Historie úprav
Odpověděl/a – 16.únor 17:23
Studium by mělo být v co největší možné míře „zdarma“, jeho
dostupnost snadná. Tj., kdo chce studovat, ať studuje.
Ono to stejně nákaldné je (se zahraničím je to samozřejmě „pohádka“,
ale není pravda, že to studenta nic nestojí). A pokud ne finančně, tak
minimálně časově a jinak. Stundent většinou nemá příjmy a když už,
tak ne moc velké, protože při studiu na práci není čas (pokud chce
úspěšně dostudovat), takže musí mít předem něco našetříno nebo
peníze od rodičů. Náklady se mohou lišit podle školy i oboru,
samozřejmě obecné náklady (školné) je na veřejných školách v Česku
zdarma, platí stát (a je to tak dobře). Studijní materiály mohou být
nákladnější i třeba pobyt a potřeby (strava, elektřina, atd.). A při
bídných nebo žádných příjmech to může být problém. Jistě, skloubit
práci a vzdělání, to se snadno řekne. Zde záleží, jakou školu, jaký
typ a formu vzdělání má. Ale při vyučování na škole a při tom, že
spoustu svého vlastního času musí trávit učením, už na práci moc času
nezbyde. Přesto mnoho vysokoškoláků práci má, ale příjmy jdou na jejich
náklady. Dělat VŠ na dluh nebo za velká prachy, to není pro populaci moc
výhodné.
Nemám rád systém vzdělávání v ČR, ale VŠ jsou na to o něco líp
(než ZŠ, SŠ) a vzdělání by mělo být co nejdostupnější. A pokud už
stát platí za bilion kravin, tak tahle je alespoň užitečná a rozumná.
A není to zas až taková hrůza. Navíc je tu potnciálně dobrá návratnost
(a byla by ještě lepší, při lepším vzdělávání).
Spíš bych uvítal, aby školy (VŠ, ale hlavně i třeba SŠ), samy o sobě představovaly nějaký příjem a měly vlastní majetek, se kterým by v jisté míře hospodařily, obchodovaly. Nejen samé příjmy od státu – a ty z daní. Ale podle škol a oboru, aby vydělávaly na tom, co vyučují/poskytují a aby se do toho žáci aktivně zapojovali. A školy byly v jisté míře samostatné (nebo ne vyloženě samostatné, ale s podstatným příjmem a majetkem, který by kryl značné náklady na studenty, učitele a jiné náklady). Praktičtější školy a praktičtější výuka, ona teorie kterou probírají v praxi a nějak ji zužitkovat (snadněji u technických/mechanických nebo nějakých dělnických oborů, ale docela snadno se to dá i z více teoretických oborů). Výroba a služby různého druhu (dle oborů), akce, pronájmy, investice (kapitál firmy, podílnictví ve firmách, rozumné a kontrolované hospodaření – z ekonomického oddělení a oboru).
Odpověděl/a – 16.únor 17:30
Studium by mělo být v co největší možné míře „zdarma“, jeho
dostupnost snadná. Tj., kdo chce studovat, ať studuje.
Ono to stejně nákaldné je (se zahraničím je to samozřejmě „pohádka“,
ale není pravda, že to studenta nic nestojí). A pokud ne finančně, tak
minimálně časově a jinak. Stundent většinou nemá příjmy a když už,
tak ne moc velké, protože při studiu na práci není čas (pokud chce
úspěšně dostudovat), takže musí mít předem něco našetříno nebo
peníze od rodičů. Náklady se mohou lišit podle školy i oboru,
samozřejmě obecné náklady (školné) je na veřejných školách v Česku
zdarma, platí stát (a je to tak dobře). Studijní materiály mohou být
nákladnější i třeba pobyt a potřeby (strava, elektřina, atd.). A při
bídných nebo žádných příjmech to může být problém. Jistě, skloubit
práci a vzdělání, to se snadno řekne. Zde záleží, jakou školu, jaký
typ a formu vzdělání má. Ale při vyučování na škole a při tom, že
spoustu svého vlastního času musí trávit učením, už na práci moc času
nezbyde (pokud chce spát, odpočívat, mít zákl. potřeby a snad i trochu
vlastního života). Přesto mnoho vysokoškoláků práci má, ale příjmy
jdou na jejich náklady. Dělat VŠ na dluh nebo za velká prachy, to není pro
populaci moc výhodné. À la Amerika se mi nelíbí.
Nemám moc rád systém vzdělávání ČR, ale VŠ jsou na to o něco líp
(než ZŠ, SŠ) a vzdělání by mělo být co nejdostupnější. A pokud už
stát platí za bilion kravin, tak tahle je alespoň užitečná, rozumná a
opodstatněná. A není to zas až taková hrůza (vedle jiných nákladů a
hospodaření státu/vlády, kdy vyhazují peníze oknem nazdařbůh). Navíc je
tu potenciálně dobrá návratnost (a byla by ještě lepší, při lepším
vzdělávání).
Spíš bych uvítal, aby školy (VŠ, ale hlavně i SŠ), samy o sobě představovaly nějaký příjem a měly vlastní majetek, se kterým by v jisté míře hospodařily, obchodovaly. Nejen samé příjmy od státu – a ty primárně z daní. Ale podle škol a oboru, aby vydělávaly na tom, co vyučují/poskytují a aby se do toho žáci aktivně zapojovali (především starší ročníky). A školy byly v jisté míře samostatné (nebo ne vyloženě samostatné, ale s podstatným příjmem a majetkem, který by kryl značné náklady na studenty, ale i učitele a jiné náklady). Praktičtější školy a praktičtější výuka, ona teorie kterou probírají v praxi a nějak ji zužitkovat (snadněji u technických/mechanických nebo nějakých dělnických oborů, ale docela snadno se to dá i z více teoretických oborů). Výroba a služby různého druhu (dle oborů), akce, pronájmy, investice (kapitál firmy, podílnictví ve firmách, rozumné a kontrolované hospodaření – z ekonomického oddělení a oboru), díla a produkty různého druhu, jakož i poskytování nějaké práce.
