Zajímalo by mne

Mám stejnou vzpomínku. Nikdy dřiv ani později jsem nezažila něco podobného. Oskarového Amadea jsem v kině viděla dvakrát, mnohem později i v televizi. Situace po skončení filmu stejná, jak jste uvedl – chvíli klid, potom bouchání židlí a nakonec mohutný potlesk. Dojalo mě to.
Doplňuji:
Oprava:
Oscara jsem počeštila. Oscarového Amadea…

Upravil/a: annas

Já jsem to zažila když jsem byla s manželem na titaniku.

ja jsem to zazila celkem nedavno (asi pred rokem) na filmu Valčík s Bašírem. Myslim, ze obecenstvo v multikine ani moc nevedelo na co jde. Popcorn prestali chroupat behem prvnich 10minut a na konci by bylo slyset spadnou spendlik. vsichni jsme zirali. a to je to animovane. ovsem podle skutecnych udalosti ve valce na blizkem vychode. sila…

Ano, toto jsem zažila, když jsem byla s mým mužem na Titaniku a na Zrůdě. Všichni čekali do úplného konce a poté byl velice dlouhý a hlasitý potlesk. Také mne to dojalo-zvláště u Titaniku. O to více jsem byla potěšena, protože Titanik patří mezi moje nejoblíbenější filmy a doslova ho miluji 🙂

Když jsem bydlela v Plzni tak jsem občas do kina zašla. Chodila jsem vždy v pondělí, kdy tam nebyli ty podivní lidi kteří si tam chodili povídat a chroupat popkorn a pokřikovat (ty chodili většinou v sobotu a v neděli). Prostě v pondělí tam většinou byli návštěvníci co se přišli kouknout na film a nikdo nerušil.

Já ten pocit měla u filmu Let 93. Pak u Zrůdy , Poslední vlak , Bílé peklo . U těchto filmů bylo hrobové ticho, nikdo ale netleskal.