Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 5.březen 19:28

Dokáže, ale ne vždy, ne u všech a ne pro všechny kultury (či pokud po určitou dobu nějak žijí). Většinu to (DNES) spíš zlomí a zdevastuje. Buď hned nebo později.
Ale i v dnenší době je to možné. Zkrátka si na to člověk zvykne (když to vidí a zažívá dnes a denně). „Klíč“ je v tom, že se mu změní vnímání a především se naučít zvládat stresové situace, vč. ohrožení života. Schopnost přizpůsobit se podmínkám a přežít. Uvykne tomu těžko říct jako jestli na to zcela zvykny a příjme to – jako spíše bude doufat v klid a mír – ale myšleno tak, že se naučí zvládat tu situaci a žít v ní = tedy adaptovat se na ni, psychicky i jinak).
Samotný princip armády a vojáků je toho důkazem, byť jsou na to trénovaní (lépe, či hůře), ale vojáci jsou taky jen lidi. A i v dnešní době je mnohem více následných PTSP, sebevražd nebo drogově závislých vojáků, či veteránů.
Člověk v zemi bez války a větších konfliktů, problémů (násilí, kriminalita), se po_ere, když se poprvé kolem něj třeba začne střílet anebo je nějak jeho život v ohrožení. Ale když už to zažil 60×, 100× a ještě mnohem víc (ve větší a horší míře), tak už to pro něj nemusí být až tak nesnesitelné ani stresující. Dojde k zocelení (včetně psychiky a emocí, i třeba znecitlivění), celkové zvýšení odolnosti, osvojení nebo rozšíření mechanismu přežití.
Samozřejmě ne každý bude reagovat, snáše to a přizpůsobovat se stejně. Hlavně dnes. Dlouhodobě to může mít velmi negativní vliv na psychiku pro některé (úzkosti, deprese, traumata a PTSP, duševní poruchy, atd). Některé to psychicky odrovná hned. Avšak v lidských možnostech je se tomu přizpůsobit, žít a zvládat krajně nebezpečné a vysoce stresující situace, kdy je třeba téměř nonstop ohrožen život (už jen obecně život v pravěku, mráz a jiné nehostinné podmínky, šelmy všude a nebezpečí číhající všude; a celá historie a život jednotlivců v konfliktu a vážném ohrožení). V instinktech a pudech – a celkově v těle i v mysli – to je (problém spíš je že ta psychika právě může být dost odlišná – zejména před válkou, a tak to někteří budou snášet mnohem hůř).

Tohle je nejvíc ze všeho o mentalitě, psychologii (jako psychice, ale nejen jí) – jako přístup a snášení války. A ta se může lišit individuálně, dobově i kolektivně (národně/státně, kulturně) – a taky se může měnit, i jen během života jedince. Vem v potaz, že mnohé kultury/národy doslova žily válkami a válčilo se pořád. Historie lidstva je historie válek. Nebudu teď rozebírat, jak je válka špatná, strašná a v čem všem je špatná. To je na každém.. Válka začala být vnímána více negativně zejména za poslední cca 2 století a nejvíc od konce první a druhé světové. Jinak byly dřív války docela normou a zvykem. A pro člověka (i spolešnost), který dlouhodobě žije v míru, to pro něj může být velký šok a o to hůř se na to může adaptovat. Neb v menší nebo větší míře zažil nějak válečný konflikt téměř každý člověk, co kdy žil. Tedy až do novověku. Nemluvě o úplně rozdílných podmínkách života – mnohem těžších; nejen fyzicky. Takže společnost, která je bezkonfliktní (alespoň právně a mentálně), pacifická, nikdy válku pořádně nezažila, stojí ne jednoduchosti, luxusu/dostupnosti a jisté pohodlnosti, se bude jen těžko přeorientovávat na válku (platí samozřejmě i pro její občany). NECHCI nazývat dnenší společnost vyloženě změkčilou, ale když se podíváme na středověk, celý starověk (i třeba pravěk), lidi byli silnější. A samozřejmě myslím celkově, ale i obecně byli průměrně více fyzicky silnější. A i obyčejné situace, práce a život, kterým žili, by většina dnes nezvládla ani měsíc, někteří ani týden.
Krom společnosti se taky se samozřejmě vyvíjela válka a je někde jinde (než dřív, například víc devastující atd). Ale když si odmyslíme přístup k ní a že většinu rozdílností pramenící zejména z pokroku teychnologii/techni­ky, tak je jinak pořád stejná a je to pořád válka. Historické války (jak kde/kdy) nebyly méně brutální nebo méně stresující (nebo že by měly menší důvod pro stres), jen proto, že měli jinou technologii.

Disraeli

Odpověděl/a – 5.březen 19:32

Dokáže, ale ne vždy, ne u všech a ne pro všechny kultury (či pokud po určitou dobu nějak žijí). Většinu to (DNES) spíš zlomí a zdevastuje. Buď hned nebo později. Přesto NĚJAKÝM způsobem si na to většina může nějak zvyknout – pokud přežije – ale jejich psychika z toho může být ve výsledku v háji. Takže zde bych to vyloženě nebral jako že se na to zcela (psychicky) adaptují a bude to bez následků.
Ale i v dnenší době je to možné. Zkrátka si na to člověk zvykne (když to vidí a zažívá dnes a denně). „Klíč“ je v tom, že se mu změní vnímání a především se naučít zvládat stresové situace, vč. ohrožení života. Schopnost přizpůsobit se podmínkám a přežít. Uvykne tomu těžko říct jako jestli na to zcela zvykny a příjme to – jako spíše bude doufat v klid a mír – ale myšleno tak, že se naučí zvládat tu situaci a žít v ní = tedy adaptovat se na ni, psychicky i jinak).
Samotný princip armády a vojáků je toho důkazem, byť jsou na to trénovaní (lépe, či hůře), ale vojáci jsou taky jen lidi. A i v dnešní době je mnohem více následných PTSP, sebevražd nebo drogově závislých vojáků, či veteránů.
Člověk v zemi bez války a větších konfliktů, problémů (násilí, kriminalita), se po_ere, když se poprvé kolem něj třeba začne střílet anebo je nějak jeho život v ohrožení. Ale když už to zažil 60×, 100× a ještě mnohem víc (ve větší a horší míře), tak už to pro něj nemusí být až tak nesnesitelné ani stresující. Dojde k zocelení (včetně psychiky a emocí, i třeba znecitlivění), celkové zvýšení odolnosti, osvojení nebo rozšíření mechanismu přežití.
Samozřejmě ne každý bude reagovat, snášet to a přizpůsobovat se stejně. Hlavně dnes. Dlouhodobě to může mít velmi negativní vliv na psychiku pro některé (úzkosti, deprese, traumata a PTSP, duševní poruchy, atd). Některé to psychicky odrovná hned. Avšak v lidských možnostech je se tomu přizpůsobit, žít a zvládat krajně nebezpečné a vysoce stresující situace, kdy je třeba téměř nonstop ohrožen život (už jen obecně život v pravěku, mráz a jiné nehostinné podmínky, šelmy všude a nebezpečí číhající všude; a celá historie a život jednotlivců v konfliktu a vážném ohrožení). V instinktech a pudech – a celkově v těle i v mysli – to je (problém spíš je že ta psychika právě může být dost odlišná – zejména před válkou, a tak to někteří budou snášet mnohem hůř).
Otázkou taky je v jaké válce (jaké podmínky, jak je vedena, jak často – nějaká bitva a násilí,atd), jak dlouho, co vše si prožil nebo o co/koho přišel. To vše bude nebo může hrát roli. – V otázce, jak snáší (umí snášet) válku, a to i třeba po válce, kdy se situace změní, uvolní a teprve teď se ta psychika může po_rat.

Tohle je nejvíc ze všeho o mentalitě, psychologii (jako psychice, ale nejen jí) – jako přístup a snášení války. A ta se může lišit individuálně, dobově i kolektivně (národně/státně, kulturně) – a taky se může měnit, i jen během života jedince. Vem v potaz, že mnohé kultury/národy doslova žily válkami a válčilo se pořád. Historie lidstva je historie válek. Nebudu teď rozebírat, jak je válka špatná, strašná a v čem všem je špatná. To je na každém.. Válka začala být vnímána více negativně zejména za poslední cca 2 století a nejvíc od konce první a druhé světové. Jinak byly dřív války docela normou a zvykem. A pro člověka (i spolešnost), který dlouhodobě žije v míru, to pro něj může být velký šok a o to hůř se na to může adaptovat. Neb v menší nebo větší míře zažil nějak válečný konflikt téměř každý člověk, co kdy žil. Tedy až do novověku. Nemluvě o úplně rozdílných podmínkách života – mnohem těžších; nejen fyzicky. Takže společnost, která je bezkonfliktní (alespoň právně a mentálně), pacifická, nikdy válku pořádně nezažila, stojí ne jednoduchosti, luxusu/dostupnosti a jisté pohodlnosti, se bude jen těžko přeorientovávat na válku (platí samozřejmě i pro její občany). NECHCI nazývat dnenší společnost vyloženě změkčilou, ale když se podíváme na středověk, celý starověk (i třeba pravěk), lidi byli silnější. A samozřejmě myslím celkově, ale i obecně byli průměrně více fyzicky silnější. A i obyčejné situace, práce a život, kterým žili, by většina dnes nezvládla ani měsíc, někteří ani týden.
Krom společnosti se taky se samozřejmě vyvíjela válka a je někde jinde (než dřív, například víc devastující atd). Ale když si odmyslíme přístup k ní a že většinu rozdílností pramenící zejména z pokroku teychnologii/techni­ky, tak je jinak pořád stejná a je to pořád válka. Historické války (jak kde/kdy) nebyly méně brutální nebo méně stresující (nebo že by měly menší důvod pro stres), jen proto, že měli jinou technologii.