Historie úprav
Odpověděl/a – 22.leden 13:43
Vždycky je tu riziko. Takže jak kdy. A v dnešní, dosti nejisté době a v době mnoha rozvodů, vysoké promiskuitě a mnoha nevěrám je to určitě větší riziko než před 50-ti lety. Osobní příklad. Já se oženil s partnerkou, která dostala dům od rodičů. Bylo nutno se postarat jak, o celkem zanedbaný dům, tak o staré rodiče, kterým už bylo 60 let. Měli volbu-buďto dát dům pouze dceři (čímž by pochopitelně ubyla motivace, pro mne, se o dům starat), nebo napsat dům na nás na oba. Šlo pochopitelně také o nutné společné investice, které jsou s bydlením, rekonstrukcemi a údržbou v domě spojené. Zvolili druhou variantu a myslím si, že toho nikdy nelitovali. Tchán sice umřel za 7 let, tchýně (které jsem však vždy říkal mamko) se v pohodě dožila 90-ti let. Dvě starší dcery, sestry manželky, na domě nezůstaly. Jedna sama „vyvdala“ dům a druhý zeď se s tchánem nesnášel. My se museli se sestrami pochopitelně finančně vyrovnat. Před 13-ti lety jsme řešili sami stejnou situaci. Zvolili jsme tutéž variantu a nyní můžeme pouze čekat, jak to dopadne pro naši dceru. Bohužel se nám ale zdá, že motivace u našeho zetě, už taková není. O nás se zatím starat nemusejí, zatím jsem soběstační. Vždy je to sázka do loterie.
Odpověděl/a – 22.leden 13:44
Vždycky je tu riziko. Takže jak kdy. A v dnešní, dosti nejisté době a v době mnoha rozvodů, vysoké promiskuitě a mnoha nevěrám je to určitě větší riziko než před 50-ti lety. Osobní příklad. Já se oženil s partnerkou, která dostala dům od rodičů. Bylo nutno se postarat jak, o celkem zanedbaný dům, tak o staré rodiče, kterým už bylo 60 let. Měli volbu-buďto dát dům pouze dceři (čímž by pochopitelně ubyla motivace, pro mne, se o dům starat), nebo napsat dům na nás na oba. Šlo pochopitelně také o nutné společné investice, které jsou s bydlením, rekonstrukcemi a údržbou v domě spojené. Zvolili druhou variantu a myslím si, že toho nikdy nelitovali. Tchán sice umřel za 7 let, tchýně (které jsem však vždy říkal mamko) se v pohodě dožila 90-ti let. Dvě starší dcery, sestry manželky, na domě nezůstaly. Jedna sama „vyvdala“ dům a druhý zeť se s tchánem nesnášel. My se museli se sestrami pochopitelně finančně vyrovnat. Před 13-ti lety jsme řešili sami stejnou situaci. Zvolili jsme tutéž variantu a nyní můžeme pouze čekat, jak to dopadne pro naši dceru. Bohužel se nám ale zdá, že motivace u našeho zetě, už taková není. O nás se zatím starat nemusejí, zatím jsem soběstační. Vždy je to sázka do loterie.