Historie úprav
Odpověděl/a – 7.duben 15:18
jyřýk🤪, jyřýk🤪, ty vole! 🙄😂
No, dobře, tak nejprve věcná: kajícnost znamená, že si uvědomíš, žes spáchal hřích (to za prvé), že toho hříchu lituješ (to za druhé), že s tím půjdeš před svátost smíření (to za třetí) a že vykonáš uložené pokání (to za čtvrté).
Nechci se, nyní – opět, jak jinak, tady! – pouštět to rozboru pojmu, materie a smyslu pojmu „hřích“, protože je to neskutečně obsáhlé. Omezím se na to, že pokud věříš nejen v boha (toho nebo kterého), ale věříš i v církev (tu nebo tu, respektive zde Církev), věříš i v učitelský úřad církve (to Tobě bude vyhovovat, viď? 😅👌), a pak se řídíš – tou nebo tou – morální theologií, samozřejmě, v rámci svých (🤪🤓) možností, taky podle vkusu každýho soudruha.
S tím je, ovšem, spojeno, že budeš hřešit, protože podle jakékoli křesťanské morální theologie bez hříchu žít nelze, a kdo je o tom přesvědčen, je hříšník největší. Nehledě na to, že když jsi pacient s hlavou, CNS, přerostlý (dospělý) dítě, a tak vůbec a podobně, nelze od Tebe, poněkud, spravedlivě žádat, abys se vyvaroval určitého konání a opomíjení – kde není, ani smrt a exekutor neberou! 🤷♀️ A komu není shůry dáno … Víš jak. 😅
Summa summarum: to, že Ty někde – někdy – řekneš „ježíšmaria“ vůbec neznamená, že hřešíš, a už vůbec to nemá nic společného, jsi-li kajícník, jak „moc velký“, či-li nic. To by Ti měl vysvětlit Tvůj zpovědník, ovšem otázkou je, jest-li mu (rovněž) dáno, nebo třeba jestli když Tě zpovídá, nemyslí na svý, nějaké „dobré záliby“, jako jsou „baby a chlast“ – jak by řekl mjr. Haluška Terazky. 😅 Což zrovna u flanďáků nebývá až tak neobvyklé, akorát velmi často jsou namísto bab chlapci. 😅😅
Konec věcné, zpátky k věci: fakt si nepamatuju naprosto přesně, kolikrát za život jsem řekl „ježíšmaria“, ale budou to jednotky desítek. Já to vůbec nepoužívám, namísto toho řeknu „kurwa drát!“, „do píči“, „do psích pochev urousanejch“, nebo něco podobnýho. 😅
Odpověděl/a – 7.duben 15:19
jyřýk🤪, jyřýk🤪, ty vole! 🙄😂
No, dobře, tak nejprve věcná: kajícnost znamená, že si uvědomíš, žes spáchal hřích (to za prvé), že toho hříchu lituješ (to za druhé), že s tím půjdeš před svátost smíření (to za třetí) a že vykonáš uložené pokání (to za čtvrté).
Nechci se, nyní – opět, jak jinak, tady! – pouštět to rozboru pojmu, materie a smyslu pojmu „hřích“, protože je to neskutečně obsáhlé. Omezím se na to, že pokud věříš nejen v boha (toho nebo kterého), ale věříš i v církev (tu nebo tu, respektive zde Církev), věříš i v učitelský úřad církve (to Tobě bude vyhovovat, viď? 😅👌), a pak se řídíš – tou nebo tou – morální theologií, samozřejmě, v rámci svých (🤪🤓) možností, taky podle vkusu každýho soudruha.
S tím je, ovšem, spojeno, že budeš hřešit, protože podle jakékoli křesťanské morální theologie bez hříchu žít nelze, a kdo je o tom přesvědčen, je hříšník největší. Nehledě na to, že když jsi pacient s hlavou, CNS, přerostlý (dospělý) dítě, a tak vůbec a podobně, nelze od Tebe, poněkud, spravedlivě žádat, abys se vyvaroval určitého konání a opomíjení – kde není, ani smrt a exekutor neberou! 🤷♀️ A komu není shůry dáno … Víš jak. 😅
Summa summarum: to, že Ty někde – někdy – řekneš „ježíšmaria“ vůbec neznamená, že hřešíš, a už vůbec to nemá nic společného, jsi-li kajícník, jak „moc velký“, či-li nic. To by Ti měl vysvětlit Tvůj zpovědník, ovšem otázkou je, jest-li mu (rovněž) dáno, nebo třeba jestli když Tě zpovídá, nemyslí na svý, nějaké „dobré záliby“, jako jsou „baby a chlast“ – jak by řekl mjr. Haluška Terazky. 😅 Což zrovna u flanďáků nebývá až tak neobvyklé, akorát velmi často jsou namísto bab chlapci. 😅😅
Konec věcné, zpátky k věci: fakt si nepamatuju naprosto přesně, kolikrát za život jsem řekl „ježíšmaria“, ale budou to jednotky desítek. Já to vůbec nepoužívám, namísto toho řeknu „kurwa drát!“, „do píči“, „do psích pochev urousanejch“, nebo něco podobnýho. 😅
