Historie úprav
Odpověděl/a – 26.únor 13:28
Co to je „křesťanství“? Katholicismus? Jaký: tradiční, řekněme před II. Sněmem vatikánským, nebo modernistický? Nebo jansenismus? Nebo orthodoxie? Nebo protestantismus? Fajn: jaký? Puritánský fundamentalismus? Nebo lutherismus, či kalvinismus? Nebo anglikanismus? Baptismus? Nebo evangelikalismus? Jaký? Považuješ za křesťany také příslušníky těch sekt, které vzešly z amerického hnutí víry v první polovici 19. století, tj. adventismus, jehovismus, mormonismus?
Přidržíme-li se Tradice, tak ne, nechápe. Tradice rozděluje hříchy na běžné a do nebe volající, jinak též těžké, tj. takové, které způsobují, nejsou-li platně absolvovány, cestu rovnou do pekla.
Tradiční přístup byl takový, že u sebevraha nebylo zavinění úplné, pokud byl k sebevraždě ponoukán, nebo jí spáchal ze zoufalství, ale výhradně ze zoufalství způsobeného například nevhodným chováním patrimoniálního správce (dnes by šlo, například, o zaměstnavatele, nebo úřady, soudy, atp.). Jinak šlo o těžký hřích vždy.
Moderní katholicismus pojímá jinak zavinění, nahlíží na něj osvícenecky, zjednodušeně řečeno, takže ano, pokud není zoufalství vysloveně zaviněné, nevidí zavinění na straně sebevraha, a bez zavinění není hříchu, ne tak do nebe volajícího. Sluší se však dodat, že to není křesťanské, že to je v rozporu s Tradicí, zejména s dogmatem, že je třeba věřit v vše, v co vždy a všude všichni věřili, a že jakákoli bula papeže, motu proprio, etc., musí být, secundum et intra legem, v souladu s předchozí rozhodovací praxí Církve a Sede apostolicae, zde se tak dostávají, minimálně, do rozporu s motu proprio Pii PP. X. Sacrorum Antistitum.
Orthodoxie, především, kategorisuje hříchy mírně odlišně od katholicismu; hříchy do nebe volající jsou, vlastně, jen tři – úmyslné zabítí člověka (včetně sebe sama!), utiskování chudých lidí, vdov a sirotků a neoprávněné zadržování nebo snižování mzdy (odkazuje se, přitom, na caput XXXV. Knihy Sirachovcovy: „Noli offerre munera prava, non enim suscipiet illa. Et noli inspicere sacrificum injustum, quoniam Dominus judex est, et non est apud illum gloria personae. Non accipiet Dominus personam in pauperem, et deprecationem laesi exaudiet. Non despiciet preces pupilli, nec viduam, si effundat loquelam gemitus.“). Orthodoxie se, v podstatě, drží Pravidel svatého Basila Velikého, takže tam není o čem se bavit.
Kalvinismus, zwinglismus a puritánství jsou velice přísné, v podstatě budou vždy chápat sebevraždu jako zaviněnou, protože k tomu „zoufalství“ se hříšník dopracoval nezřízeným způsobem života. A to je, prakticky, cokoli, i zpěv nebo tanec, například. Nebo se moc smát! Vychází se z učení o predestinaci, kterou nikdo nezná, proto má, raději, předpokládat, že je skrz naskrz zkažený a tomu se přizpůsobit. Třeba Kalvin se sebevraždě věnoval jen 2×, to ale stačilo k tomu, aby ji označil za nejtěžší hřích, neboť se jí sebevrah dopouští zpupnosti proti bohu, poněvadž vztáhne-li ruku sám na sebe, jedná tak z neposlušnosti k bohu, poněvadž se odmítá podřídit jeho vůli. Podle Kalvina je sebevrah „v očích boha ohavností“.
Luther se sebevraždou příliš nezabýval, popisuje jí pouze ve spisu Tischreder, kde píše, že nesdílí přesvědčení, že sebevražedné jednání by mělo být zcela zavrženo, neboť může být způsobeno posednutím Satanem. Vychází z thesis, že člověk ve skutečnosti svůj život ukončit nechce, ale je, jakoby, přepaden ďábelskými mocnostmi, a ty ho přemohou. Souvisle však dodává, že církevní ouřady by se měly k případům sebevraždy stavět přísně.
U jakýchkoli jiných křesťanských denominací je to věcí výkladu jednotlivých sborů, nebo i jednotlivců (např. evangelikalismus).
https://www.vatican.va/content/pius-x/la/motu_proprio/documents/hf_p-x_motu-proprio_19100901_sacrorum-antistitum.html
https://www.drbo.org/lvb/chapter/26035.htm
Odpověděl/a – 26.únor 13:30
Co to je „křesťanství“? Katholicismus? Jaký: tradiční, řekněme před II. Sněmem vatikánským, nebo modernistický? Nebo jansenismus? Nebo orthodoxie? Nebo protestantismus? Fajn: jaký? Puritánský fundamentalismus? Nebo lutherismus, či kalvinismus? Nebo anglikanismus? Baptismus? Nebo evangelikalismus? Jaký? Považuješ za křesťany také příslušníky těch sekt, které vzešly z amerického hnutí víry v první polovici 19. století, tj. adventismus, jehovismus, mormonismus?
Přidržíme-li se Tradice, tak ne, nechápe. Tradice rozděluje hříchy na běžné a do nebe volající, jinak též těžké, tj. takové, které způsobují, nejsou-li platně absolvovány, cestu rovnou do pekla.
Tradiční přístup byl takový, že u sebevraha nebylo zavinění úplné, pokud byl k sebevraždě ponoukán, nebo jí spáchal ze zoufalství, ale výhradně ze zoufalství způsobeného například nevhodným chováním patrimoniálního správce (dnes by šlo, například, o zaměstnavatele, nebo úřady, soudy, atp.). Jinak šlo o těžký hřích vždy.
Moderní katholicismus pojímá jinak zavinění, nahlíží na něj osvícenecky, zjednodušeně řečeno, takže ano, pokud není zoufalství vysloveně zaviněné, nevidí zavinění na straně sebevraha, a bez zavinění není hříchu, ne tak do nebe volajícího. Sluší se však dodat, že to není křesťanské, že to je v rozporu s Tradicí, zejména s dogmatem, že je třeba věřit v vše, v co vždy a všude všichni věřili, a že jakákoli bula papeže, motu proprio, etc., musí být, secundum et intra legem, v souladu s předchozí rozhodovací praxí Církve a Sede apostolicae, zde se tak dostávají, minimálně, do rozporu s motu proprio Pii PP. X. Sacrorum Antistitum.
Orthodoxie, především, kategorisuje hříchy mírně odlišně od katholicismu; hříchy do nebe volající jsou, vlastně, jen tři – úmyslné zabítí člověka (včetně sebe sama!), utiskování chudých lidí, vdov a sirotků a neoprávněné zadržování nebo snižování mzdy (odkazuje se, přitom, na caput XXXV. Knihy Sirachovcovy: „Noli offerre munera prava, non enim suscipiet illa. Et noli inspicere sacrificum injustum, quoniam Dominus judex est, et non est apud illum gloria personae. Non accipiet Dominus personam in pauperem, et deprecationem laesi exaudiet. Non despiciet preces pupilli, nec viduam, si effundat loquelam gemitus.“). Orthodoxie se, v podstatě, drží Pravidel svatého Basila Velikého, takže tam není o čem se bavit.
Kalvinismus, zwinglismus a puritánství jsou velice přísné, v podstatě budou vždy chápat sebevraždu jako zaviněnou, protože k tomu „zoufalství“ se hříšník dopracoval nezřízeným způsobem života. A to je, prakticky, cokoli, i zpěv nebo tanec, například. Nebo se moc smát! Vychází se z učení o predestinaci, kterou nikdo nezná, proto má, raději, předpokládat, že je skrz naskrz zkažený a tomu se přizpůsobit. Třeba Kalvin se sebevraždě věnoval jen 2×, to ale stačilo k tomu, aby ji označil za nejtěžší hřích, neboť se jí sebevrah dopouští zpupnosti proti bohu, poněvadž vztáhne-li ruku sám na sebe, jedná tak z neposlušnosti k bohu, poněvadž se odmítá podřídit jeho vůli. Podle Kalvina je sebevrah „v očích boha ohavností“.
Luther se sebevraždou příliš nezabýval, popisuje jí pouze ve spisu Tischreder, kde píše, že nesdílí přesvědčení, že sebevražedné jednání by mělo být zcela zavrženo, neboť může být způsobeno posednutím Satanem. Vychází z thesis, že člověk ve skutečnosti svůj život ukončit nechce, ale je, jakoby, přepaden ďábelskými mocnostmi, a ty ho přemohou. Souvisle však dodává, že církevní ouřady by se měly k případům sebevraždy stavět přísně.
U jakýchkoli jiných křesťanských denominací je to věcí výkladu jednotlivých sborů, nebo i jednotlivců (např. evangelikalismus).
https://www.vatican.va/content/pius-x/la/motu_proprio/documents/hf_p-x_motu-proprio_19100901_sacrorum-antistitum.html
https://www.drbo.org/lvb/chapter/26035.htm
