Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 6.duben 18:36

Nesmyslný a tisíckrát opakovaný dozat ohledně toho, proč Bůh/bůh dopouští zlo (a taky se na to neptáš poprvé! Jasně, že chceš prudit a vířit vody, ale nemusíš se pořád opakovat, zavádět kontroverzní témata nebo poukazovat na svůj ateismus – subjektivní věc!). A milionkrát probírané téma už tisíce let.
Opakově se v průběhu historie několikrát zřítily i kostely/chrámy, mešity aj – přímo na věřící. Byly náboženské války, byly genocidy války a katastrofální přírodní pohromy, které kolikrát zničily celé národy…

Teorií existuje hodně, o tom, jak nebo JESTLI bůh/Bůh zasahuje do dění světa.
Mimo to jsou tu vysvětlující teorie, že bůh je všude a vším, ale sám není inidviduální bytostí, která by stála a porozovala bokem, na dění nahlížela a řídila ho.
Pak je tu reinkarnace a karma. Závazky a kauzalita napříč časem (i mimo něj) a životy. Vše má důvod – jen v individuálním životě není většinou vidět.
Pak je tu kauzalita nereinkarnační, tedy, že vše je sled příčin a následků a každá událost, jakkoli nepatrná, má nějaké důsledky. Nemůžeme však vědět jaké. Dobré mohou mít někdy za následek zlé; z těch zlých se zase někdy rodí něco dobrého. Atpod.
Pak je tu Jednota a propojenost celé existence. Nic neexistuje samo o sobě (ze sebe), izolovaně.
Němluvě o tom, že „dobré“ a „špatné“ jsou veskrze lidské sociální konstrukty.
A dále, třeba existence evoluce, kde je měnění ale i vymírání druhů zcela běžné. Dále lidské přesvědčení, které lpí na životě a smrt považuje za největší zlo – ale neplatilo to pro všechny kultury/civilizace. „Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.”
S tím předchozím pak souvisí lidská „důležitost“, respektive nedůležitost. Lidi mají sklon přeceňovat sami sebe a svůj druh. Vzhledem k velikosti vesmíru/existence, času aj. jsme titěrní, nicotní. Netřeba si dávat nějakou extra velkou důležitost (než cokoli jiného, co existuje).
Rozdíl mezi životem a smrtí, živým a neživým; Též nejasné. Možná je mylný postoj ke smrti, k vnímání života, atd.
A tím, čím si můžeme být zcela jistí, je že: Existuje před námí velké NEZNÁMO, o kterém nic nevíme. BŮHVÍ, co vše ještě existuje nebo může existovat.

Člověk nemá co (jak) posuzovat, co je správné v tomto kontextu. Nejsme s to znát Vyšší smysl – pokud je.
Chceš se zabývat něčím, co je mimo úroveň lidského chápání a omezení.

Takže jestli chceš spekulovat a řešit teorie (náboženské PROČ), zkus to v kostele nebo jiných chrámech a ZABÝVEJ SE osobně TEOLOGIÍ. Jinak to ani nemá smysl a jsou to prázdné otázky. Jejíž ‚odpovědi‘ a přesvědčení zakládají převážně na víře jednotlivce/ko­munity.
Jestli se tím zabývat nechceš (dle otázek to tak nevypadá), tak tvoje věc. Nejsi věřící, jsi ateista? OK, to je ale tvoje věc. A tohle je určitě typický fanatismus ateistů, jsem lepší, protože nevěřím. A tak chceš přesvědčovat ostatní o o své (ne)víře. Což je taky jen otázka víry. Protože ať má kdo jakékoli přesvědčení, tak ateismus je též jen víra. Protože i přísně vědecky je to agnosticismus. Nedá se prokazatelně potvrdit ani vyvrátit. Co nedkokáží někteří ateisté pochopit je, že je to subjketivní, individuální a platí zde svoboda vyznání. Rozuměj, že fanatismus je pořád fanatismus, vědecký, ateistický, ideologický aj. se neliší od náboženského. Že někdo nevěří, neznamená, že je chytřejší nebo že je na tom líp. Pokud je náboženství pro některé pohádka, propagnda a nwm co, tak je to pořád jen jejich osobní přesvědčení.

Disraeli

Odpověděl/a – 6.duben 18:44

Nesmyslný a tisíckrát opakovaný dozat ohledně toho, proč Bůh/bůh dopouští zlo (a taky se na to neptáš poprvé! Jasně, že chceš prudit a vířit vody, ale nemusíš se pořád opakovat, zavádět kontroverzní témata nebo poukazovat na svůj ateismus – subjektivní věc!). A milionkrát probírané téma už tisíce let.
Opakově se v průběhu historie několikrát zřítily i kostely/chrámy, mešity aj – přímo na věřící. Byly náboženské války, byly genocidy, války a katastrofální přírodní pohromy, které kolikrát zničily celé národy nebo živ. druhy…

Teorií existuje hodně, o tom, jak nebo JESTLI bůh/Bůh zasahuje do dění světa.
Mimo to jsou tu vysvětlující teorie, že bůh je všude a vším, ale sám není inidviduální bytostí, která by stála a porozovala bokem, na dění nahlížela a řídila ho.
Pak je tu reinkarnace a karma. Závazky a kauzalita napříč časem (i mimo něj) a životy. Vše má důvod – jen v individuálním životě není většinou vidět.
Pak je tu kauzalita nereinkarnační, tedy, že vše je sled příčin a následků a každá událost, jakkoli nepatrná, má nějaké důsledky. Nemůžeme však vědět jaké. Dobré mohou mít někdy za následek zlé; z těch zlých se zase někdy rodí něco dobrého. Atpod.
Pak je tu Jednota a propojenost celé existence. Nic neexistuje samo o sobě (ze sebe), izolovaně.
Němluvě o tom, že „dobré“ a „špatné“ jsou veskrze lidské sociální konstrukty. Otázka lidského vnímání. Neexistuje v Přírodě a přírodních zákonech (pokud je bůh, je to totéž jako „Příroda“ a „přír. zákonitosti“, vč. „vesmírného řádu“).
A dále, třeba existence evoluce nebo jednoduše vývoje, kde je měnění ale i vymírání druhů zcela běžné.
Dále lidské přesvědčení, které lpí na životě a smrt považuje za největší zlo – ale neplatilo to pro všechny kultury/civilizace. „Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.”
S tím předchozím pak souvisí lidská „důležitost“, respektive nedůležitost. Lidi mají sklon přeceňovat sami sebe, svůj druh. Vzhledem k velikosti vesmíru/existence, času aj. jsme titěrní, nicotní, nevýznamní. Netřeba si dávat nějakou extra velkou důležitost (než čemukoli jinému, co existuje).
Rozdíl mezi životem a smrtí, živým a neživým; Též nejasné. Možná je mylný postoj ke smrti, k vnímání života, atd.
A tím, čím si můžeme být zcela jistí, je že: Existuje před námí velké NEZNÁMO, o kterém nic nevíme. BŮHVÍ, co vše ještě existuje nebo může existovat.

Člověk nemá co (jak) posuzovat, co je správné v tomto kontextu. Nejsme s to znát Vyšší smysl, záměr, prvotní přírinu (atd) – pokud je.
Chceš se zabývat něčím, co je mimo úroveň lidského poznání i chápání a kde pro nás platí jen omezení a neznalost.

Takže jestli chceš spekulovat a řešit teorie (náboženské „PROČ“), zkus to v kostele nebo jiných chrámech a ZABÝVEJ SE osobně TEOLOGIÍ. Jinak to ani nemá smysl a jsou to prázdné otázky. Jejíž ‚odpovědi‘ a přesvědčení zakládají převážně na víře jednotlivce/ko­munity.
Jestli se tím zabývat nechceš (dle otázek to tak nevypadá), tak tvoje věc. Nejsi věřící, jsi ateista? OK, to je ale tvoje věc. A tohle je určitě typický fanatismus ateistů, jsem lepší, protože nevěřím. A tak chceš přesvědčovat ostatní o o své (ne)víře. Což je taky jen otázka víry. Protože ať má kdo jakékoli přesvědčení, tak ateismus je též jen víra. Protože i přísně vědecky je to agnosticismus. Nedá se prokazatelně potvrdit ani vyvrátit. Co nedkokáží někteří ateisté pochopit je, že je to subjketivní, individuální a platí zde svoboda vyznání. Rozuměj, že fanatismus je pořád fanatismus, vědecký, ateistický, ideologický aj. se neliší od náboženského. Že někdo nevěří, neznamená, že je chytřejší nebo že je na tom líp. Pokud je náboženství pro některé pohádka, propagnda a nwm co, tak je to pořád jen jejich osobní přesvědčení.
Jasně, že takhle postavené otázka je záměrně a má jakože poukazovat na nějakou nesmyslnost boha a víry… a má to popudit ostatní věřící. Rozuměj ale že jejich víra je jejich věc, tak jako je ta tvoje. Nikoho nezajímá, že je někdo ateista – dokud se s tím nezačne s_át do ostatních, vnucovat to, povyšovat se a zesměšňovat.