Změnil automobil u mnoha lidí nejen způsob života, ale i způsob umírání, zvláště tehdy, když se s větrem honí o závod?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Začátkem 80-tých let minulého století udělala řidičák, byla to pro možnost překonání větších vzdáleností a častější setkání s rodinou.

Když jsem se ne vlastní vinou ocitla pod koly cizího auta, bylo to kruté…
V jediné sekundě se obrazově promítl dosavadní život a následovaly desítky měsíců nejistoty…

Nejen pro vášeň ke „koním“ pod kapotou" platí, že risk jít přes mrtvoly (převálcovat nebo potopit vše, co mi stojí v cestě) se jednou nemusí vyplatit a může se obrátit proti mně. Neplatí to jen pro auta, ale všude, kde je vlastní úspěch prioritní za každou cenu…

S poctivostí dojdou nejdále ti, kteří obratně požadují potrestání nevinných. Proč přiznávat vlastní chybu, když je snadnější najít obětního beránka…

Způsob života změní, vzdálenosti už nejsou tak dlouhé, spousta věcí jde pohodlněji. U umírání to neni u všech stejné, ale je celá řada případů, kdy to umírání přijde příliš brzy..
1, Nejde jednoznačně odpovědět. Každý z nás někdy riskuje něco, při každodenním rozhodování. Záleží na velikosti risku a na tom co riskujeme. Risdkovat v autě a dávat v sázku vlastní život, neni nejlepší volba.
2. Vášeň u aut bývá, až když se někdo posadí za volant. Povolit uzdu a nechat líbat dvě auta, většinou bez následků nezůstane a výše náhrad bývá úměrná velikosti toho praštění plechů..
3,Určitě je lepší žít na plný plyn. I tady bývá při takovém způsobu potřeba také větší, ale výsledek bývá přínosnější, než na plný plyn jezdit..
4.. Ano v poslední době to tak hodně čřasto bývá.

Můj syn razí heslo „kdo nepadá, nezná své limity“ Má totiž firmičku vyrábějící padací protektory pro motocykly. 🙂 Když si ustlal na kačírku při závodech na okruhu, tak jsem se ho sarkasticky popíchl: tak teď už své limity znáš!
Co se týká aut, občas jsem riskoval, ale nehazardoval tak, abych někoho ohrozil. Měl jsem malého mrštného sporťáčka a jezdit s ním byla čirá krystalická radost. Jenže bylo těžké najít silnici s řídkým provozem, většinou jsem blbnul na klikatých horských silničkách v Beskydech. Bylo to jako droga. Nakonec se mi ale běžné ježdění na přecpaných silnicích plných neuvěřitelných blbců tak zprotivilo, že jsem se auta radši zbavil. Stejně bych ho jako důchodce neuživil. Je fajn jezdit na plný plyn a je fajn i žít na plný plyn. V obou případech je spotřeba nechutně velká, ale stojí to za to.