Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 1.duben 16:04

Demagogie, populismus, propagace, taktizování, princip kampaní… Dávat sliby, které se nebudou plnit, je jisté pravidlo volebních kampaní. Dělají to všichni, tak přece tam nemůže být jeden (politik nebo strana), který by takové sliby nedával – byl by ve velké nevýhodě a neměl by velkou šanci.
Mimo ‚obyčejnou‘ propagaci (snaha se prodat), tak ještě naprostá ‚propaganda‘ a její praktiky.

S tím prvním samozřejmě souvisí i „jistý“ charakter těch politiků. Vědomě a úmyslně dávají sliby, o kterých vědí, že je nesplní. Prostě sviňárna. Nekalé praktiky, pokřivený chrakter (v politice běžný).

Neschopnost, nanejvýš průměrnost. Plus mylná očekávání, (des)iluze – nevědí, co od toho mají čekat. Ve vrcholné politice buď třeba ještě nebyli nebo problematice nerozumí (dávají sliby a údajná řešení na něco, co nebudou s to vyřešit). Takže zde to možná někteří myslí upřímně, ale žijí mimo realitu. Skutečná realita je možná přinutí vystřízlivět. Nebo si taky nepřiznají, že nejsou k ničemu.
Neodobrnost, nekvalifikovanost, nekompetentnost. Mandát na základě ničeho (mínění většiny – což ani nemusí platit) – což jim dává moc a opravňuje je k čemukoli. Bože, jak je to směšné, iracionální a neopodstatněné. Volby jsou řešením na všechno a jen skrze volby se primárně získává moc a oprávnění. Prostě „skvělý“ systém.

Dělání kompromisů, ústupků a podopbně (tento bud samozřejmě souvisí i s dalšími, ale ony tak trochu asi všechny spolu souvisí).

Systém, režim (a pravo/moc) jim to neumožňuje. Dávají sliby a řešení na situace, na které nemají vliv, které nedokáží prosadit, které jsou mimo jejich moc (a ani o tom třeba nevědí). za jedno to nemusí spadat do jejich vlivu, za druhé i kdyby ano, neznamená to, že budou mít dostatek moci/podpory na uskutečnění těch plánů.
Podobně i nedostatek zdrojů (jako prostředků, financí), což je v podstatě totéž jako nedostatek moci. Rozpočet, omezení, předešlé vlády a politici (NENÍ to zásadní ale vliv to mít může). Hospodaření a politikaření krátkodobé (dle funkčních období) a na úkor budoucnsoti. nikoli dlouhodobé, rozumné, Nestabilní, často se měnící (samozřejmě vždy když se vymění vláda/strany, ale taky i změna priroti/orientace jedné vlády, příp. prezidetna a jiných).
Takže obecně (nejen) politická omezení.

Slabá vláda, silná opozice (nepřátelské prostředí – a hlavně vlivné). Nepevné základy, nejednotný konsensuální systém (je potřeba shody/souhlasu – rozuměj že jsou to vlády a systémy založené na skupinovém souhlasu – kterého se jim nedostává). V podstatě dělba moci jim to neumožňuje (nepřátelské složení parlamentu, prezident nejednotný s premiérem/vládnou atd. prostě se nedohodnou a tak nic nebude).

Změna priorit v průbhu vlády, či funkčního období, taky změna situace, okolností, aj.

Snaha zavděčit se všem nebo jistým skupinám. Snaha splnit to a to i třeba protichůdné věci, využívání mínění většiny apod. Populismus aj. Jistá forma ochlokracie – nevládne lůza přímo, ale skrze prsotředníka, které dělá, co si lůza zrovna umane (což navíc může být dost nelogické a hlavně časově proměnlivé). Měnení záměrů a orientace (politiky, ekonomiky) dle měnění mínění veřejnosti.
Chaotická vláda, jistá míra anarchie.

Rozuměj taky, ža TAKOVÉ systémy nestojí na efektivitě.

Možností je i nesprávná komunikace, nepopularita vlády, či těch politiků u médií atd. Mylné zdání veřejnosti, „černá“ kampaň opozice atd. Tzn. Vláda nebo ti politici nemusí být až tak neschopní a dokonce mohou i plnit ty sliby – ale pro veřejnost je to mimo očekávání (neodbornost a zmatenost veřejnosti), může to být zastřené, upravené. Ne že by to bylo nějak hlavní, ale stát se to může a stává. Tedy, že politici třeba i sliby plní nebo nejsou úplně neschopní, ale mínění veřejnosti je prostě jinde (mimo realitu – což je vlastně skoro pořád).

Vláda především pro svůj vlastní prospěch, obohacení, jen vlastní zájmy a zisk. Což je zde primární. Vše ostatní druhotné až nepodstatné.

Byrokracie jim to nemusí umožňovat (v podstatě totéž jako už ten zmíněný systém – který jim to neumožňuje. K tomu spadá i ta opozice, dělba moci, systém kontrol, protiváh atd, Průtahy, odklady, nekonečná jednání, blokování, veta, nemožnost něco prosadit/odsou­hlasit, shodnout se, ..).

Korupce, moc (nebo vliv) někde jinde, vnitřní problémy ve straně (stranách) ve Vláde, parlamentu, páky, vliv a působení jiných (externích) osob/skupin… i třeba bez vědomí premiéra/prezi­denta.

Musí plnit i jiné závazky, které jim znemožní uskutečňování slibů. Někdo jim platil kampaně, dělal velkou i „dobrovolnou“ propagaci, „pomáhal“ s médiemi; závazky vůči skupinám/společ­nostem, investorům apod. Ty se musí vrátit. Něco se může požadovat… to může velmi narušit možnost splnění různých slibů.
Tzn. zájmy ostatních zúčastněných (které se mohou lišit od zájmů státu, společnosti, občanů / obyvatelstva atd).

Těch důvodů může být fakt hodně. Ale jsou tu v podstatě dva takové hlavní důvody: Za jedno; Vědomě dávají falešné, nesplnitelné sliby. Aby se dsotali k moci nebo si ji udrželi, vyhráli volby. Prostě hajzlovina (to bývá nejčastější). Tak volby a kampaně fungují. Za druhé; dávají sliby a možná i věří, že je splní, takže to myslí upřímně. Důvodů proč je nesplní je zde řady, ale všechny vlastně pramení z jednoho hlavního: jsou neschopní. Nedostatek odpovědnosti apod. Hlavní chyba je však v systému, není postavený na funkčnosti (efektivitě, kvalitě, rychlosti, atd), dokonce ani správnosti, spravedlnosti, rozumu, aj.

Disraeli

Odpověděl/a – 1.duben 16:43

1–Demagogie, populismus, propagace, taktizování, princip kampaní… Dávat sliby, které se nebudou plnit, je jisté pravidlo volebních kampaní. Dělají to všichni, tak přece tam nemůže být jeden (politik nebo strana), který by takové sliby nedával – byl by ve velké nevýhodě a neměl by velkou šanci.
Mimo ‚obyčejnou‘ propagaci (snaha se prodat), tak ještě naprostá ‚propaganda‘ a její praktiky a půsbení na individuální i davovou psychologii.

S tím prvním samozřejmě souvisí i „jistý“ charakter těch politiků. Vědomě a úmyslně dávají sliby, o kterých vědí, že je nesplní. Prostě sviňárna. Nekalé praktiky, pokřivený chrakter (v politice běžný).

2–Neschopnost, nanejvýš průměrnost. Plus mylná očekávání, (des)iluze – nevědí, co od toho mají čekat. Ve vrcholné politice buď třeba ještě nebyli, nemají zkučenosti, nevědí, jak to chodí a ne/funguje nebo problematice nerozumí (dávají sliby a údajná řešení na něco, co nebudou s to vyřešit). Takže zde to možná někteří myslí upřímně, ale žijí mimo realitu. Skutečná realita je možná přinutí vystřízlivět. Nebo si taky nepřiznají, že jsou k ničemu. Přičti k té neschopnosti i velké, složité problémy a obří výzvy – a jsou nahraní.
Neodobrnost, nekvalifikovanost, nekompetentnost. Špatné vedení, organizace, lidi. Celé to korunuje mandát na základě ničeho (mínění většiny – což ani nemusí platit) – to jim dává moc a opravňuje je skoro k čemukoli. Bože, jak je to komické, iracionální a neopodstatněné. Volby jsou řešením na všechno a jen skrze volby se primárně získává moc a oprávnění. :D Úsměvné a smutné zároveň.

Dělání kompromisů, ústupků a podopbně (tento bod samozřejmě souvisí i s dalšími, ale ony všechny spolu více nebo méně souvisí).

3–Systém, režim (a pravo/moc) jim to neumožňuje. Dávají sliby a řešení na situace, na které nemají vliv, které nedokáží prosadit, které jsou mimo jejich moc (a ani o tom třeba nevědí). za jedno to nemusí spadat do jejich vlivu, za druhé i kdyby ano, neznamená to, že budou mít dostatek moci/podpory na uskutečnění těch plánů, na prosazení a realiziaci.
Podobně i nedostatek zdrojů (jako prostředků, financí), což je v podstatě totéž jako nedostatek moci. Rozpočet, omezení, předešlé vlády a politici (NENÍ to zásadní, ale vliv to mít může). Hospodaření a politikaření krátkodobé (dle funkčních období) a na úkor budoucnosti, nikoli dlouhodobé, rozumné, Taky nestabilní, často se měnící (samozřejmě vždy když se vymění vláda/strany, ale taky i změna priroti/orientace jedné vlády, příp. prezidetna a jiných).
Takže obecně (nejen) politická omezení.

4–Slabá vláda, silná opozice (nepřátelské prostředí – a hlavně vlivné). Nepevné základy, nejednotný konsensuální stav a systém (je potřeba shody/souhlasu – rozuměj že jsou to vlády a systémy založené na skupinovém souhlasu – kterého se jim nedostává). V podstatě dělba moci jim to neumožňuje (nepřátelské složení parlamentu, prezident nejednotný s premiérem/vládnou atd. prostě se nedohodnou a tak nic nebude).

5–Změna priorit v průběhu vlády, či funkčního období, taky změna situace, okolností, aj. Neočekávané změny, nutnost nebo přizpůsobení. Nepředvídané vnější vlivy.

6–Snaha zavděčit se všem nebo jistým skupinám. Snaha splnit to a to i třeba protichůdné věci, postavení na mínění většiny apod. Populismus aj. Jistá forma ochlokracie – nevládne lůza přímo, ale skrze prostředníka, který dělá, co si lůza zrovna umane (což navíc může být dost nelogické a hlavně velmi proměnlivé). Měnení záměrů a orientace (politiky, ekonomiky) dle měnění mínění veřejnosti.
Chaos, jistá míra anarchie.

Rozuměj taky, ža TAKOVÉ systémy nestojí na efektivitě.

7–Možností je i nesprávná komunikace, nepopularita vlády, či politiků v médiích, atd. Mylné zdání veřejnosti, „černá“ kampaň opozice a další. Tzn. Vláda nebo ti politici nemusí být až tak neschopní a dokonce mohou i plnit ty sliby – ale pro veřejnost je to mimo očekávání (neodbornost a zmatenost veřejnosti), může to být zastřené, upravené, lživé. Ne že by to bylo nějak hlavní, ale stát se to může a stává. Tedy, že politici třeba i sliby plní nebo nejsou úplně neschopní, ale mínění veřejnosti je prostě jinde (mimo realitu – což je vlastně skoro pořád). Někdo taky nemusí být až tak špatný – ale může mít horší pověst, nemusí mít dobrou propagaci, je na ně negativně nahlíženo.

8–Vláda především pro svůj vlastní prospěch, obohacení, jen vlastní zájmy a zisk. Což je zde primární. Vše ostatní druhotné až nepodstatné.

(9–)Byrokracie jim to nemusí umožňovat (v podstatě totéž jako už ten zmíněný systém – který jim to neumožňuje. K tomu spadá i ta opozice, dělba moci, systém kontrol, protiváh atd, Průtahy, odklady, nekonečná jednání, blokování, veta, neschvály, dětinskost, nemožnost něco prosadit/odsou­hlasit, shodnout se, ..).

10–Korupce, moc (nebo vliv) někde jinde, vnitřní problémy ve straně (stranách) ve Vládě, parlamentu, páky, vliv a působení jiných (externích) osob, skupin… i třeba bez vědomí premiéra/prezi­denta.

11–Musí plnit i jiné, ne tak očividné závazky, které jim znemožní uskutečňování slibů. Někdo jim platil kampaně, dělal velkou i „dobrovolnou“ propagaci, „pomáhal“ s médiemi; závazky vůči skupinám/společ­nostem, investorům apod. Ty se musí vrátit. Něco se může požadovat… to může velmi narušit možnost splnění různých předvolebních slibů.
Tzn. zájmy ostatních zúčastněných (které se mohou lišit od zájmů státu, společnosti, občanů / obyvatelstva, atd).

12-A TAK DÁLE

Těch důvodů může být fakt hodně. Ale jsou tu v podstatě dva takové hlavní důvody: Za jedno; Vědomě dávají falešné, nesplnitelné sliby. Aby se dostali k moci nebo si ji udrželi, vyhráli volby. Prostě hajzlovina (to bývá nejčastější). Tak volby a kampaně fungují. Za druhé; dávají sliby a možná i věří, že je splní, takže to myslí upřímně. Důvodů proč je nesplní, je zde řada, ale všechny vlastně pramení z jednoho hlavního a prostého: jsou neschopní. Nedostatek odpovědnosti apod. Hlavní chyba je však v systému; není postavený na funkčnosti (efektivitě, kvalitě, rychlosti, atd), dokonce ani správnosti, spravedlnosti, rozumu, aj.