Vzpomenete si vy, dříve narození, ještě na všechny své někdejší lásky?

Na všechny, i ty dětské, nenaplněné i hořké. Na to zapomenout nedá. Je to jako vryp diamantem do křídy.

Upravil/a: Kepler

Asi takhle – kdybych je měl vyjmenovat (nebo si je alespoň vybavit) všechny, tak nedám ruku do ohně za to, že si vzpomenu na všechny. Hlavně v „náctiletém období“ jich bylo… ;) :D :D

Určitě. Na lásky se nedá zapomenout, i když jsou vždy jiné. Ty školkové, školní i ty „poškolní“. 🙂

V tomto to má človek dobre zariadené s pamäťou, aby sa netrápil a hlavne, aby netrápili jeho, mnoho dávno prežitého, aj lásky menia svoju kvalitu a kvantitu, a prispôsobujú sa súčasnému dianiu.
„Gejza, mala som si radšej zobrať Pištu Hufnágela…“ (animovaný seriál Miazgovci, cz verzia Smolíkovci)

Ale s poviom, čím som staršia tým skôr si spomínam na tie naozaj idealizované prvé, aj na chlapca zo škôlky, s ktorým sme miesto oblievania tú voňavku vypili, joj, tak nám z toho bolo… ale dodnes pamätám, mal krásne modré oči a zlaté kučeravé vlasy (ale oženil sa s inou škaredáň škaredý), aj tých zo základky, čo z lásky dávali opisovať.

Upravil/a: led

Tak na první i poslední lásky se nedá zapomenout.