Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 7.březen 21:29

Prací… 😂
Je třeba zohlednit dobu, místo, společenskou třídu a jiné faktory. Takže, to uvedu spíš v bodeech (možnostech), abych to nemusel tolik rozepisovat.

Jak už jsem říkal, tak prací. Rodiče (zpravidla matky) se o ně staraly, když byly nejmenší – často souběžně s jejich prací (nikoli nezbytně jen péče o domácnost). Jakmile byly větší, tak už samy pomáhaly nebo rovnou pracovaly – u někoho zaměstnané, nebo práce kolem domu, nebo při zajišťování potravy (to jsou „samoživitelské“, samofunkční rodiny).

Že neexistovala povinná školní docházka taky neznamenalo, že se nikdo nezvdělával nebo že nebyly školy. I před povinnou školní docházkou byly školy, jen nebyly zákonem povinné. ;)
Bohatší studovali téměř vždy – školy/akademi­e/univerzity, kláštery, domácí výuky atd. Dnes je třeba domácí škola alternativní formou výuky, přestože dřív bylo domácí vyučování velmi běžné (dokonce i u těch chudších – pokud rodič nebyl úplné nezvělanec, tak to dítě učil alespoň on). Ale jinak existovali domácí lektoři, mistři, guvernantky apod.

Učili se řemeslu nebo nějaké disciplíně. Mít svého mistra – v dílně/cechu (atd.), nebo od svého otce/matky, kteří je učili tomu samému co dělali oni (podle toho zda to byl chlapec nebo dívka).
Záleží i na době, společenském uspořádání atd. Některé státy zajišťovaly výchovu mladých – i když to nebyla třeba vyloženě školská výuka, byla to spolupráce/soužití (kdy se zapojovaly a učily i malé děti – CO a JAK), vojenské výcviky, učení v klasických znalostech a dovednostech, soužití/spolupráce v místní komunitě (která často fungovala ve větší spolupráci a propojenosti – samostatné a soběstačné obce – města/vesnice – či jne rodinné klany. Často jeden z rodiny třeba učil všechny malé děti – ať už své nebo synovce nebo malé bratrance atd. Rodiny dřív byly pod jednou střechou nebo hned vedle a fungovali dohromady.
NĚJAKOU výuku/výchovu měly ty děti téměř vždy a všude. Lišila se kvalita, způsob, praktiky, atd.

Ale máš toho na výběr spoustu: starověk (ten je sám o sobě rozličný), středověk, renesance, i počáteční novověk; dále Evopa, Asie, Afrika, Amerika;, otroci, nevolníci, středně bohatí, církevní třída, aristokracie/šlechta, obchodníci/měš­ťanstvo, atd.; státy/kultury (a jak moc rozvinuté), nebo jen obce, klany/rody, kmeny, či dokonce primitivní „tlupy“… záleží o čem z toho se bavíš – kde, kdy, co a jak (za jakých podmínek, v jaké kuluře/mentalitě). Podle toho vypadal výchova nebo způsob života dětí.
Obecně se dá říct, že rostly, hrály si, NĚJAK se vychovávaly a NĚČEMU se učily (i když to třeba nebyly vědomosti – ve velké míře – tak si minimálně osvojovaly nějaké dovednosti), pracovaly, pomáhaly, byly aktivnějšími členy společnosti.
Chlapci třeba dělali práce kolem domu (drobné i namáhavější) a to denně nebo už sháněli potravu – ať už sběrem, sklízením/pěs­továním nebo i lovem (to spíš až starší); dívky zase práce v domě, zpracováváním toho, co muži přinášeli (jídlo, materiály,..). Ale takhle všeobecně se to nedá říct, protože musíš zohlednit už výše zmíněné faktory jako místo, dobu, třídu/lidi, kulturu, podmínky,..

Disraeli

Odpověděl/a – 7.březen 21:37

Prací… 😂
Je třeba zohlednit dobu, místo, společenskou třídu a jiné faktory. Uvedu to spíš v bodech (možnostech).

Jak už jsem říkal, tak prací. Rodiče (zpravidla matky) se o ně staraly, když byly nejmenší – často souběžně s jejich prací (nikoli nezbytně jen péče o domácnost). Jakmile byly větší, tak už samy pomáhaly nebo rovnou pracovaly – u někoho zaměstnané, nebo práce kolem domu, nebo při zajišťování potravy (to jsou „samoživitelské“, samofunkční rodiny).

Že neexistovala povinná školní docházka taky neznamenalo, že se nikdo nezvdělával nebo že nebyly školy. I před povinnou školní docházkou byly školy, jen nebyly zákonem povinné. ;)
Bohatší studovali (kvalitněji) téměř vždy – školy/akademi­e/univerzity, kláštery, domácí výuky atd. Dnes je třeba domácí škola alternativní formou výuky, přestože dřív bylo domácí vyučování velmi běžné (dokonce i u těch chudších – pokud rodič nebyl úplné nezvělanec, tak to dítě učil alespoň on). Ale jinak existovali domácí lektoři, mistři, guvernantky apod.

Učili se řemeslu nebo nějaké disciplíně. Mít svého mistra – v dílně/cechu (atd.), nebo od svého otce/matky, kteří je učili tomu samému co dělali oni (podle toho zda to byl chlapec nebo dívka).
Záleží i na době, společenském uspořádání atd. Některé státy zajišťovaly výchovu mladých – i když to nebyla třeba vyloženě školská výuka, byla to spolupráce/soužití (kdy se zapojovaly a učily i malé děti – CO a JAK), vojenské výcviky, učení v klasických znalostech a dovednostech, soužití/spolupráce v místní komunitě (která často fungovala ve větší spolupráci a propojenosti – samostatné a soběstačné obce – města/vesnice – či jne rodinné klany. Často jeden z rodiny třeba učil všechny malé děti – ať už své nebo synovce nebo malé bratrance atd. Rodiny dřív byly pod jednou střechou nebo hned vedle a fungovali dohromady.
NĚJAKOU výuku/výchovu měly ty děti téměř vždy a všude. Lišila se kvalita, způsob, praktiky, atd.

Ale máš toho na výběr spoustu: starověk (ten je sám o sobě rozličný), středověk, renesance, i počáteční novověk; dále Evopa, Asie, Afrika, Amerika;, otroci, nevolníci, středně bohatí, církevní třída, aristokracie/šlechta, obchodníci/měš­ťanstvo, atd.; státy/kultury (a jak moc rozvinuté), nebo jen obce, klany/rody, kmeny, či dokonce primitivní „tlupy“… záleží o čem z toho se bavíš – kde, kdy, co a jak (za jakých podmínek, v jaké kuluře/mentalitě). Podle toho vypadal výchova nebo způsob života dětí.
Krom nějaké práce a výuky samozřejmě i to hraní a kolektiv jiných dětí (často však příbuzných sourozenci, bratranci, ale i i jiných dětí z okolí). Důležitou roli různých národ a kultur hrály různé zvyky, slavnosti, náboženství a tomu odpovídající praktiky (do které se zapojovala celá komunita. To si představ jako třeba nedělní mše – akorát mnohem rozličnější, častější a důležitější).
Život (i dětí) odpovídal podmínkám a situaci v té konkrétní době a místě, jako i mentalitě těch lidí. Nejčastěji dělali hlavně to, co museli, jako denodenní zajišťování potravy a podobných nezbytných potřeb souviscjích s domácností a jejím chodem (to si zase představ jako třeba práci na statku – kde tím „statkem“ byla celá ves a její rodina byli všichni obyvatelé a každý se nějak zapojoval do práce… avšak nemuselo to být takoto hospodářské místo ve smyslu zemědělské/lovecké, ale třeba obchodní a jiné… proto jsou důležité ty podmínky).

Obecně se dá říct, že rostly, hrály si, NĚJAK se vychovávaly a NĚČEMU se učily (i když to třeba nebyly vědomosti – ve velké míře – tak si minimálně osvojovaly nějaké dovednosti), pracovaly, pomáhaly, byly aktivnějšími členy společnosti.
Chlapci třeba dělali práce kolem domu (drobné i namáhavější) a to denně nebo už sháněli potravu – ať už sběrem, sklízením/pěs­továním nebo i lovem (to spíš až starší); dívky zase práce v domě, zpracováváním toho, co muži přinášeli (jídlo, materiály,..). Ale takhle všeobecně se to nedá říct, protože musíš zohlednit už výše zmíněné faktory jako místo, dobu, třídu/lidi, kulturu, podmínky,..