně to příjde na hlavu, pořád vymýšlet nějaké supr nové, „humánní“ tresty smrti.

Disraeli

Odpověděl/a – 27.leden 12:15

Nechápu, jakou má vůbec pointu nějaká „humánnost“ při vykonávání trestu smrti. Kolikrát se v historii vybíral takový způsob popravy, který odpovídal zločinu toho popravovaného. Pokud se dopustil nejkrutějších nebo největších zločinů, dostal bolestivou smrt. Doslova mučivou a krutou. Největší sérioví nebo masoví vrazi, královrazi, vlasti/zrádci apod.
Trest smrti je nejvyšší trest za největší zločiny. Pointou je zbavit života, protože – zbavoval života ostatních a působil velké škody, zbavil se práva na život, stal se (většinou nenapravitelnou) hrozbou pro společnost – či především si již ten trest svými činy vysloužil a není pro něj žádný pardon, druhá šance ani milost, které si nezaslouží. Pro společnost představoval utrpení a stal se „škodnou“.

Stětí mečem a sekerou je stále nejpraktičtější i rychlé. Ty by se měly praktikovat v první řadě (gilotina přinesla jen problémy). Ani injekce, ani křeslo ani plyn ani jiné modernosti.
Oběšení na šibenici – s propadlištěm, z větší (adekvátní) výšky – aby to nebyla smrt udušením, ale zlomením vazu. Taky rychlé.
Poprava zastřelením bývá většinou rychlá, i když se na ni často dívá nelibě. Avšak rychlá kulka do hlavy nebo vykonání rozsudku popravčí četou, je rychlé (pokud všichni nemíří na břich nebo končetiny nebo jen hruď… alespoň někdo by měl i na hlavu).

Já vím, aby chudáček sériový vrah, násilník, vyžívající se v působení bolesti, (…) náhodou nepocítil bebí, když ho budou nešťastníka popravovat. Ta poprava má svůj důvod. Poprava by měla být, měla by být praktická a případně by měla odpovídat tomu člověku a jeho činům. To je celé. I vrah a odsouzený pořád může mít nějaká svá práva, ale tahle logika o humánnosti, no nwm, mně to příjde na hlavu, pořád vymýšlet nějaké supr nové, „humánní“ tresty smrti.