Odpověděl/a – 30.červenec 15:40
Nežiji v Čechách, ale na Moravě, takže některé tvary se různí. Neznám prakticky všechny tvary, ale jen některé, jiné teoretick. Vše souvisí s něčím, tudíž je to dané historicky.
Historický vývoj jazyka vytvořil nářeční skupiny – českou, hanáckou, lašskou a moravskoslovenskou.
Mezi těmito nářečími a nadnářečími, např. obecnou češtinou, vznikly rozdíly.
Už jsem někde uváděla, že základní charakteristika nářeční je ve
větě:
Č – Dej mouku ze mlejna na vozejk
H – Dé móko ze mléna na vozék.
L – Daj muku ze młyna na vozik.
M – Daj múku ze młyna na vozík
–
Znakem českých nářečí kromě jiného je to, že ej vzniklo za ý. Někde
i za í po sykavkách a některých jiných souhláskách – mlej, bejt,
strjec atd.
U slova cíl k tomu nedošlo vzhledem k tomu, že cíl zněl ciel, takže předcházel jiná změna, tzv. úžení.
Zatímco např. u slova cítit – cejtit – byl základ –
cútiti – přehláska ú v í, jiný hláskový vývoj.
–
Všude změny všude neproběhly, navíc záleží na tom, od kterého základu
slova vznikla a zda došlo k jiným změnám.
Takto to vysvětlují jazykovědci, ale zda to tak je stoprocentně, nevím. Znám nejlépe hanácké nářečí, teď spíš už nadnářečí, které se rovněž od sebe liší v jednotlivých oblastech.
Podle historické mluvnice a vývoje českého jazyka.
Odpověděl/a – 30.červenec 15:45
Nežiji v Čechách, ale na Moravě, ale slovo cejl jsem neslyšela. Jsou rozdíly mezi češtinou a moravštinou.
Neznám prakticky všechny tvary, ale jen některé, jiné teoreticky. Vše souvisí s něčím, tudíž tvary s historií.
Historický vývoj jazyka vytvořil nářeční skupiny – českou, hanáckou, lašskou a moravskoslovenskou.
Mezi těmito nářečími a nadnářečími, např. obecnou češtinou, vznikly rozdíly.
Už jsem někde uváděla, že základní charakteristika nářeční je ve
větě:
Č – Dej mouku ze mlejna na vozejk
H – Dé móko ze mléna na vozék.
L – Daj muku ze młyna na vozik.
M – Daj múku ze młyna na vozík
–
Znakem českých nářečí kromě jiného je to, že ej vzniklo za ý. Někde
i za í po sykavkách a některých jiných souhláskách – mlej, bejt,
strejc atd.
U slova cíl ke změně nedošlo vzhledem k tomu, že cíl zněl ciel, takže předcházela jiná změna, tzv. úžení.
Zatímco např. u slova cítit – cejtit – byl základ –
cútiti – přehláska ú v í, jiný hláskový vývoj.
–
Všude změny neproběhly, navíc záleží na tom, od kterého základu slova
vznikla a zda došlo k jiným změnám.
Takto to vysvětlují jazykovědci, ale platí-li stoprocentně, nevím. Znám nejlépe hanácké nářečí, teď spíš už nadnářečí, které se rovněž od sebe liší v jednotlivých oblastech.
Podle historické mluvnice a vývoje českého jazyka.
Odpověděl/a – 30.červenec 15:53
Nežiji v Čechách, ale na Moravě, ale slovo cejl jsem neslyšela. Jsou rozdíly mezi češtinou a moravštinou.
Neznám prakticky všechny tvary, ale jen některé, jiné teoreticky. Vše souvisí s něčím, tudíž tvary s historií.
Historický vývoj jazyka vytvořil nářeční skupiny – českou, hanáckou, lašskou a moravskoslovenskou.
Mezi těmito nářečími a nadnářečími, např. obecnou češtinou, vznikly rozdíly.
Už jsem někde uváděla, že základní charakteristika nářeční je ve
větě:
Č – Dej mouku ze mlejna na vozejk
H – Dé móko ze mléna na vozék.
L – Daj muku ze młyna na vozik.
M – Daj múku ze młyna na vozík
–
Znakem českých nářečí kromě jiného je to, že ej vzniklo za ý. Někde
i za í po sykavkách a některých jiných souhláskách – mlej, bejt,
strejc atd.
U slova cíl ke změně nedošlo vzhledem k tomu, že cíl zněl ciel, takže předcházela jiná změna, tzv. úžení.
Zatímco např. u slova cítit – cejtit – byl základ –
cútiti – přehláska ú v í, jiný hláskový vývoj.
–
Všude změny neproběhly, navíc záleží na tom, od kterého základu slova
vznikla a zda došlo k jiným změnám.
Takto to vysvětlují jazykovědci, ale platí-li stoprocentně, nevím. Znám nejlépe hanácké nářečí, teď spíš už nadnářečí, které se rovněž od sebe liší v jednotlivých oblastech.
Uvádím, že existuje nespisovná obecná čeština a hovorová – mluvená podoba spisovné češtiny. Obě tyto varianty se prolínají.
Podle historické mluvnice a vývoje českého jazyka.
Odpověděl/a – 30.červenec 16:27
Nežiji v Čechách, ale na Moravě, ale slovo cejl jsem neslyšela. Jsou rozdíly mezi češtinou a moravštinou.
Neznám prakticky všechny tvary, ale jen některé, jiné teoreticky. Vše souvisí s něčím, tudíž tvary s historií.
Historický vývoj jazyka vytvořil nářeční skupiny – českou, hanáckou, lašskou a moravskoslovenskou.
Mezi těmito nářečími a nadnářečími, např. obecnou češtinou, vznikly rozdíly.
Už jsem někde uváděla, že základní charakteristika nářeční je ve
větě:
Č – Dej mouku ze mlejna na vozejk
H – Dé móko ze mléna na vozék.
L – Daj muku ze młyna na vozik.
M – Daj múku ze młyna na vozík
–
Znakem českých nářečí kromě jiného je to, že ej vzniklo za ý. Někde
i za í po sykavkách a některých jiných souhláskách – mlej, bejt,
strejc atd.
U slova cíl ke změně nedošlo vzhledem k tomu, že cíl zněl ciel, takže předcházela jiná změna, tzv. úžení.
Zatímco např. u slova cítit – cejtit – byl základ –
cútiti – přehláska ú v í, jiný hláskový vývoj.
–
Všude změny neproběhly, navíc záleží na tom, od kterého základu slova
vznikla a zda došlo k jiným změnám.
Takto to vysvětlují jazykovědci, ale platí-li stoprocentně, nevím. Znám nejlépe hanácké nářečí, teď spíš už nadnářečí, které se rovněž od sebe liší v jednotlivých oblastech.
Uvádím, že existuje nespisovná obecná čeština a hovorová – mluvená podoba spisovné češtiny. Obě tyto varianty se prolínají.
K názvu části Brna Cejl – slovo je jiného původu .
„Podle původního vzhledu bývalé samostatné obce, jejíž domy stály
v řádku (Zeile) podél hlavní cesty z Brna do Zábrdovic.“
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_ulice&load=682
Odpověděl/a – 30.červenec 20:14
Nežiji v Čechách, ale na Moravě, ale slovo cejl jsem neslyšela. Jsou rozdíly mezi češtinou a moravštinou.
Neznám prakticky všechny tvary, ale jen některé, jiné teoreticky. Vše souvisí s něčím, tudíž tvary s historií.
Historický vývoj jazyka vytvořil nářeční skupiny – českou, hanáckou, lašskou a moravskoslovenskou.
Mezi těmito nářečími a nadnářečími, např. obecnou češtinou, vznikly rozdíly.
Už jsem někde uváděla, že základní charakteristika nářeční je ve
větě:
Č – Dej mouku ze mlejna na vozejk
H – Dé móko ze mléna na vozék.
L – Daj muku ze młyna na vozik.
M – Daj múku ze młýna na vozík
–
Znakem českých nářečí kromě jiného je to, že ej vzniklo za ý. Někde
i za í po sykavkách a některých jiných souhláskách – mlej, bejt,
strejc atd.
U slova cíl ke změně nedošlo vzhledem k tomu, že cíl zněl ciel, takže předcházela jiná změna, tzv. úžení.
Zatímco např. u slova cítit – cejtit – byl základ –
cútiti – přehláska ú v í, jiný hláskový vývoj.
–
Všude změny neproběhly, navíc záleží na tom, od kterého základu slova
vznikla a zda došlo k jiným změnám.
Takto to vysvětlují jazykovědci, ale platí-li stoprocentně, nevím. Znám nejlépe hanácké nářečí, teď spíš už nadnářečí, které se rovněž od sebe liší v jednotlivých oblastech.
Uvádím, že existuje nespisovná obecná čeština a hovorová – mluvená podoba spisovné češtiny. Obě tyto varianty se prolínají.
K názvu části Brna Cejl – slovo je jiného původu .
„Podle původního vzhledu bývalé samostatné obce, jejíž domy stály
v řádku (Zeile) podél hlavní cesty z Brna do Zábrdovic.“
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_ulice&load=682