Historie úprav
Odpověděl/a – 26.říjen 15:19
Už jsem několikrát zmiňovala, že staročeské skloňování bylo tzv. kmenové, nerozlišovalo rod, ale zakončení
Vzory chlap(o) , sad – patřily k o.-kmenům, vzor syn pakl k u-kmenům.
Toto kmenové skloňování zaniklo,. objevilo se rodové, ale některé tvary
se promíchaly.
o-kmeny
vzor chlap, sad – 6. pád zněl – o chlapě,. o sadě,.
u-kmeny
syn – o synu.
Proto vznikly tvary o chlapě, chlapu, chlapovi – životnost+ Sad – o sadě, o hradě, o hradu. původní tvary podle syn – o sadu.
Z srovnání obou skloňování je poznat,. v klerých pádech jsou převzaté tvary u-kmenové.
Takže z toho plyne, proč je možné více koncovek, i když samozřejmě peavidla nevysvětlují,. jak dublety vznikly.
Podle vědomostí z historické mluvnice a vývoje jazyka.
Odpověděl/a – 26.říjen 15:24
Už jsem několikrát zmiňovala, že staročeské skloňování bylo tzv..
Vzory chlap(o) , sad – patřily k o.-kmenům, vzor syn pak k u-kmenům.
Toto kmenové skloňování zaniklo,. objevilo se rodové, ale některé tvary
se promíchaly.
o-kmeny
vzor chlap, sad – 6. pád zněl – o chlapě,. o sadě,, o jazyce
(změna k v c před e).
u-kmeny
syn – o synu.
Proto vznikly tvary o chlapě, chlapu, chlapovi – životnost; Sad – o sadě, o hradě, o hradu. původní tvary podle syn – o sadu. Stejně o jazyce x o jazyku.
Ze srovnání obou skloňování je poznat,. v kterých pádech jsou převzaté tvary u-kmenové. samozřejmě záleží také na hláskových změnách, zániku jerů, přehláskám, měkčení atd.
Ale vše je vysvětlitelné, protože souvisí s vývojem jazyka, jeho hláskoslovím, tvaroslovím a nakonec i syntaxí. .
Takže z toho plyne, proč je možné více koncovek, i když samozřejmě pravidla nevysvětlují,. jak dublety vznikly.
Podle vědomostí z historické mluvnice a vývoje jazyka.
Odpověděl/a – 26.říjen 15:31
Už jsem několikrát zmiňovala, že staročeské skloňování bylo tzv..kmenové, nerozlišoval se rod, životnost. Teprve později vzniklo skloňování rodové, rozlišila se životnost, některé kmeny zanikly a vznikl současný stav.
Vzory chlap(o), sad(o) – patřily k o.-kmenům, vzor syn pak k u-kmenům. Toto kmenové skloňování zaniklo, objevilo se rodové, ale některé tvary se promíchaly.
o-kmeny
vzor chlap, sad – 6. pád zněl – o chlapě, o sadě, o jazyce (změna
k v c před e).
u-kmeny
syn – o synu.
Proto vznikly tvary o chlapě, chlapu, chlapovi – životnost; Sad – o sadě, o hradě, o hradu. původní tvary podle syn – o sadu. Stejně o jazyce x o jazyku.
Ze srovnání obou skloňování je poznat,. v kterých pádech jsou převzaté tvary u-kmenové. samozřejmě záleží také na hláskových změnách, zániku jerů, přehláskách, měkčení atd.
Ale vše je vysvětlitelné, protože souvisí s vývojem jazyka, jeho hláskoslovím, tvaroslovím a nakonec i syntaxí. .
Takže z toho plyne, proč je možné více koncovek, i když samozřejmě pravidla nevysvětlují, jak dublety vznikly.
Podle vědomostí z historické mluvnice a vývoje jazyka.
Odpověděl/a – 26.říjen 17:10
Ptáte se,, odkud se vzaly tvary skloňování podst. jména jazyk
Pokud vás důvody zajímají, platí, že záleží na historii, tedy původu skloňování. Samozřejmě vše se vyvíjelo..
Už jsem několikrát zmiňovala, že staročeské skloňování bylo tzv..kmenové, nerozlišoval se rod, životnost. Teprve později vzniklo skloňování rodové, rozlišila se životnost, některé kmeny zanikly a vznikl současný stav.
Vzory chlap(o), sad(o) – patřily k o.-kmenům, vzor syn pak k u-kmenům. Toto kmenové skloňování zaniklo, objevilo se rodové, ale některé tvary se promíchaly.
o-kmeny
vzor chlap, sad – 6. pád zněl – o chlapě, o sadě, o jazyce (změna
k v c před e).
u-kmeny
syn – o synu.
Proto vznikly tvary o chlapě, chlapu, chlapovi – životnost; Sad – o sadě, o hradě, o hradu. původní tvary podle syn – o sadu. Stejně o jazyce x o jazyku.
Ze srovnání obou skloňování je poznat,. v kterých pádech jsou převzaté tvary u-kmenové. samozřejmě záleží také na hláskových změnách, zániku jerů, přehláskách, měkčení atd.
Ale vše je vysvětlitelné, protože souvisí s vývojem jazyka, jeho hláskoslovím, tvaroslovím a nakonec i syntaxí. .
Takže z toho plyne, proč je možné více koncovek, i když samozřejmě pravidla nevysvětlují, jak dublety vznikly., ale jejich užití podle předložek a zvyklostí.
Podle vědomostí z historické mluvnice a vývoje jazyka.
