Historie úprav
Odpověděl/a – 28.srpen 16:20
Dostatek energie, hravost, zvědavost, samotná lidská přirozenost (být
aktivní, nabitý energií, vůlí, činorodý)… To z něj společnost během
pár málo let vytluče a on si milerád zvykne na gaučink a věčné
posedávání/polehávání.
Malé děti navíc (JEŠTĚ) nemají zatíženou mysl a umí správně
odpočívat. Takže jim chvíli stačí posedět/poležet a za chvilku už
můžou zase vyvávdět (a dospělí jim nestačí). Nemají víc energie,
protože jsou to děti – příčina není věku – ale v mysli a jejím
nastavením, která s tím souvisí. I samotná aktivita dodává energii a
vypouští do těla látky, které to ještě víc podporují (adrenalin,
noradrenalin, dopamin, serotonin, endorfin, i oxytocin – hlavně když si
malé děti hrají s někým; a další,..) a taky prokrvuje a okysličije
tělo i mysl.
Rodiče na dítě, když je mu cca 2 – 9 let: „neutíkej pořád; sedni
si konečně; musíš pořád polétávat; nemůžeš si dávat pozor; teď si
sedneš a zůstaneš tady; nikam nepůjdeš”, atd., atd,.. často
doporovázeno výprasky nebo minimálně nadáváním a věčným odrazováním,
odsuzováním, kritikou. To se na něm podepíše, doslova se mu to vpíše do
podvědomí, do osobnosti, do návyků, do postojů,..
Rodiče na dítě/puberťáka, když je mu cca 10 – 18 (i více) let:
„musíš pořád seděť u toho PC/TV; proč nejdeš na chvíli ven, je tam
tak krásně; jdi něco dělat; vždyť vůbec nic neděláš”… atd
NIkam nechoď X Jdi něco dělat, pěkné protichůdnosti. :D Ale rozhodně to
není jen vliv a přístup rodičů, ale celkově okolí a společnosti.
Takových společenských paradoxů (příčina – pozdější důsledek aj.)
existují stovky.
Odpověděl/a – 28.srpen 16:22
Dostatek energie, hravost, zvědavost, samotná lidská přirozenost (být
aktivní, nabitý energií, vůlí, činorodý)… To z něj společnost během
pár málo let vytluče a on si milerád zvykne na gaučink a věčné
posedávání/polehávání.
Malé děti navíc (JEŠTĚ) nemají zatíženou mysl a umí správně
odpočívat. Takže jim chvíli stačí posedět/poležet a za chvilku už
můžou zase vyvávdět (a dospělí jim nestačí). Nemají víc energie,
protože jsou to děti – příčina není věku – ale v mysli a jejím
nastavením, která s tím souvisí. I samotná aktivita dodává energii a
vypouští do těla látky, které to ještě víc podporují (adrenalin,
noradrenalin, dopamin, serotonin, endorfin, i oxytocin – hlavně když si
malé děti hrají s někým; a další,..) a taky prokrvuje a okysličije
tělo i mysl.
Pro člověka je pohyb naprsoto přirozený, celý pravěk, starověk,
středověk až po SKORO moderní dobu. PRacovat, hýbat se, něco dělat, přes
den odpočívat maximálně sem tam – a to ještě v dřepu – jinak jen
spát, což je hlavní odpočinek. Takže „nonstop“ pohyb (činorodost a
spol) je naprosto přirozená, zdravá věc. Opak je nezdravý.
Rodiče na dítě, když je mu cca 2 – 9 let: „neutíkej pořád; sedni
si konečně; musíš pořád polétávat; nemůžeš si dávat pozor; teď si
sedneš a zůstaneš tady; nikam nepůjdeš”, atd., atd,.. často
doporovázeno výprasky nebo minimálně nadáváním a věčným odrazováním,
odsuzováním, kritikou. To se na něm podepíše, doslova se mu to vpíše do
podvědomí, do osobnosti, do návyků, do postojů,..
Rodiče na dítě/puberťáka, když je mu cca 10 – 18 (i více) let:
„musíš pořád seděť u toho PC/TV; proč nejdeš na chvíli ven, je tam
tak krásně; jdi něco dělat; vždyť vůbec nic neděláš”… atd
NIkam nechoď X Jdi něco dělat, pěkné protichůdnosti. :D Ale rozhodně to
není jen vliv a přístup rodičů, ale celkově okolí a společnosti.
Takových společenských paradoxů (příčina – pozdější důsledek aj.)
existují stovky.
