Začínali jste v životě znova, a to vždy od nuly? Měnili jste byt, bydliště, zaměstnání atd…

Všechno co píšeš a ne jednou (jenom tu manželku mám pořád stejnou, hehe).
Ale nikdy jsem neměl pocit, že je to od nuly. Vždycky bylo na čem stavět a na co navazovat.

Mockrát,jak zaměstnání tak bydlení.Nebylo to těžké zavřít známé dveře,vždy jsem šel za lepším a také se vždy našel kdo pomohl,dobří přátelé.

Nesčíslněkrát. Je fajn, mít někoho, kdo se neptá, co za to, protože sám prožil nebo prožívá totéž a nezapomíná.

jo, začínal.
po prvním i druhém rozvodu.

Také jsem se mnohokrát stěhovala, mnohokrát začínala znovu a v úplně jiném oboru, neznámem, ale mě to nečiní potíže, jsem člověk, který se snadno aklimatizuje kdekoliv. Někdy bylo hůř jindy líp .
A nikdy nezačímám od nuly, život přeci mám jen jeden a stále pokračuje dál a dál a já sbírám nové poznatky a zkušenosti a ......o tom to celé je .
Asi by mne nebavil život jednotvárný a stále na stejném místě. Víceméně …neumím si to představit, protože jsem to nezažila.

No,když jsem odešla od svého bývalého manžela.
Bylo to pro mě nejtěžší,ale zároven velmi osvobozující období…
Začít od nuly,bylo pro mě těžší,než jsem očekávala. Ale už vím,že Bůh nám nenaloží víc,než uneseme…
To období hledání se,vyrovnávání s těžkou životní situací,bylo pro mě nekonečné,dlouhé a psychicky namáhavé,až destruktivní. Poznala jsem deprese,nechut do života…
Ale pak to poznání,uvědomění si cenných,životních hodnot,cesta a láska k sobě samé,mi otevřela další dveře…a tím se mi začal měnit život k lepšímu. Když změním sebe-u mě bylo třeba se naučit mít se ráda,vážit si sebe,bránit se…změním i svůj život.
Je těžké vším nepříjemným,hl­.novým procházet,ale pokud se člověk poučí a tím obohatí,dostane od života dar.
Ač to tak na začátku nevypadá,stojí ta bolavá cesta přeměny sebe za to!…bez toho se člověk neposune.:-)
Doplňuji:
Deli-moc Vám děkuju 🙂

Upravil/a: Andělé

Skoro ano, jen zaměstnání jsem tenkrát neměnila. Jinak jsem ale musela změnit všechno včetně mailové adresy a mobilního čísla, bydliště… V podstatě jsem utíkala před jedním cvokem, který mi velice komplikoval život. V práci o tom probému věděli, tam jsem byla v bezpečí, tak jsem práci měnit nemusela. Jinak mi v té době přišla ta velká změna jako pozitivum – nový začátek, nová šance, nové bezpečí (než přišel na to, kam jsem „zmizela“, trochu vychladnul a já si našla ochránce – nyní ho mám za manžela 🙂.
Pomohli mi psychicky v práci, pomohli mi rodiče a nejvíc mi pomohl manžel. V prvopočátcích mi ale nejvíc pomohlo to, že jsem měla zodpovědnost i za svou dceru, že jsem tu malou holčičku musela chránit. Ji i naši psí slečnu.
Když na to tak vzpomínám – teď už s úsměvem – bylo to tenkrát docela drama…
Ten nový život byl osvobozující.

Andělé: občas mi mluvíte z duše…krásná slova.

No, myslím, že to není tak úplně zcela od 0.
Vždy už něco znáš a něco umíš a někam jsi to v životě dotáhla. I kdyby jen v hlavě, a to je moc důležité.
A co jsem se přestěhovala, tak spoléhám především sama na sebe. Známí jsou hned se vším hotovi, každý má svých starostí dost a přestěhováním se vztahy a potka dost přetrhaly a nové se díky různým okolnostem navazují těžko 🙂.
V podstatě jde celý život ve vlnách, jde spíše o to, aby celková tendence byla vzestupná 🙂.