Historie úprav
Odpověděl/a – 24.duben 21:51
To je otázka, zase. Ne, ona není pitomá, ani není špatně položená, nic takového, ale, dobře, tak jinak, odpovím Ti také otázkou:
Co je to spravedlnost? 🤷♀️
Než se rozepíšu, odpovím jedním slovem: domněnka. 😅
A ne, až tak jednoduché to taky nebude, jako. 😆😅
Dobře, začněme spravedlností theoretickou.
Theoretickou spravedlností zabývají se rozličné směry filosofické, rovněž tak kulty posvátné, a – poněkud přirozeně – také právní theorie.
Začněme u těch kultů posvátných. To je třeba Bybel, no tak Bybel, Bybel je nesourodá směsice knih, které od sebe dělí klidně i 3,000 let (zhruba, neřešíme historiografické nuance, neprobíráme historiograficky historii Bybelu, ano?), je mezi nimi, také, diarchie jazyková (hebrejština, aramejština, řečtina), no a samozřejmě kulturní, protože ten, kdo spisoval Thoru, tak byl kulturně někde jinde, než, třeba, autor evangelia podle Matouše (ne, apoštol Matouš to Sicher nebyl 😅), nebo třeba Apokalypsy Jeníka🤪! 👌😅 A co nějakého evangelium, či Apokalypsy Jeníka🤪, tam se, taky, spravedlnost moc neřeší, v tom Novum Testamentum, tam se řeší, že „kdo má vidět, ať vidí“, „kdo má pochopit, ať chápe“, no a nebo, že „blahoslavení chudí duchem jsou, neboť jejich království nebeské jest“ a podobné, velmi praktické, věci, víš co, tak jako „do života“. Kdyby to nebyl, alespoň tedy z části, prokazatelně text starý pomalu 2,000 roků, tak bych normálně klidně i věřil, kdyby mi někdo tvrdil, že to sepsal po návštěvě nějakého „Bronxu“, nějakých smaženek, prostě, zkouřů támhle někde za skejtparkem v Karvinné Nové Město, nebo v Havířově, nebo tak něco! 🤦♀️😅😅😅 Dobrý vzorek, jako! 👌😂😂😂
Ale nic proti, ano, každýmu, co jeho jest a proti gustu – víš co. 🤷♀️
Takže zůstaňme u Thory. No, ona ta Thora taky není jedna kniha, bůhví, má-li vůbec jednoho autora, ale to my nepotřebujeme nyní řešit. Nám postačí, že ona ta Thora je takový, docela, „Gesetzbuch“, máš knihu Bereshit, a už v ní, relativně na začátku, se dozvíš, co jest potřeba zachovávat, a čeho jest potřeba se vystříhat, aby Syn nejvyššího nepustil na Zemi další potom ekstra mocny.
No a pak máš třetí knihu Thory, Vajikra, no a ta je (prakticky) celá zákoníkem: tohodle ukamenuješ, támhle té to je „málo“, tak jí upálíš. Tolik a tolik dnů bude baba po krámech nečistá, nebudeš jí prcat. Když jí budeš prcat, dostaneš šutrem po hlavě! Nebudeš koupati kozelce v mléce máteře jeho, ergo, prase a „ahoj, já jsem Bloud, VelBloud“ žrát nebudeš, ale kozu ano. A, ano, aby na to nevolníci pamatovali, tak je na to ještě, v páté knize Thory – Devarim, ještě takové repertorium.
No, já si z toho dělám trošku legraci, ale na tu dobu, kdy to vzniklo, tak to bylo docela ok. Horší je, že podle toho chtějí žít někteří 🤪 i dnes, ale – jak říkám – každému co jeho jest, pokud to netlačí do hlavy ostatním, žádný problém.
No dobře, to je ale zákon Israelitů, jednoho národa z X,000 na světě a nebýt kulturní krádeže křesťanství, které Tanach ukradlo, překroutilo a upravilo k obrazu svému, tak ani o Mojšeho zákonu běžný člověk nic moc neví.
Ale princip je pořád shodný, jestli je to Mojšeho zákon & Israelité, křesťanská dogmatika & papež / patriarcha, či imámové & islám: je nějaká doktrína, ta doktrína je pravdou na základě doktríny pravdy autority; tou autoritou je 1. Bůh, bohové, či něco podobně illusorního a 2. výklad církevní autority – biskupa, imáma, rabína, etc. etc. etc.
No, ano, jenže ony ty posvátné spravedlnosti nemají se spravedlností moc společného. Však si počti, jak se choval Gospodin, bůh Israelitů. Seřaď si Tanach chronologicky a čti ty „historiografické“ knihy; k tomuto oučelu dostatečně poslouží i Český ekumenický překlad, například. Vrah synů, nenávistný k ženám, homofobní. Žárlí a je na to hrdý. Homofobní, rasistický tyran. To je reálný psychologický profil boha Israelitů, Gospodina, boha Thory, boha Bybelu.
No, ano, ale tak se chová sociopat, nikoli spravedlivá nadpodstatná bytost. Spravedlivé to rozhodně není.
Fajn, můžeš namítnout, že v praxi je to jiné. Je, ale také Israelité jsou většinu dějin outsideři! Nevznikly žádné „Estados Unidos Judíos“, ne ne, Spojené státy mexické jsou prakticky ryze katholické, Spojené státy americké, zase, anglikánské, kalvinistické, kvakerské, amenitské, a ano, taky illuminátské a Freimaurské, a ti Israelité, při vzniku, hráli zanedbatelnou úlohu. Jo, že časem se to nějak, trochu, změnilo, to je věc jiná. Dnešní Stát Israel je téměř sekulární stát, nebo jinak, není to integrovaný stát. A má dost starostí sám se sebou.
Můžeš odhlédnout ku křesťanství. Když si přečteš pozorně evangelium, a to nejen to, které je v Bybelu, kanonické, ne, i ta tzv. apokryfní (a to jsou ta, která jsou dochována, dozajista jich bylo mnohem víc!), nezdá se, že by křesťanství bylo míněno jako nějaký státotvorný kult: Ješua ben Joseph byl všecko možné jiné, jenom ne theoretik státu a práva, tedy podle toho, co se o něm dochovalo, dozajista to byl rebel, asi i „černokněžník“, a nebo, jak jej definoval Friedrich Wilhelm Nietzsche: anarchista, který měl úspěch. 🤷♀️ V každém případě, křesťanství se točí kolem smrti (ostatky, eucharistie…) a kolem kultu slabosti, a proto silně pochybuju, že „otcové zakladatelé“ křesťanství vůbec nějak počítali s tím, že by se z něj mělo stát státní náboženství, z té či oné frakce. V žádném případě, já se – spíše – obávám, že si císař Konstantin – účelově, ryze pragmaticky – vybral tu frakci, která se mu jevila nejstátotvořnější. A, objektivně, správně a moudře vybral, protože Imperium Romanum přežilo, byť by se mu asi nelíbila ta podoba, v jaké přežilo.
Ale křesťanství stát nebudovalo, to ne, dá se říci, že státy fungovaly spíše křesťanství navzdory. Křesťanství nesleduje jakékoli spravedlivé uspořádání společnosti, je to, poněkud, v rozporu s jeho učením, že, vlastně, všecko je nicotné, marné, nepodstatné, podstatný je život věčný, a tak to tu nějak přečkáme, než znovu přijde Syn člověka soudit živé a mrtvé.
Jo, že se to časem změnilo? Muselo, tady ten kult ubohosti a smrti by jinak rychle zkrachoval a dnes by o křesťanství nikdo, pomalu, ani nevěděl.
Náboženství, jestli je to to nebo ono, mají jedno společné: stojí na dogmatice, která je pravdivá bez ohledu na tu skutečnost, je-li správná, logická, ekonomická, etc., či-li nic, no a přes to „nejede vlak“. Cílem institucionalisovaného náboženství není spravedlivé uspořádání společnosti, ale přežití kultu a jeho představitelů; já bych si nedovolil tvrdit, že všichni kněží, rabíni, imámové etc. jsou svatí parasiti, protože ona ta jejich duchovní činnost má přesah psychologický, kulturní atp., ale spousta ano, a kdyby jich nebylo, tak akorát vyděláme. Tak to prostě je, objektivně vzato a není to vůbec nic proti nim, oni trpí provozní slepotou, nemohou to vidět.
Takže, oni mohou tvrdit, jak usilují o lepší společnost, ochranu slabých, a ano, dílem se jim to skutečně i může dařit, a v tom praktickém fungování, v rámci – té či oné – společnosti, tomu tak i objektivně může být, ale v theoretické, absolutní, rovině tomu tak prostě není. Je to jenom způsob, jak se stát užitečnými, jak odůvodnit to, že stojí společnost zdroje. Což, jak říkám, jim nezazlívám, jenom poznamenávám, že na tom není nic spravedlivého.
To samé, pokud vařím Phở vịt, tak s tou kačkou naložím úplně stejně, jako s kurou. Taky, nikdy žádný problém.
Vepřové se dá, takto upravené (třeba v Phở Heo) jíst leda tak panenka, ale, zase, když se sváže provázkem, pořádně zarestuje, vrazí do vařící vody a kontroluje kuchařským teploměrem, aby uvnitř mělo něco mezi 65 – 70°C, tak je šťavnaté až až.
Může to být i formou úpravy, protože počítej s tím, že tam máš tak dva česneky na litr (rozuměj celé česneky, ne stroužky 😅), hodný kus zázvoru, a taky spoustu chilli papriček – syrových, nakládaných, pálivou zeleninovou papriku, jalapeño, atp. Klasická otázka „je to ostré?“ nemá smysl, protože i když Ti řeknu, že není, a z mého úhlu pohledu není, tak věř, že je. To je asi podobné, jako plněné papriky: je to ostré? Není, lehce pikantní. No, není, ale je to plněná pálivá paprika, v tom futru je Sicher posekané nějaké chilli, a v omáčce je csipös pista a taky chilli. 🤷♀️ Ale je tam cukr a rajčata, tak to ostré nemůže být! 👌😅
Pokud bys chtěl zkusit kuřecí tatarák, nebo opravdu syrové kuřecí maso v nějaké úpravě, tak ale čerstvé, jo, ne z krámu, hezky „tady to kuře si vezmu“, jo, vyber si nějaké s hezkým hřebínkem a co se hezky dívá, klepnout, spařit, oškubat, vyvrhnout, a do 1–2 hodin sníst. Pak ho můžeš konsumovat bez obav z nákazy. Jinak, jak Ti napsal cochee.
Odpověděl/a – 24.duben 23:20
To je otázka, zase. Ne, ona není pitomá, ani není špatně položená, nic takového, ale, dobře, tak jinak, odpovím Ti také otázkou:
Co je to spravedlnost? 🤷♀️
Než se rozepíšu, odpovím jedním slovem: domněnka. 😅
A ne, až tak jednoduché to taky nebude, jako. 😆😅
Dobře, začněme spravedlností theoretickou.
Theoretickou spravedlností zabývají se rozličné směry filosofické, rovněž tak kulty posvátné, a – poněkud přirozeně – také právní theorie.
Začněme u těch kultů posvátných. To je třeba Bybel, no tak Bybel, Bybel je nesourodá směsice knih, které od sebe dělí klidně i 3,000 let (zhruba, neřešíme historiografické nuance, neprobíráme historiograficky historii Bybelu, ano?), je mezi nimi, také, diarchie jazyková (hebrejština, aramejština, řečtina), no a samozřejmě kulturní, protože ten, kdo spisoval Thoru, tak byl kulturně někde jinde, než, třeba, autor evangelia podle Matouše (ne, apoštol Matouš to Sicher nebyl 😅), nebo třeba Apokalypsy Jeníka🤪! 👌😅 A co nějakého evangelium, či Apokalypsy Jeníka🤪, tam se, taky, spravedlnost moc neřeší, v tom Novum Testamentum, tam se řeší, že „kdo má vidět, ať vidí“, „kdo má pochopit, ať chápe“, no a nebo, že „blahoslavení chudí duchem jsou, neboť jejich království nebeské jest“ a podobné, velmi praktické, věci, víš co, tak jako „do života“. Kdyby to nebyl, alespoň tedy z části, prokazatelně text starý pomalu 2,000 roků, tak bych normálně klidně i věřil, kdyby mi někdo tvrdil, že to sepsal po návštěvě nějakého „Bronxu“, nějakých smaženek, prostě, zkouřů támhle někde za skejtparkem v Karvinné Nové Město, nebo v Havířově, nebo tak něco! 🤦♀️😅😅😅 Dobrý vzorek, jako! 👌😂😂😂
Ale nic proti, ano, každýmu, co jeho jest a proti gustu – víš co. 🤷♀️
Takže zůstaňme u Thory. No, ona ta Thora taky není jedna kniha, bůhví, má-li vůbec jednoho autora, ale to my nepotřebujeme nyní řešit. Nám postačí, že ona ta Thora je takový, docela, „Gesetzbuch“, máš knihu Bereshit, a už v ní, relativně na začátku, se dozvíš, co jest potřeba zachovávat, a čeho jest potřeba se vystříhat, aby Syn nejvyššího nepustil na Zemi další potom ekstra mocny.
No a pak máš třetí knihu Thory, Vajikra, no a ta je (prakticky) celá zákoníkem: tohodle ukamenuješ, támhle té to je „málo“, tak jí upálíš. Tolik a tolik dnů bude baba po krámech nečistá, nebudeš jí prcat. Když jí budeš prcat, dostaneš šutrem po hlavě! Nebudeš koupati kozelce v mléce máteře jeho, ergo, prase a „ahoj, já jsem Bloud, VelBloud“ žrát nebudeš, ale kozu ano. A, ano, aby na to nevolníci pamatovali, tak je na to ještě, v páté knize Thory – Devarim, ještě takové repertorium.
No, já si z toho dělám trošku legraci, ale na tu dobu, kdy to vzniklo, tak to bylo docela ok. Horší je, že podle toho chtějí žít někteří 🤪 i dnes, ale – jak říkám – každému co jeho jest, pokud to netlačí do hlavy ostatním, žádný problém.
No dobře, to je ale zákon Israelitů, jednoho národa z X,000 na světě a nebýt kulturní krádeže křesťanství, které Tanach ukradlo, překroutilo a upravilo k obrazu svému, tak ani o Mojšeho zákonu běžný člověk nic moc neví.
Ale princip je pořád shodný, jestli je to Mojšeho zákon & Israelité, křesťanská dogmatika & papež / patriarcha, či imámové & islám: je nějaká doktrína, ta doktrína je pravdou na základě doktríny pravdy autority; tou autoritou je 1. Bůh, bohové, či něco podobně illusorního a 2. výklad církevní autority – biskupa, imáma, rabína, etc. etc. etc.
No, ano, jenže ony ty posvátné spravedlnosti nemají se spravedlností moc společného. Však si počti, jak se choval Gospodin, bůh Israelitů. Seřaď si Tanach chronologicky a čti ty „historiografické“ knihy; k tomuto oučelu dostatečně poslouží i Český ekumenický překlad, například. Vrah synů, nenávistný k ženám, homofobní. Žárlí a je na to hrdý. Homofobní, rasistický tyran. To je reálný psychologický profil boha Israelitů, Gospodina, boha Thory, boha Bybelu.
No, ano, ale tak se chová sociopat, nikoli spravedlivá nadpodstatná bytost. Spravedlivé to rozhodně není.
Fajn, můžeš namítnout, že v praxi je to jiné. Je, ale také Israelité jsou většinu dějin outsideři! Nevznikly žádné „Estados Unidos Judíos“, ne ne, Spojené státy mexické jsou prakticky ryze katholické, Spojené státy americké, zase, anglikánské, kalvinistické, kvakerské, amenitské, a ano, taky illuminátské a Freimaurské, a ti Israelité, při vzniku, hráli zanedbatelnou úlohu. Jo, že časem se to nějak, trochu, změnilo, to je věc jiná. Dnešní Stát Israel je téměř sekulární stát, nebo jinak, není to integrovaný stát. A má dost starostí sám se sebou.
Můžeš odhlédnout ku křesťanství. Když si přečteš pozorně evangelium, a to nejen to, které je v Bybelu, kanonické, ne, i ta tzv. apokryfní (a to jsou ta, která jsou dochována, dozajista jich bylo mnohem víc!), nezdá se, že by křesťanství bylo míněno jako nějaký státotvorný kult: Ješua ben Joseph byl všecko možné jiné, jenom ne theoretik státu a práva, tedy podle toho, co se o něm dochovalo, dozajista to byl rebel, asi i „černokněžník“, a nebo, jak jej definoval Friedrich Wilhelm Nietzsche: anarchista, který měl úspěch. 🤷♀️ V každém případě, křesťanství se točí kolem smrti (ostatky, eucharistie…) a kolem kultu slabosti, a proto silně pochybuju, že „otcové zakladatelé“ křesťanství vůbec nějak počítali s tím, že by se z něj mělo stát státní náboženství, z té či oné frakce. V žádném případě, já se – spíše – obávám, že si císař Konstantin – účelově, ryze pragmaticky – vybral tu frakci, která se mu jevila nejstátotvořnější. A, objektivně, správně a moudře vybral, protože Imperium Romanum přežilo, byť by se mu asi nelíbila ta podoba, v jaké přežilo.
Ale křesťanství stát nebudovalo, to ne, dá se říci, že státy fungovaly spíše křesťanství navzdory. Křesťanství nesleduje jakékoli spravedlivé uspořádání společnosti, je to, poněkud, v rozporu s jeho učením, že, vlastně, všecko je nicotné, marné, nepodstatné, podstatný je život věčný, a tak to tu nějak přečkáme, než znovu přijde Syn člověka soudit živé a mrtvé.
Jo, že se to časem změnilo? Muselo, tady ten kult ubohosti a smrti by jinak rychle zkrachoval a dnes by o křesťanství nikdo, pomalu, ani nevěděl.
Náboženství, jestli je to to nebo ono, mají jedno společné: stojí na dogmatice, která je pravdivá bez ohledu na tu skutečnost, je-li správná, logická, ekonomická, etc., či-li nic, no a přes to „nejede vlak“. Cílem institucionalisovaného náboženství není spravedlivé uspořádání společnosti, ale přežití kultu a jeho představitelů; já bych si nedovolil tvrdit, že všichni kněží, rabíni, imámové etc. jsou svatí parasiti, protože ona ta jejich duchovní činnost má přesah psychologický, kulturní atp., ale spousta ano, a kdyby jich nebylo, tak akorát vyděláme. Tak to prostě je, objektivně vzato a není to vůbec nic proti nim, oni trpí provozní slepotou, nemohou to vidět.
Takže, oni mohou tvrdit, jak usilují o lepší společnost, ochranu slabých, a ano, dílem se jim to skutečně i může dařit, a v tom praktickém fungování, v rámci – té či oné – společnosti, tomu tak i objektivně může být, ale v theoretické, absolutní, rovině tomu tak prostě není. Je to jenom způsob, jak se stát užitečnými, jak odůvodnit to, že stojí společnost zdroje. Což, jak říkám, jim nezazlívám, jenom poznamenávám, že na tom není nic spravedlivého.
Arciť, v podstatě, téměř všecka uspořádání společnosti, která dnes fungují, vznikla na nějakém náboženském základu, nebo alespoň s existencí božstev počítala jako s faktem (např. první Francouzská republika & kult nejvyšší bytosti), tak vznikly theorie uspořádání společnosti i na onačejším základu, než na theorii boží vůle.
Je to záležitost filosofie, ať už jde o řeckou polis, no a nebo třeba ius Romanum, římské právo, které je, alespoň tedy v theoretické rovině, základem našeho práva.
A také záležitost marxismu-leninismu, což je vlastně také filosofie, arciť „sui iuris“. Ale k tomu se vrátíme v praktické části.
Jedna věc je spravedlnost theoretická, druhá věc je spravedlnost in praxis.
Iustitia regnorum fundamentum, spravedlnost je základem království, státu. To je neoddiskutovatelné factum, ovšem stejně tak je neoddiskutovatelný faktem to, že dva jedinci se na materii a margu pojmu spravedlnost neshodnou! 🤷♀️
Ale abych, konečně, odpověděl na otázku:
Pokud vzniká nějaká společnost sama o sobě, isolovaně, tak – logicky – musí vyžít z toho, co jí to místo, na kterém je isolována, dá. A tak, zjednodušeně řečeno, na ostrovu velikosti Valašského Meziříčí, s komunitou, řekněme, začínající, 300 lidí, nemůže být 50 kadeřníků, 25 kaváren s 100 zaměstnanci, 100 profesionálních věštitelů z karet a kávové ssedliny atp. Proč nemůže? Protože je ta komunita neuživí. Takže tam budou tak 2 kavárny, a to jestli a věštitele z čehokoli pošlou do víš kam.
A tohle nefungovalo jenom v nějaké prvotně pospolité společnosti, ne, fungovalo to ještě relativně nedávno, dokud byla měna kryta nějakým základem (většinou zlatým, ale třeba i obilným), a dokud peníze měly reálnou hodnotu.
To všecko souvisí s uspořádáním společnosti: arciť byl zeměpán z boží vůle, tak to neměnilo nic na faktu, že na tu dobu byl model fungování společnosti velice funkční: zeměpán daroval půdu lenním pánům, za odměnu. Lenní páni pronajímali půdu poddaným a poddaní za to buďto robotovali, nebo platili, prostě platili „nájem“, a jak, to je nepodstatné. „Nájem“ musel být rozumný, protože kdyby nebyl rozumný, tak by poddaní z léna utekli a neměl by kdo robotovat.
No ano, jenže, aby přišli negramoti kolonisovat „prales“, tak se jim za to ale něco muselo dát, ono to nebylo nic moc jednoduchého přežít, v tom 12. – 14. století, na dosud neosídleném místě. Takže se jim dávaly úlevy z robotní povinnosti, nemuseli platit mejto, vlastně často to končilo tak, že nemuseli nic, jenom odvádět desátek církvi svaté (to víš, svatí parasiti nepolevili nikdy! 😅). Jenže, pokud nebyla nějaká krucjata, nebo se nenapadl nějaký jiný, nejlépe bohatý – musulmanský – stát, tak potom neměla šlechta pomalu co žrát. No a potom stačilo relativně málo, třeba „Braniboři v Čechách“, no a na hradě se usídlila loupeživá šlechta, a ta si rozhodně servítky nebrala a to, z čeho bude žít, jí žíly netrhalo. Třeba na rožnovském panství do došlo až tak daleko, že tam musel, na ty loupeživé rytíře, poslat Karel VI. zemské vojsko, nechal pobořit patro rožnovského hradu, léno přidělil hrabatům ze Zierotinů, a od té doby byl pokoj. Byl, protože byly zrušena stará privilegia a bylo zavedeno tuhé člověčenství (nevolnictví).
Sedlák taky nevydrží všecko, a arciť to nebylo s tuhým člověčenstvím tak „horké“, jak hlásala bolševická propaganda, tak tak dobré to taky nebylo. Do toho třicetiletá válka, morová rána, čarodějnice v Losinách, vznik manufaktur, století kočárů a tuhé člověčenství se stalo dávno obsoletním.
Stalo se obsoletním, to ano, ale taky proto, protože šlechta zhusta krachovala. Však meziříčská větev Zierotinů prodala zámek (ten horní, vedle náměstí) rakouskému eráru. Losinské a vízmberské panství prodali hrabatům z a na Liechtensteinu za jednotky stovek florinů, no a v dosti neutěšeném stavu. Proč? Protože nebyli s to adekvátně reagovat na přicházející ekonomické změny.
Takže ano, končí tuhé člověčenství, část šlechty s tím, v podstatě, končí taky, a ano, vzniká nová společenská třída: bourgeoisie. Nic proti, jenom vzniká jeden velký problém, dosud neznámý: za relativně krátkou dobu (na tu dobu, jo), dejme tomu osmdesát let, se utvoří relativně početná společenská vrstva, která je nechutně bohatá, ale její právní postavení je někde mezi poddaným a měšťanem. No, to nešlo, takže ano, končí patrimoniální uspořádání, vzniká občanská společnost.
A tu se přihodila věc dosud nevídaná, totiž, že právo rozhodovat o věcech veřejných bylo spojeno s majetkem. A to je základní problém, protože to, že je někdo, ku příkladu, nejlepší oční chirurgus, neznamená, že je dobrý kuchař. Vládnout je taky práce, taky se to musí umět, taky se tomu musí člověk někde „vyučit“, a taky pro to musí mít určité osobnostní předpoklady.
U šlechty to bylo jednoduché, ti se k tomu připravovali od mala, a ta výchova byla dosti tvrdá, často, taková až puritánská, protože i vysoká šlechta byla na správě svých panství existenciálně závislá! Kapitalista ne, jeden podniky vybudoval, třeba, synek je zdědil a prodal a žil z kapitálu. To u šlechty nešlo, nebo theoreticky šlo, ale prostě to panství nešlo prodat za takový ranec peněz, aby z ouroků žil rod.
Jinými slovy: kapitalista je bez dělníka namydlený, protože on si tu práci sám, za třeba 3,000 lidí, neoddělá. Dělník je bez kapitalisty namydlený, protože nebude mít kde tu práci, kterou ovládá, provádět.
Kapitalismus je špatně, protože nemůže vládnout jedna část „smluvního vztahu“, neboť mezi kapitalistou a dělníkem bude vždy, jakési, napětí, které vyplývá z odlišných zájmů. Socialismus je špatně, nemůže vládnout dělník, protože dělník tu fabryku nepostaví, nedokáže jí řídit, jedno s druhým. Ne, musí vládnout někdo nestranný, někdo, kdo není ani dělník, ani kapitalista.
Je to klasický problém, na který už poukazoval Plato, že do věcí veřejných nikdy nesmí ti, co tam chtějí, že do věcí veřejných musí ti, co tam nechtějí, ale co tam jsou potřeba, a proto k tomu musí být nuceni. Už z toho principu je naše uspořádání společnosti špatně, už z toho principu nemá smysl jít k volbám, protože není koho volit – ti, co kandidují, tam chtějí, a ty, co tam chtějí, nemohu nikdy volit – je to klasická Hlava 22.
No a co to má společného se spravedlností?
No, jakmile se dostali k moci ti, co vlastní výrobní prostředky, tak to ještě jakž – takž šlo, jenže, oni ti, co vlastní výrobní prostředky, potřebují občas peníze, a tak bylo otázkou času, než jednotlivé státy ovládnou rody, kterým patří velké banky. A to je počátek konce.
Protože dneska není problém si půjčit peníze, které neexistují. Protože není problém, aby byly nechutně bohaté „cellebrity“, které jsou cellebritami jen proto, protože si oblékli kalhoty na ruce. A tak by šlo pokračovat.
Vzniká zcela bisarní společnost, která je autodestruktivní, arciť ta destrukce je velice pozvolná. Proč? Protože si neváží přirozených hodnot – tvrdé práce, rodiny, atp. Ne, jenom peněz. No a z toho pak vzniká většina zvěrstev, která se po světě dějí, ale protože se „komunikují“, a protože většina lidí jsou neskutečně líní blbci, tak o tom nikdo, vlastně, ani moc neví. A nikoho to, vlastně, ani moc nezajímá. Ale to by bylo na samostatné thema.