annas

Odpověděl/a – 7.září 11:48

Šplouchá mu na maják = je blázen. Většinou se u těchto úsloví nedá zjistit původ, jen vyvodit z historických významů či kontextu.

Tentokrát jsem čerpala ze stránky Ptejte se knihovny, kde je stejný dotaz.

Patří do stejné kategorie jako výrazy „zatýká do mansardy, šouplo, cvaklo, luplo, rupro mu v bedně“ – ve všech případech označují člověka, který je blázen.

Zdá se, že toto spojení se začalo objevovat v první polovině 30. let 20. století. Novinář Emil Vachek ve fejetonu „Praha duševně pracuje“ z roku 1936 uvádí spojení „šplouchá mu na maják“ jako to, které se v Praze používá pro označení lidí, kteří to nemají v hlavě zcela v pořádku. Článek, na který se E. Vachek odkazuje, se nám bohužel nepodařilo identifikovat.

"… Jeden pražský deník nashromáždil nedávno výrazy, kterých dnes (pozor: dnes budou již všechny úplně z módy vyšlé) užívá tak zvaný pražský lidový slovník pro pojem „duševně ne zcela správný“.

Před válkou a během ní se takovému nebožákovi říkalo cvok, šůs a zčeštěně strelenej. Do vzniku dnešní nezaměstnanosti se vystačilo slovem uhozenej nebo bz bz, ale teď, co nezaměstnanost rozpoutala jazykovou tvořivost, obsáhly by výrazy pro tento pojem celý odstavec: „Kape mu na karbid, je karbid, straší mu ve věži, straší mu v majáku, šplouchá mu na maják, má zpřeházené šňůry na půdě“ a tak dále… Výrazy jako karbid a maják jsou bezpečným ukazatelem, kde argot vzniká. Mezi mladými lidmi načichlými sportem, znajícími lépe automobilové typy a mezinárodní štítky než kdy mají užít joty nebo ypsilonu. U řidičů autodrožek, kteří prozahálejí celé hodiny na štaflech, u mládenců, kteří se před sebou naparují celé hodiny na trampu, u lidí, kteří nemají co dělat a proto hrají na upraženém trávníku periferie lízaný maryáš; stejně jako výraz Markýza Dezabůra vznikl očitě mezi pasáky, unuděně čekajícími na svůj podíl…"

atd.

Mnohem víc najdete v odkazu. Autoři uvádějii odkazy, z nichž čerpali.
http://www.ptej­teseknihovny.cz/do­tazy/puvod-spojeni-splouchat-na-majak

annas

Odpověděl/a – 7.září 12:09

Šplouchá mu na maják = je blázen, nemá to v hlavě v pořádku. Většinou se u těchto úsloví nedá zjistit původ, jen vyvodit z historických významů či kontextu.

Tentokrát jsem čerpala ze stránky Ptejte se knihovny, kde je stejný dotaz.

Patří do stejné kategorie jako výrazy „zatýká do mansardy, šouplo, cvaklo, luplo, rupro mu v bedně“ – ve všech případech označují člověka, který je blázen.

Zdá se, že toto spojení se začalo objevovat v první polovině 30. let 20. století. Novinář Emil Vachek ve fejetonu „Praha duševně pracuje“ z roku 1936 uvádí spojení „šplouchá mu na maják“ jako to, které se v Praze používá pro označení lidí, kteří to nemají v hlavě zcela v pořádku. Článek, na který se E. Vachek odkazuje, se nám bohužel nepodařilo identifikovat.

"… Jeden pražský deník nashromáždil nedávno výrazy, kterých dnes (pozor: dnes budou již všechny úplně z módy vyšlé) užívá tak zvaný pražský lidový slovník pro pojem „duševně ne zcela správný“.

Před válkou a během ní se takovému nebožákovi říkalo cvok, šůs a zčeštěně strelenej. Do vzniku dnešní nezaměstnanosti se vystačilo slovem uhozenej nebo bz bz, ale teď, co nezaměstnanost rozpoutala jazykovou tvořivost, obsáhly by výrazy pro tento pojem celý odstavec: „Kape mu na karbid, je karbid, straší mu ve věži, straší mu v majáku, šplouchá mu na maják, má zpřeházené šňůry na půdě“ a tak dále… Výrazy jako karbid a maják jsou bezpečným ukazatelem, kde argot vzniká. Mezi mladými lidmi načichlými sportem, znajícími lépe automobilové typy a mezinárodní štítky než kdy mají užít joty nebo ypsilonu. U řidičů autodrožek, kteří prozahálejí celé hodiny na štaflech, u mládenců, kteří se před sebou naparují celé hodiny na trampu, u lidí, kteří nemají co dělat a proto hrají na upraženém trávníku periferie lízaný maryáš; stejně jako výraz Markýza Dezabůra vznikl očitě mezi pasáky, unuděně čekajícími na svůj podíl…"

atd.

Mnohem víc najdete v odkazu. Autoři uvádějii odkazy, z nichž čerpali.
http://www.ptej­teseknihovny.cz/do­tazy/puvod-spojeni-splouchat-na-majak
--

"Maják – věž vyzařující rotující světelný kužel, který varuje projíždějící lodě před břehem nebo mělčinou.

Šplouchání – zvuk rozlévání/ vlnění a cákání tekutiny [při veslování, nárazech, přelévání vody ap." SSC

Možná vznik idiomu ovlivnil něčí skutečný zážitek na rozbouřeném moři, kdy se maják stá pro ztroskotance l příznakem, přeludem, vidinou atd. Upřeli se na něj, na nic jiného nemysleli, jen se k němu dostat. .

Po přežití byla jejich reakce na nebezpečí třeba mlčení, neustupoval strach, jak to někdy bývá, takže se chovali jinak než normálně – jako blázni.

Samozřejmě mohlo to být jinak. Lidská představivost nezná mezí v dobrém či špatném slova smyslu.
Když se zachránili, nebylo schopni reagovat.

annas

Odpověděl/a – 7.září 12:38

Šplouchá mu na maják = je blázen, nemá to v hlavě v pořádku, má bláznivé nápady. Většinou se u těchto úsloví nedá zjistit původ, jen vyvodit z historických významů či kontextu.

Tentokrát jsem čerpala ze stránky Ptejte se knihovny, kde je stejný dotaz.

Patří do stejné kategorie jako výrazy „zatýká do mansardy, šouplo, cvaklo, luplo, rupro mu v bedně“ – ve všech případech označují člověka, který je blázen.

Zdá se, že toto spojení se začalo objevovat v první polovině 30. let 20. století. Novinář Emil Vachek ve fejetonu „Praha duševně pracuje“ z roku 1936 uvádí spojení „šplouchá mu na maják“ jako to, které se v Praze používá pro označení lidí, kteří to nemají v hlavě zcela v pořádku. Článek, na který se E. Vachek odkazuje, se nám bohužel nepodařilo identifikovat.

"… Jeden pražský deník nashromáždil nedávno výrazy, kterých dnes (pozor: dnes budou již všechny úplně z módy vyšlé) užívá tak zvaný pražský lidový slovník pro pojem „duševně ne zcela správný“.

Před válkou a během ní se takovému nebožákovi říkalo cvok, šůs a zčeštěně strelenej. Do vzniku dnešní nezaměstnanosti se vystačilo slovem uhozenej nebo bz bz, ale teď, co nezaměstnanost rozpoutala jazykovou tvořivost, obsáhly by výrazy pro tento pojem celý odstavec: „Kape mu na karbid, je karbid, straší mu ve věži, straší mu v majáku, šplouchá mu na maják, má zpřeházené šňůry na půdě“ a tak dále… Výrazy jako karbid a maják jsou bezpečným ukazatelem, kde argot vzniká. Mezi mladými lidmi načichlými sportem, znajícími lépe automobilové typy a mezinárodní štítky než kdy mají užít joty nebo ypsilonu. U řidičů autodrožek, kteří prozahálejí celé hodiny na štaflech, u mládenců, kteří se před sebou naparují celé hodiny na trampu, u lidí, kteří nemají co dělat a proto hrají na upraženém trávníku periferie lízaný maryáš; stejně jako výraz Markýza Dezabůra vznikl očitě mezi pasáky, unuděně čekajícími na svůj podíl…"

atd.

Mnohem víc najdete v odkazu. Autoři uvádějii odkazy, z nichž čerpali.
http://www.ptej­teseknihovny.cz/do­tazy/puvod-spojeni-splouchat-na-majak
--

"Maják – věž vyzařující rotující světelný kužel, který varuje projíždějící lodě před břehem nebo mělčinou.

Šplouchání – zvuk rozlévání/ vlnění a cákání tekutiny [při veslování, nárazech, přelévání vody ap." SSC

1. Možná vznik idiomu ovlivnil něčí skutečný zážitek na rozbouřeném moři, kdy se maják stal pro ztroskotance l příznakem, přeludem, vidinou naděje na záchranu atd. Upřeli se na něj, na nic jiného nemysleli, jen se k němu dostat. . byl to třeba jen bláznivý nápad … který se někdy podařil, jindy ne.

Po přežití byla jejich reakce na nebezpečí třeba mlčení, neustupoval strach, pronásledovaly je sny atd., jak to někdy bývá, takže se chovali jinak než normálně – jako blázni kvůli zážitku z majáku …

2. Nebo když na majáku rozsvěcovali světla strážci majáku, byli osamocení, jediným zvukem bylo šplouchání moře, nárazy do majáku atd. Tudíž samota se často stalo jejich záhubou, myslím psychicky. Často nebyli schopni normálně komunikovat. Šplouchání na skutečný maják ovlivnilo jejich myšlení.

Samozřejmě mohlo to být jinak. Lidská představivost nezná mezí v dobrém či špatném slova smyslu.