Historie úprav
Zeptal/a se – 28.duben 5:17
Při tvorbě šatníku (outfitu): dbáte více o vyjádření své individuality, nebo o začlenění se do společnosti?
Krása a styl – Móda a doplňky
Jestliže jste si tuto otázku nikdy nepoložili (což, poněkud, předpokládám, nerad bych se mýlil, ale obávám se, že tu není nikdo, kdo by se věnoval psychologii módy! 😅), zkuste se nad svým šatníkem zamyslet a tuto otázku si položit.
Já se, v zásadě, ztotožňuju s diarchií vyzdvižení osobnosti a funkce estetické podle George Simmela (Philosophie der Mode : Zur Psychologie der Mode – Zwei Essays, 1895), že estetická funkce není ta hlavní, ba je až nežádoucí, že hlavní je zdůraznění a vyzdvižení osobnosti, která je jejím nositelem; k tomuto povýšení člověk potřebuje druhé lidi, kterým pohledem na svou ozdobu poskytne zalíbení, které nakonec ústí v ocenění a závist; v ozdobě, jako produktu potřeby „se líbit“, Simmel spatřuje zvláštní propletenost dvou protichůdných tendencí v interpersonálních vztazích, totiž, altruismu a egoismu, neboť druhým poskytne ozdoba službu altruistickou tím, že v nich vzbudí estetické zalíbení, zároveň tím, že tito lidé pak touží po tom také tak vypadat, zvyšují (egoistické) sebevědomí nositele na jejich úkor a zároveň platí, že je daná osoba závislá na existenci druhých a jejich kladném postoji k ní samotné; slovy Simmela „ozdobou se totiž sociologické a estetické zvýraznění osobnosti jakoby slévá v jediném ohnisku, bytí pro sebe a bytí pro jiné se navzájem stává příčinou i účinkem“ (in G. Simmel: Psychologie ozdoby, in Peníze v moderní kultuře a jiné eseje, Sociologické nakladatelství, Praha, 1997, str.98).
Ano, ovšem aby tyto protichůdné tendence byly ve vzájemné symbiose, musí jedinec oplývat zdravým sebevědomím. Podíváte-li se kolem sebe, velmi často tomu tak není. Puboši jsou přeborníci v co nejošklivějším outfitu, a pak jsou, řekněme, socioekonomické skupiny, které si „libují“ v tom vypadat co možná nejodpudivěji: někteří si to ani neuvědomují a byli-li by na to otázání, divili by se, co se to, jako řeší, jiní jsou si toho vědomi a dokonce jsou na sebe – za to – pyšní! Ze sociopatů egoismus, naopak, čiší! 😅
V době, kdy Simmel publikoval, byla móda velmi odlišná, společnost byla industriální. Nosné myšlenky, thesis, platí, praktické využití je omezeno.
Dnes se dostáváme do jakési, pomyslné, diarchie mezi individualitou a kolektivitou. Mezi práním osoby a tlakem (šosácké, zupácké) společnosti. Nebavme se, prosím, o pracovním oděvu, ani o tom, v čem jíti v divadlo se patří. To je trošku něco jiného. Bavme se o všedním oblečení, na nákup, na procházku, na aktivitu, u které nemusí být oblečení vysloveně funkční.
Oblékáte se tak, abyste „nevyčnívali z davu“? Nebo vám „vyčnívání z davu“ nevadí? Nebo to neřešíte? Nebo o „vyčnívání z davu“ vysloveně usilujete? Tak, nebo tak: víte proč? Jakou to má pro vás hodnotu? 😃
Abych odpověděl, za sebe, protože minimálně df by se jinak rozhodně zeptal: neoblékám se tak, abych „nevyčníval z davu“, ale zase ne, explicite, tak, abych z něj „vyčníval“. Já z něj, stylem, vyčnívám, ale není to prvoplánový účel (vyčnívat budu stejně, i kdybych měl na sobě cokoli). Obrazně bych to mohl říci tak, že pokud by 90%+ mužů nosilo kilt, přestal bych ho nosit, nejsem rád součástí skupin, nerad „zapadám“, připadám si tím, svým způsobem, nepříjemně, nepatřičně, přejímám tím na sebe jakýsi, pomyslný, „tlak“, o který nestojím. Ale kdyby ho nosilo cca 60% mužů (byl obvyklý), vadit mi to nebude: konec konců také nosím kalhoty, i když je nosí většina lidí bez ohledu na pohlaví. V outfitu se musí skloubit estetika, funkce a pohodlí, v tomto pořadí (řekl bych, že u nás je to, u většiny lidí, pohodlí, funkce a estetika neví, co to je! 😅). Neboli, raději obětuju pohodlí a funkci pro estetiku. Nikdy nedostávám jako dárek oblečení, protože všichni ví, že to je nesmysl: nebudu ho nosit. Oblečení si vybírám sám, většinu mám ze second handů (ne, nejde o cenu! 😅) a nenosím žádné známé značky, a už vůbec nenosím značky viditelně (nejsem chodící reklama!).
Zeptal/a se – 28.duben 23:41
Při tvorbě šatníku (outfitu): dbáte více o vyjádření své individuality, nebo o začlenění se do společnosti?
Krása a styl – Móda a doplňky
Jestliže jste si tuto otázku nikdy nepoložili (což, poněkud, předpokládám, nerad bych se mýlil, ale obávám se, že tu není nikdo, kdo by se věnoval psychologii módy! 😅), zkuste se nad svým šatníkem zamyslet a tuto otázku si položit.
Já se, v zásadě, ztotožňuju s diarchií vyzdvižení osobnosti a funkce estetické podle George Simmela (Philosophie der Mode : Zur Psychologie der Mode – Zwei Essays, 1895), že estetická funkce není ta hlavní, ba je až nežádoucí, že hlavní je zdůraznění a vyzdvižení osobnosti, která je jejím nositelem; k tomuto povýšení člověk potřebuje druhé lidi, kterým pohledem na svou ozdobu poskytne zalíbení, které nakonec ústí v ocenění a závist; v ozdobě, jako produktu potřeby „se líbit“, Simmel spatřuje zvláštní propletenost dvou protichůdných tendencí v interpersonálních vztazích, totiž, altruismu a egoismu, neboť druhým poskytne ozdoba službu altruistickou tím, že v nich vzbudí estetické zalíbení, zároveň tím, že tito lidé pak touží po tom také tak vypadat, zvyšují (egoistické) sebevědomí nositele na jejich úkor a zároveň platí, že je daná osoba závislá na existenci druhých a jejich kladném postoji k ní samotné; slovy Simmela „ozdobou se totiž sociologické a estetické zvýraznění osobnosti jakoby slévá v jediném ohnisku, bytí pro sebe a bytí pro jiné se navzájem stává příčinou i účinkem“ (in G. Simmel: Psychologie ozdoby, in Peníze v moderní kultuře a jiné eseje, Sociologické nakladatelství, Praha, 1997, str.98).
Ano, ovšem aby tyto protichůdné tendence byly ve vzájemné symbiose, musí jedinec oplývat zdravým sebevědomím. Podíváte-li se kolem sebe, velmi často tomu tak není. Puboši jsou přeborníci v co nejošklivějším outfitu, a pak jsou, řekněme, socioekonomické skupiny, které si „libují“ v tom vypadat co možná nejodpudivěji: někteří si to ani neuvědomují a byli-li by na to otázání, divili by se, co se to, jako řeší, jiní jsou si toho vědomi a dokonce jsou na sebe – za to – pyšní! Ze sociopatů egoismus, naopak, čiší! 😅
V době, kdy Simmel publikoval, byla móda velmi odlišná, společnost byla industriální. Nosné myšlenky, thesis, platí, praktické využití je omezeno.
Dnes se dostáváme do jakési, pomyslné, diarchie mezi individualitou a kolektivitou. Mezi práním osoby a tlakem (šosácké, zupácké) společnosti. Nebavme se, prosím, o pracovním oděvu, ani o tom, v čem jíti v divadlo se patří. To je trošku něco jiného. Bavme se o všedním oblečení, na nákup, na procházku, na aktivitu, u které nemusí být oblečení vysloveně funkční.
Oblékáte se tak, abyste „nevyčnívali z davu“? Nebo vám „vyčnívání z davu“ nevadí? Nebo to neřešíte? Nebo o „vyčnívání z davu“ vysloveně usilujete? Tak, nebo tak: víte proč? Jakou to má pro vás hodnotu? 😃
Abych odpověděl, za sebe, protože minimálně df by se jinak rozhodně zeptal: neoblékám se tak, abych „nevyčníval z davu“, ale zase ne, explicite, tak, abych z něj „vyčníval“. Já z něj, stylem, vyčnívám, ale není to prvoplánový účel (vyčnívat budu stejně, i kdybych měl na sobě cokoli). Obrazně bych to mohl říci tak, že pokud by 90%+ mužů nosilo kilt, přestal bych ho nosit, nejsem rád součástí skupin, nerad „zapadám“, připadám si tím, svým způsobem, nepříjemně, nepatřičně, přejímám tím na sebe jakýsi, pomyslný, „tlak“, o který nestojím. Ale kdyby ho nosilo cca 60% mužů (byl obvyklý), vadit mi to nebude: konec konců také nosím kalhoty, i když je nosí většina lidí bez ohledu na pohlaví. V outfitu se musí skloubit estetika, funkce a pohodlí, v tomto pořadí (řekl bych, že u nás je to, u většiny lidí, pohodlí, funkce a estetika neví, co to je! 😅). Neboli, raději obětuju pohodlí a funkci pro estetiku. Nikdy nedostávám jako dárek oblečení, protože všichni ví, že to je nesmysl: nebudu ho nosit. Oblečení si vybírám sám, většinu mám ze second handů (ne, nejde o cenu! 😅) a nenosím žádné známé značky, a už vůbec nenosím značky viditelně (nejsem chodící reklama!).