Historie úprav
Odpověděl/a – 6.říjen 10:06
Jdi do Prkvančic aj. podobné výrazy vznikaly v době, kdy se lidé báli božího trestu podle přikázán í"Nevezmeš jména božího nadarmo."
Jdi kopat křen do Prkvančic – táhni, odjedi, kliď se tam, kam chceš, kde tě třeba potřebují atd..
Z toho plyne, že dotyčný překáží, obtěžuje stejně jako křen. Ten, je sice užitečný, ale když se rozroste, překáží, je na hraně mezi plevelí a zeleninou. Křenu je obtížné se zbavit, stejně jako člověka, který překáží, je momentálně neužitečný … Jinde ho třeba rádi uvidí …
Kdysi rostl křen všude, takže se vyhazoval z okna. Svědčí o tom písnička
"Šel zahradník do zahrady s motykou,
Vykopal tam rozmarýnu velikou, velikou.
Nebyla to rozmarýna, byl to křen, byl to křen.
Vyhodil ho zahradníček z okna ven, z okna ven."
Proto různá spojení bývala tabu a vznikala náhradní, případně zkomoleniny.
Proto když se někdo na jiného naštval, poslal ho někam, do místa, které neexistovalo, zkrátka pryč, někam, odkud není návratu.
Zřejmě tato spojení vznikla jako aprílový žert., legrace, později již bez ohledu na žertování.
Jenže co by se stalo, kdybychom šli tam, kam nás někdo poslal.
Odpověděl/a – 6.říjen 10:28
Jdi do Prkvančic aj. podobné výrazy vznikaly v době, kdy se lidé báli božího trestu podle přikázán í"Nevezmeš jména božího nadarmo."
Proto různá spojení bývala tabu a vznikala náhradní, případně zkomoleniny např. krucajfixum, kakra, safra atd. Nebo místo poslání do zadní části těla, měl někdo jít třeba k čertu, do háje, stejně do Prkvančic atd.
Často spojení vznikla jako aprílový žert., legrace, později již bez ohledu na žertování.
Jdi kopat křen do Prkvančic – táhni, odjedi, kliď se tam, kam chceš, kde tě třeba potřebují atd..
Z toho plyne, že dotyčný překáží, obtěžuje stejně jako křen. Ten, je sice užitečný, ale když se rozroste, překáží, je na hraně mezi plevelí a zeleninou. Křenu je obtížné se zbavit, stejně jako člověka, který překáží, je momentálně neužitečný … Jinde ho třeba rádi uvidí …
Kdysi rostl křen všude, takže se vyhazoval z okna. Svědčí o tom písnička
"Šel zahradník do zahrady s motykou,
Vykopal tam rozmarýnu velikou, velikou.
Nebyla to rozmarýna, byl to křen, byl to křen.
Vyhodil ho zahradníček z okna ven, z okna ven."
Jenže co by se stalo, kdybychom šli tam, kam nás někdo poslal.
