annas

Odpověděl/a – 27.březen 10:43

Komu zvoní hrana – román Ernest Hemigway a natočený film. Inspirovala ho k názvu knihy níže uvedená slova,anglického renesančního básníka Johna Donneho, která napsal roku 1624.

Hrana zvoní posmrtně.

Jinak mně to připomíná křesťanské vyzvánění umíráčkem, když někdo zemře a pak před rozloučením v den pohřbu do hrobu..

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.“ John Donne

annas

Odpověděl/a – 27.březen 13:24

Komu zvoní hrana – román Ernest Hemigway a natočený film. Inspirovala ho k názvu knihy níže uvedená slova,anglického renesančního básníka Johna Donneho, která napsal roku 1624:

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana.

Zvoní tobě.“ John Donne

Hrana zvoní posmrtně = vyzváněn íza zemřelého’.

Původ slova – J. Rejzek: Etymologický slovník

Hrana – psl. *gornъ je asi starý rituální termín, související s lit.evským gìrti ‘chválit, oslavovat’, sti.ndickým grṇā̺ti ‘vzývá, chválí, zpívá’ a asi i lat. grātēs, grātiās ‘díky a to z indoevorpského . *gu̯er- ‘chválit, velebit.
…’

Jinak znám z křesťanského vyzvánění umíráčkem jako oznámení, že někdo zemřel. V den pohřbu do hrobu pak vyzvánění symbolické loučení se zesnulým, poděkování mu atd..