Historie úprav

orwell

Odpověděl/a – 26.červenec 16:07

Já si myslím, že téměř každá šachová partie je v podstatě pojata mírovým způsobem. Na konci si civilizovaní soupeři obvykle podají ruce, jen výjimečně se poperou. Nelze prohrát bez vlastního přičinění. S počítačem si sice ruku nepodáš, ale zase do něj můžeš beztrestně kopnout či ho patřičně verbálně „zhodnotit“, pokud se ti uleví. 🙂 Ovšem pamatuji se také na jeden případ z minulosti, kdy jsem byl na konci partie málem fyzicky napaden a zachránil mě rozhodčí.
Při analýze odehrané nebo přerušené partie v podstatě hraješ sám proti sobě (pokud nepoužiješ PC) a nechováš se vůči sobě agresívně. Lze také vymýšlet či řešit různé šachové úlohy, ve kterých ani nejde o nějaké vítězství, nýbrž přijít tomu „na kloub“. I z toho plyne dosti značné uspokojení, nenjen z porážky soupeře.
Šachy nejsou jenom o vybíjení figurek, oslavách vítězství, nebo zapíjení žalu z porážky.

orwell

Odpověděl/a – 26.červenec 16:12

Já si myslím, že téměř každá šachová partie je v podstatě pojata mírovým způsobem. Na konci si civilizovaní soupeři obvykle podají ruce, jen výjimečně se poperou. Nelze prohrát bez vlastního přičinění. S počítačem si sice ruku nepodáš, ale zase do něj můžeš beztrestně kopnout či ho patřičně verbálně „zhodnotit“, pokud se ti uleví. 🙂 Ovšem pamatuji se také na jeden případ z minulosti, kdy jsem byl na konci partie málem fyzicky napaden a zachránil mě rozhodčí.
Při analýze odehrané nebo přerušené partie v podstatě hraješ sám proti sobě (pokud nepoužiješ PC) a nechováš se vůči sobě agresívně. Lze také vymýšlet či řešit různé šachové úlohy, ve kterých ani nejde o nějaké vítězství, nýbrž přijít tomu „na kloub“. I z toho plyne dosti značné uspokojení, nejen z porážky soupeře.
Šachy nejsou jenom o vybíjení figurek, oslavách vítězství, nebo zapíjení žalu z porážky.