Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 26.leden 18:45

Tak humánní…

Zabít člověka je zabít člověka. Ono i když tě někdo napadne, že, řekněme, ti nic jiného nezbude, než ho prostě poškodit tak, že smrt je velmi pravděpodobná, tak humánní to rozhodně nebude.

Hodně záleží na tom, kdo to dělá.

Stětí sekerou je velmi rychlé, prakticky bezbolestné, ovšem Mistr ostrýho meče to musí umět, musí se správně trefit, přitom ta sekera je těžká. Takže v praxi, velmi často, bohužel.

Pověšení za hrdlo? Až do 19. století se to neřešilo, šibenice byly veliké (čím větší, tím větší důležitost má městská rada: koukej, taky máme hrdelní právo! 👌😂), no a když někoho soud odsoudil ku pověšení za hrdlo, tak to bylo něco, jako dneska podmínka – činec si mohl pískat! No tak co, no, tak ho tam Mistr ostrýho meče vyvedl, po schůdkách, na žebříku, nasadil mu oprátku a jednoduše ho „zhoupl“. Ano humánního na tom nebylo nic, viselec tam s sebou škubal nějakou tu desítku minut, no ale tak co by chtěl, vždyť ho ani kolem nelámou, kleštěmi neštípají, no a lid chce mít taky podívanou, a taky odstrašující oučinek se musí dostavit, ne? 🙄😂

V 19. století se začalo řešit poněkud více, že jako ano, že některý lidi je třeba sprovodit ze světa, ano, že by to mělo vidět i obecenstvo (jednak kontrola, jednak odstrašující oučinek), ale že by to mělo být co možná nejrychlejší, a tak vůbec a podobně. No tak se přišlo s dlouhým provazem. Jednoduše řečeno, Mistr ostrýho meče takovýho viselce zváží a podle tý váhy vypočítá počet uzlíků na smyčce a také délku lana. To všecko připraví, k tomu namaže oprátku mejdlem, nebo něčím podobným, no a v kýžený okamžik dostane viselec na hlavu kapucu, Mistr ostrýho meče mu nasadí oprátku pod správný ucho, oprátku správně dlouhou, no a pak většinou zatáhne za páku, pod viselcem se propadne propadliště, zlomek sekundy si zalétá, pak to škubne, zláme vaz, přeruší míchu a je to.

Pokud je zkušený popravčí, což většinou je, funguje to.

Vídeňskej kat Josef Lang měl však velikou profesní čest, a tak mu přišel angloamerický způsob viselců věšení (Long Drop), že jako ten viselec, jak tam letí a vůbec, že to někdy trvá i déle, než jednu minutu, že to je Schlamperei. No tak vynalezl Würgegalgen, což by se dalo přeložit jako dusivá šibenice. Jo, v rukou zkušenýho Mistra je Würgegalgen asi opravdu nejhumánnější způsob pověšení za hrdlo: Lang používal konopnou oprátku, hrubě promazanou mejdlem, krátkou. Viselec byl pacholky zvednut, na nohou mu byla uvázána další oprátka, a na pokyn popravčího byl sražen dolů, což zlámalo vaz a přerušilo míchu. Pro jistotu ještě třetí pacholek tahal za nohy čince.

Pomineme-li Protektorát a popravy po odsouzení říšským soudem podle říšskýho práva, byl Würgegalgen jediný legální způsob popravy jak ve státu Království a země na Radě říšské zastoupené, tak v RČS, až do roku 1950. Jenže zejména po Vítěžným ounoru (a nejen po něm, už po roce 1945) popravoval kde kdo (retribuční soudy byly jatka, ale to tady neřešíme, že?), no a podle toho to vypadalo: v rukou diletanta byl Würgegalgen příšerný nástroj na smrt!

Velmi humánní je také střela pistolí do týlu, v neznámý okamžik.

Všecky ty další výmysly, jako elektrický kanape, plynová komora, smrtící injekce, etc. etc. etc., to není vůbec spolehlivé, to za prvé, a k tomu je tam spousta proměnných, které mohou způsobit, že odsouzenec bude trpět, nebo i nepopraven (otázka, co je horší). Na elektrický proud reagují rozliční lidé rozličně. Smrticí cocktail do injekcí může být prohozen, nebo chyba fabryky na výrobu smrtících cocktailů do smrtících injekcí etc., etc. Je tam spousta proměnných, je to složitý, čím složitější, tím větší možnost chyby.

Statistika nuda je, má však cenné údaje, však si to najdi, že to až tak velice moc nefunguje.

https://de.wi­kipedia.org/wi­ki/Josef_Lang_(Hen­ker)
https://de.wi­kipedia.org/wi­ki/W%C3%BCrge­galgen

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 26.leden 19:04

Tak humánní…

Zabít člověka je zabít člověka. Ono i když tě někdo napadne, že, řekněme, ti nic jiného nezbude, než ho prostě poškodit tak, že smrt je velmi pravděpodobná, tak humánní to rozhodně nebude.

Hodně záleží na tom, kdo to dělá.

Stětí sekerou je velmi rychlé, prakticky bezbolestné, ovšem Mistr ostrýho meče to musí umět, musí se správně trefit, přitom ta sekera je těžká. Takže v praxi, velmi často, bohužel.

Guillotina většinu nevýhod ručního použití sekery (nebo meče) odstraňuje. Jo, guillotina je nástroj relativně spolehlivý, akorát velký, těžký, hlučný, a k tomu hodně „nadělá“ (je po tom burdel). Ale jinak, pokud se teda nezasekne nůž uprostřed krku, je spolehlivá.

Pověšení za hrdlo? Až do 19. století se to neřešilo, šibenice byly veliké (čím větší, tím větší důležitost má městská rada: koukej, taky máme hrdelní právo! 👌😂), no a když někoho soud odsoudil ku pověšení za hrdlo, tak to bylo něco, jako dneska podmínka – činec si mohl pískat! No tak co, no, tak ho tam Mistr ostrýho meče vyvedl, po schůdkách, na žebříku, nasadil mu oprátku a jednoduše ho „zhoupl“. Ano humánního na tom nebylo nic, viselec tam s sebou škubal nějakou tu desítku minut, no ale tak co by chtěl, vždyť ho ani kolem nelámou, kleštěmi neštípají, no a lid chce mít taky podívanou, a taky odstrašující oučinek se musí dostavit, ne? 🙄😂

V 19. století se začalo řešit poněkud více, že jako ano, že některý lidi je třeba sprovodit ze světa, ano, že by to mělo vidět i obecenstvo (jednak kontrola, jednak odstrašující oučinek), ale že by to mělo být co možná nejrychlejší, a tak vůbec a podobně. No tak se přišlo s dlouhým provazem. Jednoduše řečeno, Mistr ostrýho meče takovýho viselce zváží a podle tý váhy vypočítá počet uzlíků na smyčce a také délku lana. To všecko připraví, k tomu namaže oprátku mejdlem, nebo něčím podobným, no a v kýžený okamžik dostane viselec na hlavu kapucu, Mistr ostrýho meče mu nasadí oprátku pod správný ucho, oprátku správně dlouhou, no a pak většinou zatáhne za páku, pod viselcem se propadne propadliště, zlomek sekundy si zalétá, pak to škubne, zláme vaz, přeruší míchu a je to.

Pokud je zkušený popravčí, což většinou je, funguje to.

Vídeňskej kat Josef Lang měl však velikou profesní čest, a tak mu přišel angloamerický způsob viselců věšení (Long Drop), že jako ten viselec, jak tam letí a vůbec, že to někdy trvá i déle, než jednu minutu, že to je Schlamperei. No tak vynalezl Würgegalgen, což by se dalo přeložit jako dusivá šibenice. Jo, v rukou zkušenýho Mistra je Würgegalgen asi opravdu nejhumánnější způsob pověšení za hrdlo: Lang používal konopnou oprátku, hrubě promazanou mejdlem, krátkou. Viselec byl pacholky zvednut, na nohou mu byla uvázána další oprátka, a na pokyn popravčího byl sražen dolů, což zlámalo vaz a přerušilo míchu. Pro jistotu ještě třetí pacholek tahal za nohy čince.

Pomineme-li Protektorát a popravy po odsouzení říšským soudem podle říšskýho práva, byl Würgegalgen jediný legální způsob popravy jak ve státu Království a země na Radě říšské zastoupené, tak v RČS, až do roku 1950. Jenže zejména po Vítěžným ounoru (a nejen po něm, už po roce 1945) popravoval kde kdo (retribuční soudy byly jatka, ale to tady neřešíme, že?), no a podle toho to vypadalo: v rukou diletanta byl Würgegalgen příšerný nástroj na smrt!

Velmi humánní je také střela pistolí do týlu, v neznámý okamžik.

Všecky ty další výmysly, jako elektrický kanape, plynová komora, smrtící injekce, etc. etc. etc., to není vůbec spolehlivé, to za prvé, a k tomu je tam spousta proměnných, které mohou způsobit, že odsouzenec bude trpět, nebo i nepopraven (otázka, co je horší). Na elektrický proud reagují rozliční lidé rozličně. Smrticí cocktail do injekcí může být prohozen, nebo chyba fabryky na výrobu smrtících cocktailů do smrtících injekcí etc., etc. Je tam spousta proměnných, je to složitý, čím složitější, tím větší možnost chyby.

Statistika nuda je, má však cenné údaje, však si to najdi, že to až tak velice moc nefunguje.

https://de.wi­kipedia.org/wi­ki/Josef_Lang_(Hen­ker)
https://de.wi­kipedia.org/wi­ki/W%C3%BCrge­galgen