Ani náhodou! Jako dědek se dvěma vnoučaty mám o ně spíše strach. Ale možná není tak zle. Možnosti jsou dnes větší a nakonec: „jaký si to uděláš, takový to máš“.

Souhlasím s Keplerem.
Také mám dva vnuky a mám strach jak o ně, tak o své dospělé dcery.
Abych pravdu řekla, jsem ráda, že už se některých „věcí“ nedožiju.

Dnešním mladým nezávidím, přeju jim jejich dnešní možnosti.
Ale o jejich budoucnost mám obavy.

Mladí začínají, staří končí, takový je koloběh života. Jenže nevíme, kdy do cíle doběhneme.

Nelíbilo se mně všechno, co se dělo v době minulé, nepočítala jsem s tím, že zažiju něco jiného, i když připouštím, že to, co se kolem děje, opět ubližuje.

Ale i ti mladí často žijí v nejistotě, všechno jim nespadlo do klína. Ale zbývá jim víc času, někteří to neřeší, jiní věři, že se něco změní. Bohužel, starší generace zanechala společnost ve špatném stavu, v určitém chaosu, takže mladým v tomto smyslu není možné závidět.

Nevíme, co bude zítra, může bude hůř… Samozřejmě přeji všem mladým, aby je nepotkaly žádné přírodní katastrofy, nepoznali válku a jiná neštěstí.
–
Vzpomněla jsem si na Jiřího Grosmana, který když umíral, toužil žít, jak zní jeho slova v písni Nadi Urbánkové. Závidím …

Takže zřejmě, když člověk opouští svět, tak může závidět, i když se mu to, co je kolem,,nelíbí. Nejdražší ze všeho, co člověk má, je život …

. „Vždyť já chci jen žít jak žít se má a o nic víc Je to jen má touha šílená
a té chci říct Závidím … “

http://www.ka­raoketexty.cz/tex­ty-pisni/urbankova-nada/zavidim-77081

Pokud člověk něco závidí, je třeba se přesvědčit, co a proč závidí…

Upravil/a: annas

Než bych jim záviděl, tak jsem raději že moje mládí je už dávno v nenávratnu

Já ano,
jsem strašně závistivá, ale kompenzuji to stále novými a novými životy v různých obdobích lidstva od přehistórii po budoucnost.
Závidím lidem minulosti jejich život bližší přírodě, plný různých životních zvratů, závislý na skutečných schopnostech bez výdobytků naší techniky a naději v hezčí budoucnost …
Závidím současníkům možnost objevovat minulost, přežít přechod z tisíciletí na tisíciletí, dělat první kroky ve vesmíru, jejich závist životu předků a prožívat naději v hezčí život budoucnosti …
Závidím budoucím pokolením jejich, v našich očích nádhernou budoucnost a možnost objevovat svoji minulost a závidět nám, svým předkům naši přítomnost, stejně jako my se obracívší ke světlým stránkám naší minulosti

Závist, pokud je v hranicích „zdravé závisti“ pomáhá člověku v jeho snažení nezůstávát na místě, ale naopak tlačí ho kupředu.
Závist, ta hrozná síla, brání člověku postupovat vpřed, prošlapávání na místě nutí ho obracet se vzad.

Vy, Pesimisté, co bojíte se zítřka, nestůjte před Zdí k Budoucnosti v smutku před hrůzou z neznáma, ale snažte se tuto překážku překonat, hledejte cestu k jejímu překonání, vytvořte podmínky pro cestu nových dimenzí a objevů. Otevřete branku ve Zdi s nadějí, ne se strachem.

Upravil/a: led

Každá doba měla,má,bude mít své problémy.
Co se ale neodvratně hrne na příští generace.....ne­myslím,že by jim bylo co závidět.

Jedině snad mládí.

Nad vstupem na hřbitov bývá někdy slogan:

„Co jste vy,byli jsme i my.
Co jsme my,budete i vy“.

Jak se tu vpustí ve větším množství přivandrovalci z Afriky a blízkého východu tak to zde u nás dobře nedopadne – to vidíme co se děje v Německu a Anglii ,
do té doby než to tu nastane by to snad šlo .