Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 27.říjen 14:50

Já na to, že vůbec netuším, jak to u nich je, tak se můžu jen dohadovat (nad X možnostmi), proč to tak je. Důvodů může být spousta.
Syn taky může mít problémy, třeba to taky nebyla matka roku (navzdory tomu, jak se komu zdá teď v důchodu milá… já poznal spoustu tzv. milých lidí, co po bližším poznání měli nepsočet velmi negativních ba dokonce zlých vlastností a návyků, včetně sklonů k nefyzickému ubližování ostatních), třeba se syn vyhýbá nepříjemným situacím, rozhovorům, třeba je časově vytížený (nejen pracovně), třeba si neuvědomuje, jak dlouho tam nebyl a je to otázka věčného odkládání, třeba neměl nejlepší výchovu (když chceme vinit děti, u koho bychom v první řadě měli hledat hlavní příčinu/vinu), třeba je nemocný, ve stresu, depresích, třeba má své problémy ve své rodině – či osobním životě (vzhledm k tomu, že je rozvedený, tak měl nebo má), třeba je ta milá paní velmi otravná a demotivující až depresivní (kolikrát to lidi myslí dobře, ale neuvědomují si, že když s nimi někdo mluví, tak například si jen na vše stěžují, vše kritizují, dotyčného komandují a negativně hodnotí neboli že jsou maximálně toxičtí, a to třeba jen k některým lidem), teba jedna to vada charakteru. Třeba… Každopádně důvodů lepších a horších tam může být několik. Chyba může být na straně obou, nebo jen na jedné (nepravděpodobné) nebo na žádné. My přece nemůžeme vědět něco o situaci, o které absolutně nic nevíme. Protože těch obecných možností a teoretických scénářů by mohlo být výžně hodně. Problém je to jejich a TŘEBA si za to ta milá paní může sama (třeba ne, třeba jo, KDO VÍ.. a o to jde. Tak proč spekulovat. Je to jejich rodinná věc. A dějí se horší věci než tohle).
Rodiče by se měli ctít, respektovat, měli by se poslouchat, měli bychom si jich vážit, MĚLI BYCHOM se o ně po/starat, když oni pak sami nemohou a navštěvovat je. ALE neplatí to obecně a ne pro všechny. Zkrátka někteří lidi jsou i špatní lidi nebo byli alsepoň špatnými rodiči nebo se na tom dítěti nějak velmi negativně podepsali. A tak někteří (mnozí) rodiče si rozhodně nezaslouží mnohé z těch „poct“. Někteří byli tak špatnými rodiči nebo tolik ukřivdili tomu potomku, že si to ani sami neuvědomují. Někteří to taky vidí po svém – jsou lidi v důchodu co se nastěžují nad svými potomky (kteří však obětují hodně času, nervů, financí, starostlivosti i sebe sama pro ty rodiče), aniž by to byla vlastně pravda. Zde v otázce syn nenavštívil matku už sice 3 roky a moc se ji nevěnuje, ale já to beru obecně (protože i otázka je obecná)… Spousta rodičů v důchodu si všude a všem stěžuje na své potomky, kteří přesto je navštěují několikrát týdně, pomáhají s domácími pracemi, vaří obědy, starají se, vyslechnou si co vše nabreptají (postěžují a zkritizují – včetně těch potomků), koupí jim všechno možné na pohodlnější život… ale stejně je to por mnohé málo a nezavděčí se. Pořád si najdou něco, co se jim nelíbí, postěžují si na ty potomky svým známým, jednou se něco malého stajne (potomek jeden den nemůže přijít nebo se moc nezdrží nebo je vinou vlastních problému v blbé náladě) a hned je to pro důchodce katastrofa a důvod, proč je jejich potomci zanedbávají apod. Vidí to po svém, někteří jsou jednodušší, některým se nezavděčí, jiní vidí jen své problémy, atd atd.
Je to věc toho syna (a té matky), může mít své důvody a já je neznám a nebudu ho (automaticky) soudit – tak jako ostatní. Ale ani ji.
Někteří lidé jsou třeba jen velmi nepříjemní a ani si nezaslouží, aby jim někdo věnoval svou pozornost nebo je navštěvoval (to že je to rodič na tom nic nemění). Taky počítám, že syn tu dotyčnou zná nejlíp, tedy líp než cizí lidi v okolí; je to syn.

Někteří starší lidé si často stěžují, že je děti nenavštěvují, že je „zanedbávají“, že jsou nevděční… A třeba to tak je a je to problém charakteru. No, ale nejsou třeba takoví, protože je tak vychovali? Protože to je nejpravděpodobnější příčina.
Kolikrát mají potomci vlastní problémy (které si rodiče-důchhodci ani neuvědomují, nevědí o nich nebo je zlehčují).
Schválně jsem to napsal v tomto duchu, aby každý hned neodsuzoval toho syna, který TŘEBA ani za nic nemůže… Třeba jo… ale CO JÁ VÍM. Nevím.
Syn už taky není nejmladší, je taky důchodce, má svou odpovědnost, svůj život a určitě něco prožito. Jeho volby, jeho důvody – ať jsou jakékoli. Já do toho nevidím, já je neznám.
Je hnusné nenavštěovat své rodiče? Může být. Ale ty příčiny mohou být různé a vůbec to nemusí být vůbec tak černobílé.

Disraeli

Odpověděl/a – 27.říjen 14:57

Já na to, že vůbec netuším, jak to u nich je, tak se můžu jen dohadovat (nad X možnostmi), proč to tak je. Důvodů může být spousta.
Syn taky může mít problémy, třeba to taky nebyla matka roku (navzdory tomu, jak se komu zdá teď v důchodu milá… já poznal spoustu tzv. milých lidí, co po bližším poznání měli nepsočet velmi negativních ba dokonce zlých vlastností a návyků, včetně sklonů k nefyzickému ubližování ostatních), třeba se syn vyhýbá nepříjemným situacím, rozhovorům, třeba je časově vytížený (nejen pracovně), třeba si neuvědomuje, jak dlouho tam nebyl a je to otázka věčného odkládání, třeba neměl nejlepší výchovu (když chceme vinit děti, u koho bychom v první řadě měli hledat hlavní příčinu/vinu), třeba je nemocný, ve stresu, depresích, třeba má své problémy ve své rodině – či osobním životě (vzhledm k tomu, že je rozvedený, tak měl nebo má), třeba je ta milá paní velmi otravná a demotivující až depresivní (kolikrát to lidi myslí dobře, ale neuvědomují si, že když s nimi někdo mluví, tak například si jen na vše stěžují, vše kritizují, dotyčného komandují a negativně hodnotí neboli že jsou maximálně toxičtí, a to třeba jen k některým lidem), teba je to vada charakteru. Třeba… Každopádně důvodů lepších a horších tam může být hodně. Chyba může být na straně obou, nebo jen na jedné (málo pravděpodobné) nebo na žádné. My přece nemůžeme vědět něco o situaci, o které absolutně nic nevíme a nemáme jak. Protože těch obecných možností a teoretických scénářů by mohlo být vážně na tisíc. Problém je to jejich a TŘEBA si za to ta milá paní může sama (třeba ne, třeba jo, KDO VÍ.. a o to jde. Tak proč spekulovat. Je to jejich rodinná věc. A dějí se horší věci než tohle).

Rodiče by se měli ctít, respektovat, měli by se poslouchat, měli bychom si jich vážit, MĚLI BYCHOM se o ně po/starat, když oni pak sami nemohou a navštěvovat je. ALE neplatí to obecně a ne pro všechny. Zkrátka někteří lidi jsou i špatní lidi nebo byli alsepoň špatnými rodiči nebo se na tom dítěti nějak velmi negativně podepsali. A tak někteří (mnozí) rodiče si rozhodně nezaslouží mnohé z těch „poct“. Někteří byli tak špatnými rodiči nebo tolik ukřivdili tomu potomku, že si to ani sami neuvědomují. Někteří to taky vidí po svém – jsou lidi v důchodu co se nastěžují nad svými potomky (kteří však obětují hodně času, nervů, financí, starostlivosti i sebe sama pro ty rodiče), aniž by to byla vlastně nějaká objektivní pravda. Zde v otázce syn nenavštívil matku už sice 3 roky a moc se ji nevěnuje, ale já to celé beru obecně (protože i otázka je obecná)… Spousta rodičů v důchodu si všude a všem stěžuje na své potomky, kteří přesto je navštěují několikrát týdně, a to i přestože bydlí daleko a mají své rodiny a všeliajké problémy, pomáhají s domácími pracemi, vaří obědy, starají se, vyslechnou si co vše nabreptají (postěžují a zkritizují – včetně těch potomků), koupí jim všechno možné na pohodlnější život… ale stejně je to pro mnohé málo a nezavděčí se. Pořád si najdou něco, co se jim nelíbí, postěžují si na ty potomky svým známým, jednou se třeba něco menšího stane (potomek jeden den nemůže přijít nebo se moc nezdrží nebo je vinou vlastních problému v blbé náladě) a hned je to pro důchodce katastrofa a důvod, proč je jejich potomci zanedbávají apod. Vidí to po svém, někteří jsou jednodušší, některým se nezavděčí, jiní vidí jen své problémy, atd atd.
Je to věc toho syna (a té matky), může mít své důvody a já je neznám a nebudu ho (automaticky) soudit – tak jako jistě plno ostatních (ano, primitivní působení na emoce nabízí soucítění se stařenkou,kterou valstní syn nenavštěvuje – i když vše třeba může být jinak). Ale ani ji.
Někteří lidé jsou třeba jen velmi nepříjemní a ani si nezaslouží, aby jim někdo věnoval svou pozornost nebo je navštěvoval (to že je to rodič na tom nic nemění). Taky počítám, že syn tu dotyčnou zná nejlíp, tedy líp než cizí lidi v okolí; je to syn. A i pokud je to špatný syn, tak s tím nic nenadělám a opět těch důvodů, proč je takový nebo má takové důvody, může být mnoho.

Někteří starší lidé si často stěžují, že je děti nenavštěvují, že je „zanedbávají“, že jsou nevděční… A třeba to tak je a je to problém charakteru. No, ale nejsou třeba takoví, protože je tak vychovali? Protože to je nejpravděpodobnější příčina.
Kolikrát mají potomci vlastní problémy (které si rodiče-důchodci ani neuvědomují, nevědí o nich nebo je zlehčují).
Schválně jsem to napsal v tomto duchu, aby každý hned neodsuzoval toho syna, který TŘEBA ani za nic nemůže… Třeba jo… ale CO JÁ VÍM. Nevím.
Syn už taky není nejmladší, je taky důchodce, má svou odpovědnost, svůj život a určitě něco prožito. Jeho volby, jeho důvody – ať jsou jakékoli. Já do toho nevidím, já je neznám.
Je hnusné nenavštěovat své rodiče? Může být. Ale ty příčiny mohou být různé a vůbec to nemusí být vůbec tak černobílé. Všechno je to jen „třeba“ a „co když“.