Historie úprav
Odpověděl/a – 24.červen 8:16
V odkazu na starší dotaz jde o staročestinu, češtinu a moderni čestinu. V tom je rozdíl.
Před staročeštinou existovala ještě praslovanština, z ní vznikla pračeština, prapolština, ruština atd. Z těch pak teprve starojazyky
Staroslověnština je jihoslovanský jazyk, který zanikl a na jeho základě se rekonstruovali slovanské jazyky.
V praslovanštině proběhly některé hláskové změny, které se objevily v některých jazycích. Navíc ve staroslověnštině existovaly jery, tzv. polosamohlásky, které se docela vokalizovaly atd. To je velmi složité, ale to jiná otázka.
Posuďte sám, jak byste rozuměl staroslověnskému textu.
Cěsarьstvě našemь, Gospodi,
milostьjo tvoejo prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ
i ne obrati nasъ vъ plěnъ
narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi, našego
i že cěsaritъ sъ Otьcemь
i sъ Svěntymь.
Na království naše, Pane,
milostí svou pohlédni (milosrdenstvím svým shlédni),
nevydej našeho cizím
a nás nedej v zajetí
národům pohanským.
Pro Krista, Pána našeho,
který kraluje s Otcem
a s Duchem svatým.
Protože šlo o církevní texty, bylo možné vycházet z latiny. To se týkalo ale jen vzdělanců, tedy i věrozvěstů, kteří by něčemu rozuměli přímo, některým výrrazům z kontexu. Ale staroslověnština se nezachovala, rekonstruuje se srovnáním s jinými slovanskými jazyky.
Jinak samozřejmě staroslověnština byla obyčejným lidem blíž než latina. Také rozumíme třeba některým výrazům v polštině, rozuměli jsme slovenštině, ale u mladé generace se srozumitelnost vytrácí.
Odpověděl/a – 24.červen 8:19
V odkazu na starší dotaz jde o staročestinu, češtinu a moderni čestinu. V tom je rozdíl.
Před staročeštinou existovala ještě praslovanština, z ní vznikla pračeština, prapolština, ruština atd. Z těch pak teprve starojazyky
Staroslověnština je jihoslovanský jazyk, který zanikl a na jeho základě se rekonstruovali slovanské jazyky.
V praslovanštině proběhly některé hláskové změny, které se objevily v některých jazycích. Navíc ve staroslověnštině existovaly jery, tzv. polosamohlásky, které se docela vokalizovaly atd. To je velmi složité, ale to jiná otázka.
Posuďte sám, jak byste rozuměl staroslověnskému textu.
Cěsarьstvě našemь, Gospodi,
milostьjo tvoejo prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ
i ne obrati nasъ vъ plěnъ
narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi, našego
i že cěsaritъ sъ Otьcemь
i sъ Svěntymь.
Na království naše, Pane,
milostí svou pohlédni (milosrdenstvím svým shlédni),
nevydej našeho cizím
a nás nedej v zajetí
národům pohanským.
Pro Krista, Pána našeho,
který kraluje s Otcem
a s Duchem svatým.
Protože šlo o církevní texty, bylo možné vycházet z latiny., případně z řečtiny. To se týkalo ale jen vzdělanců, tedy i věrozvěstů, kteří by něčemu rozuměli přímo, některým výrrazům z kontexu.
Ale staroslověnština se nezachovala, rekonstruuje se srovnáním s jinými slovanskými jazyky.
Jinak samozřejmě staroslověnština byla obyčejným lidem blíž než latina. Také rozumíme třeba některým výrazům v polštině, rozuměli jsme slovenštině, ale u mladé generace se srozumitelnost vytrácí.
Odpověděl/a – 24.červen 8:40
V odkazu na starší otázku (odkaz vložil Kepler), jde o staročestinu, češtinu a moderni čestinu., nikoliv o staroslověnštinu. V tom je rozdíl.
Před staročeštinou existovala ještě praslovanština, z ní vznikla pračeština, prapolština, ruština atd. Z těch pak teprve starojazyky
Staroslověnština je jihoslovanský jazyk, který zanikl a na jeho základě se rekonstruovaly slovanské jazyky.
V praslovanštině proběhly hláskové změny, které se objevily v některých jazycích. Třeba ve staroslověnštině existovaly jery, tzv. polosamohlásky, které se docela vokalizovaly atd. To je velmi složité, ale je to jiná otázka.
Posuďte sám, jak byste rozuměl staroslověnskému textu. – je v přepisu latinskou, v dalším odkazu tak cyrilicí.
Cěsarьstvě našemь, Gospodi,
milostьjo tvoejo prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ
i ne obrati nasъ vъ plěnъ
narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi, našego
i že cěsaritъ sъ Otьcemь
i sъ Svěntymь.
Na království naše, Pane,
milostí svou pohlédni (milosrdenstvím svým shlédni),
nevydej našeho cizím
a nás nedej v zajetí
národům pohanským.
Pro Krista, Pána našeho,
který kraluje s Otcem
a s Duchem svatým.
Originál psaný cyrilici najdete v odkazu. Nejde totiž okopírovat.
http://moraviamagna.cz/texty/t_zm_k05.htm
Protože šlo o církevní texty, bylo možné vycházet z latiny., případně z řečtiny. To se týkalo ale jen vzdělanců, tedy i věrozvěstů, kteří by něčemu rozuměli přímo, některým výrrazům z kontexu.
Ale staroslověnština se nezachovala, rekonstruuje se srovnáním s jinými slovanskými jazyky.
Jinak samozřejmě staroslověnština byla obyčejným lidem blíž než latina. Také rozumíme třeba některým výrazům v polštině, rozuměli jsme slovenštině, ale u mladé generace se srozumitelnost vytrácí.
Odpověděl/a – 24.červen 11:25
V odkazu na starší otázku (odkaz vložil Kepler), jde o staročestinu, češtinu a moderni čestinu., nikoliv o staroslověnštinu. V tom je rozdíl.
Před staročeštinou existovala ještě praslovanština, z ní vznikla pračeština, prapolština, ruština atd. Z těch pak teprve starojazyky
Staroslověnština je jihoslovanský jazyk, který je dnes mrtvý. Rekonstruovala se pomocí ostatních slovanských jazyků, stejně jako praslovanština. S určitými změnami se používá jako církevní slovanština dodnes jako bohoslužebný jazyk
V praslovanštině už proběhly hláskové změny, které jsou společné,. jiné se objevily rozdílně v některé jazykové skupin jazyků: západo-, východo- a jihoslovanských. To je velmi složité, ale i jiná otázka.
Praslovanština skončila jako jazyk asi v 600 let po narození Krista,. Od té doby se vyvíjely jednotlivé samostatné jazyky, které se odlišily dalšími změnami od praslovanštiny.
Posuďte sám, jak byste rozuměl staroslověnskému textu. – je v přepisu latinskou, v dalším odkazu tak cyrilicí.
Cěsarьstvě našemь, Gospodi,
milostьjo tvoejo prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ
i ne obrati nasъ vъ plěnъ
narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi, našego
i že cěsaritъ sъ Otьcemь
i sъ Svěntymь.
Na království naše, Pane,
milostí svou pohlédni (milosrdenstvím svým shlédni),
nevydej našeho cizím
a nás nedej v zajetí
národům pohanským.
Pro Krista, Pána našeho,
který kraluje s Otcem
a s Duchem svatým.
Originál psaný cyrilici najdete v odkazu. Nejde totiž okopírovat.
http://moraviamagna.cz/texty/t_zm_k05.htm
Protože šlo o církevní texty, bylo možné vycházet z latiny., případně z řečtiny. To se týkalo ale jen vzdělanců, tedy i věrozvěstů, kteří by něčemu rozuměli přímo, některým výrrazům z kontexu.
Jinak samozřejmě staroslověnština byla obyčejným lidem blíž než latina. Také rozumíme třeba některým výrazům v polštině, rozuměli jsme slovenštině, ale u mladé generace se srozumitelnost vytrácí. Jazykovědci tvrdí, že staroslověnština byla velmi podobná češtině, i když jako spisovný jazyk vznikla mnohem později.
Odpověděl/a – 24.červen 12:39
V odkazu na starší otázku (odkaz vložil Kepler), jde o staročestinu, češtinu a moderni čestinu., nikoliv o staroslověnštinu. V tom je rozdíl.
Před staročeštinou existovala ještě praslovanština, z ní vznikla pračeština, prapolština, ruština atd. Z těch pak teprve starojazyky
Staroslověnština je jihoslovanský jazyk, který je dnes mrtvý. Rekonstruovala se pomocí ostatních slovanských jazyků, stejně jako praslovanština. S určitými změnami se používá jako církevní slovanština dodnes jako bohoslužebný jazyk
V praslovanštině už proběhly hláskové změny, které jsou společné,. jiné se objevily rozdílně v některé jazykové skupin jazyků: západo-, východo- a jihoslovanských. To je velmi složité, ale i jiná otázka.
Praslovanština skončila jako jazyk asi v 600 let po narození Krista,. Od té doby se vyvíjely jednotlivé samostatné jazyky, které se odlišily dalšími změnami od praslovanštiny.
Posuďte sám, jak byste rozuměl staroslověnskému textu. – je v přepisu latinskou, v dalším odkazu tak cyrilicí.
Cěsarьstvě našemь, Gospodi,
milostьjo tvoejo prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ
i ne obrati nasъ vъ plěnъ
narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi, našego
i že cěsaritъ sъ Otьcemь
i sъ Svěntymь.
Na království naše, Pane,
milostí svou pohlédni (milosrdenstvím svým shlédni),
nevydej našeho cizím
a nás nedej v zajetí
národům pohanským.
Pro Krista, Pána našeho,
který kraluje s Otcem
a s Duchem svatým.
Originál psaný cyrilici najdete v odkazu. Nejde totiž okopírovat.
http://moraviamagna.cz/texty/t_zm_k05.htm
Protože šlo o církevní texty, bylo možné při porozumění vycházet z latiny., případně z řečtiny i němčiny. To se týkalo ale jen vzdělanců, tedy i věrozvěstů, kteří něčemu rozuměli přímo, některým výrrazům z kontexu, jak vyplývá z odkazu.
„Když přišli oba na Moravu, zejména Konstantin zjistil, že se na
Moravě ve slovanštině používají některé náboženské motivy, které
jsou vlastně překlady starohornoněmeckých nebo latinských termínů. Proto
neváhali, vzali tyto domácí slovanské výrazy a zapracovali je jednak do
svého jazyka, jednak k nim Konstantin vytvořil i některé nové znaky.
Právě tehdy vzniká staroslověnština jako církevní jazyk a zároveň
abeceda nazvaná hlaholština nebo hlaholice“
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1088159-cyril-a-metodej
„Stsl mluvili kněží, když sloužili bohoslužbu. obyčejní lidé jí
také museli rozumět (pokud ne, museli by Konstantin s Metodějem kodifikovat
jiný jazyk, ve kterém by byly slouženy liturgie pro velkomoravské
věřící), ale nikdo
evidentně nepoužíval staroslověnštinu jako jazyk běžné komunikace,
který se dochoval v jazycích "nástupnických“.
Jinak samozřejmě staroslověnština byla obyčejným lidem blíž než latina. Také rozumíme třeba některým výrazům v polštině, rozuměli jsme slovenštině, ale u mladé generace se srozumitelnost vytrácí. Jazykovědci tvrdí, že staroslověnština byla velmi podobná češtině, i když jako spisovný jazyk vznikla mnohem později.
