Historie úprav
Odpověděl/a – 12.červen 23:29
Odpověděl/a – 13.červen 0:02
Jiná věc, ovšem, je, není-li tomu tak u některých jedinců de facto, spousta lidí žije jako v Matrixu: třeba Svědkové konsumu: musí mít značkové oblečení, značkové boty, iTelefon, iPočítač, iTablet, protože „svatý Steve, který jsi v cloudu, předražené ceny iZařízení nám dopřej“. Sledují to, a jakmile vydá ústředí nový iHebel, okamžitě ho musí mít, jinak by jim praskla hlava. Velmi oblíbenou činností je sledování reklam, potom čtení bulváru, avšak kromě neděle, to se jde do Templu, jako je Nová Karolina, Šantovka, a tam se kupují věci, které vlastně vůbec nepotřebují, aby se jimi nahradily věci, které taky nepotřebují a nikdy nepotřebovali, ale jsou značkové, a tak jsou „in“.
Nebo stalinská mládež: narodili se někdy v roce 1930 – 1941, takže puboši byli, když jsme budovali lidovou demokracii podle vzoru soudruhů z SSSR a stalinská železná logika vládla nejen jejich hlavám. Strana je všecko, člověk je hovno (a, navíc, není člověk – není problém!) a třídní nepřítel číhá na každém rohu: dneska je to Rus (nebo Ukrajinec, podle vkusu každého soudruha), před tím to byl zavilý reakcionář Koronavirus, před tím krvelačné válkychtivé imperialistické hyeny z Islámského státu, vždycky se někdo, nebo něco, najde. Jsou v depresi, nešťastní, kyselí a paranoidní, protože svět je postaven naruby: ti, co nechtěli nosit tlamokryt, neskončili v gulagu, ani jim to nebylo vysvětleno gumovou láskou strany. Stát je špatný, protože se o ně nestará. Všude na ně číhá nebezpečí: třeba došly ve kšeftě Kartoffele, teda jeden druh, tak nemůže tam být díra, tak jsme roztáhli jiný druh. Pak ty Kartoffele, co došly, přišly, tak chceš to prodat a vzadu se to asi neprodá. Tak to vyvezu, a tam dědek vybírá volné Kartoffele. V pořádku, tak od toho to tam je, tak trpělivě počkám, až si to dědek dovybírá, a hned po něm seskládám volné Kartoffele ze čtyři na dvě místa, a už slyším: „je těm zemákům něco?“, a bohužel nedokážu podat ten úzkostný výraz na Gesichtu. Říkám ne, není. A pak dědek nemohl pochopit, proč je teda hned po něm „dávám pryč“ a nešlo mu vysvětlit, že je nedávám pryč, že jenom došly jiné Kartoffele, tak tyhle se roztáhly, aby tady nebyla díra, a že paranoia patří před lékaře, ne mezi lidi.
Nebo ta bába, co jí dcera poslala, z Říše, dopis s pár eurama na Vánoce, ona jí ho posílá každý rok, a dopis (údajně) nedorazil, tak bába, namísto aby podala reklamaci, létala na poštu každý den kušnit a otravovat, jako by to ty holky za přepážkou mohly nějak ovlivnit. A jednoho dne dopis dorazil, ale protože nebyl do vlastních rukou a bába nebyla doma, tak ho předali na podpis někomu v domě, a bába tvrdila, že prý jejímu manželovi, který je 8 roků mrtvý. A, zase, namísto aby bába, nebo její dcera v Říši, podaly reklamaci, tak bába na to zavolala Bleska, no a odsud tu peripetii znám. Výsledek je, že bába dopis nedostala, dcera jí ho musela poslat znova, a nepomohlo ani to, že si bába stěžovala ombudsmanovi a podala na poštu trestní oznámení – logicky nepomohlo.
Ten náš život je tak pestrý, že to by nenaprogramoval ani Jehova zkřížený s Erdelpudlem, ne tak nějaká ufonská inteligence! 🙂