Historie úprav

Anikitos

Odpověděl/a – 27.duben 16:27

Člověk se prý téměř ke každému a v každé jiné společnosti chová trochu odlišně. Na někoho reaguje jinak než na někoho jiného a v různých typech společnosti se může (drobně) odlišovat i jeho charakter.

Lidé se prý nechovají nikdy před nikým, tak, jako když jsou sami. Zkrátka v soukromí jsou sami sebou a „dělají, co chtějí,“ ale ve společnosti mají tendence se nechovat „sami sebou.“ (I ti, co si myslí, že jsou stejní jak v soukromí, tak ve společnosti, aniž by si to třeba uvědomovali ´i když ten rozdíl někdy nemusí být moc velký – jisté rozdíly tam však (prý) jsou).

Ve společnostech pak záleží, kdo se v nich vyskytuje, a tak se můžeme chovat odlišně podle toho, pokud tam je někdo, kdo se nám líbí nebo naopak nelíbí, někdo koho máme v úctě, nebo se ho bojíme, pokud je tam nějaká vážená osobnost (to ovlivňuje naše pocity a ty zase naše chování – stud, radost, hněv/nenávist).
Taky může záležet na naší aktuální náladě (ať už se vyskytujeme v jakékoli společnosti), která pak ovlivní celé naše chování v ten okamžik.

„Morální člověk se liší od stydlivého tím, že se chová ctnostně i v soukromí/o sa­motě.” Je takový jaký je (spravedlivý) v každém okamžiku = takový je člověk, který má charakter. Ale i on se může chovat jinak o samotě a jinak ve společnosti – nemyslím tím, že by byl na veřejnosti svatoušek a sám sebou zloduch, ale že se jeho drobné povahové vlastnosti mohou měnit ve společnostech.

Kdyby byl člověk na veřejnosti považován za ctihodného a tak by se i choval, ale v soukromí by byl nemorální, tak by neměl charakter, byl by to jen pokrytec.
Samozřejmě, že je důležité, jak se člověk chová v soukromí – i to ho, přece utváří. Lidé jsou tím, co dělají, a to záleží na jejich rozhodnutích.

Anikitos

Odpověděl/a – 27.duben 16:30

Člověk se prý téměř ke každému a v každé jiné společnosti chová trochu odlišně. Na někoho reaguje jinak než na někoho dalšího a v různých typech společnosti se může (drobně) odlišovat i jeho charakter.

Lidé se prý nechovají nikdy před nikým, tak, jak se chvají, když jsou sami. Zkrátka v soukromí jsou sami sebou a „dělají, co chtějí,“ ale ve společnosti mají tendence se nechovat „sami sebou.“ (I ti, co si myslí, že jsou stejní jak v soukromí, tak ve společnosti, aniž by si to třeba uvědomovali ´i když ten rozdíl někdy nemusí být moc velký – jisté rozdíly tam však (prý) jsou).

Ve společnostech pak záleží, kdo se v nich vyskytuje, a tak se můžeme chovat odlišně podle toho, pokud tam je někdo, kdo se nám líbí nebo naopak nelíbí, někdo koho máme v úctě, nebo se ho bojíme, pokud je tam nějaká vážená osobnost (to ovlivňuje naše pocity a ty zase naše chování – stud, radost, hněv/nenávist).
Taky může záležet na naší aktuální náladě (ať už se vyskytujeme v jakékoli společnosti), která pak ovlivní celé naše chování v ten okamžik.

„Morální člověk se liší od stydlivého tím, že se chová ctnostně i v soukromí/o sa­motě.” Je takový jaký je (spravedlivý) v každém okamžiku = takový je člověk, který má charakter. Ale i on se může chovat jinak o samotě a jinak ve společnosti – nemyslím tím, že by byl na veřejnosti svatoušek a sám sebou zloduch, ale že se jeho drobné povahové vlastnosti mohou měnit ve společnostech.

Kdyby byl člověk na veřejnosti považován za ctihodného a tak by se i choval, ale v soukromí by byl nemorální, tak by neměl charakter, byl by to jen pokrytec.
Samozřejmě, že je důležité, jak se člověk chová v soukromí – i to ho, přece utváří (možná hlavně to). Lidé jsou tím, co dělají, a to záleží na jejich rozhodnutích.