Historie úprav
Odpověděl/a – 10.březen 9:37
od Šimi.
CVyDoplňuji, proč to takl je.
Protože se jedná o citově zabarvené tvary, které se zpravidla
nedostanou do oficiálního spisovného projevu, neuplatňuje se u nich
striktně žádné pravopisné pravidlo a přijímají se podoby zakončené na
-i i -y.
Viz též heslo „domácké podoby rodných jmen“ v Internetové jazykové
příručce.
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=743
Jenže předchází‑li koncovému ‑i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s ‑y: Věri/Věry, Luki/Luky atd. Předchází‑li koncovému ‑i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní ‑i, nebo ‑y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [‑ň‑], Vlasta – Vlasti [‑ť‑], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy].
Odpověděl/a – 10.březen 9:38
od Šimi.
Doplňuji, proč to tak je.
Protože se jedná o domkácí citově zabarvené tvary, které se zpravidla
nedostanou do oficiálního spisovného projevu, neuplatňuje se u nich
striktně žádné pravopisné pravidlo a přijímají se podoby zakončené na
-i i -y.
Viz též heslo „domácké podoby rodných jmen“ v Internetové jazykové
příručce.
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=743
Jenže předchází‑li koncovému ‑i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s ‑y: Věri/Věry, Luki/Luky atd. Předchází‑li koncovému ‑i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní ‑i, nebo ‑y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [‑ň‑], Vlasta – Vlasti [‑ť‑], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy].
Odpověděl/a – 11.březen 17:31
od Šimi.
Doplňuji, proč to tak je.
Protože se jedná o domácí citově zabarvené tvary, které se zpravidla
nedostanou do oficiálního písemjného spisovného projevu, neuplatňuje se
u nich striktně žádné pravopisné pravidlo a přijímají se podoby
zakončené na -i i -y.
Viz též heslo „domácké podoby rodných jmen“ v Internetové jazykové
příručce.
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=743
Jenže předchází‑li koncovému ‑i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s ‑y: Věri/Věry, Luki/Luky atd. Předchází‑li koncovému ‑i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní ‑i, nebo ‑y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [‑ň‑], Vlasta – Vlasti [‑ť‑], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy].
