Avatar uživatele
annas

Všichni mají „šanci“. Jak se toto slovo dostalo do češtiny a v jakém významu se používá?

Pokud byla podobná otázka vložená, omlouvám se, ale o původu tohoto slova jsem v liště Odpovědí nic nenašla.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? vagra, rynek878, kapka, hanulka11 před 4743 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
vagra

Již v době předbělohorské se k nám dostalo italské slovo scanzo v jeho německé výslovnosti šanc-, ve starší době rodu mužského (ten šanc) – „způsob opevnění pro obranu před nepřítelem“, odtud spojení dát v šanc (své jméno, majetek apod.) – „použít k obraně“, později „vsadit do riskantní akce“. Zbraně byly dávány k šancům (nikoli šancím), pevnost byla obehnána šanci (nikoli šancemi). Až v 19. století vedle tvaru 1. pádu šanc i šanec se začalo užívat ta šance, určitě přikloněním k německému ženskému rodu die Schanze, ale také pod vlivem homonymního francouzského la chance (ch se vyslovovalo jako š) – „šťastná náhoda“, které k nám proniklo až v polovině 19. století, kdy se také krátkodobě ujal pozdrav bon šáns (mnoho štěstí), což je pofrancouzštěný tvar latinského slovesa cadere – „padat“ (latinsky cedentia se u Francouzů zjednodušilo v chance).

Zdroj: z-kcjl2. upol. cz/krobotova/za­jimavosti. doc

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
hanulka11

Šanci mají dnes všichni, žít a utvářet svůj život podle svého nejlepšího svědomí.

Někdo se slovu šance vyhýbá, neboť je považuje za nespisovné (prý germanismus) s tím, že spisovné je jen naděje. Je pravda, že slovo šance je hovorové a že naděje je spisovné české. Můžeme se však zamyslet nad germánským původem. Němčina má slovo die Schanze ve významu „hradba“, nověji vojensky „obranný val se zákopem“, a ve sportu „lyžařský můstek“, jenže z tohoto významu se spojení mám šanci na úspěch nedá odvodit.
V novočeském šance splynula dvě slova různého původu. Již v době předbělohorské se k nám dostalo italské slovo scanzo v jeho německé výslovnosti šanc-, ve starší době rodu mužského (ten šanc) – „způsob opevnění pro obranu před nepřítelem“, odtud spojení dát v šanc (své jméno, majetek apod.) – „použít k obraně“, později „vsadit do riskantní akce“. Zbraně byly dávány k šancům (nikoli šancím), pevnost byla obehnána šanci (nikoli šancemi). Až v 19. století vedle tvaru 1. pádu šanc i šanec se začalo užívat ta šance, určitě přikloněním k německému ženskému rodu die Schanze, ale také pod vlivem homonymního francouzského la chance (ch se vyslovovalo jako š) – „šťastná náhoda“, které k nám proniklo až v polovině 19. století, kdy se také krátkodobě ujal pozdrav bon šáns (mnoho štěstí), což je pofrancouzštěný tvar latinského slovesa cadere – „padat“ (latinsky cedentia se u Francouzů zjednodušilo v chance). Z téhož latinského slovesa je už starší české kadence, přejaté přes italštinu v hudebním názvosloví pro způsob zakončení hlavní myšlenky skladby interpretem (jiné významy slova kadence vznikly významovým posunem). Šance – „naděje na štěstí“ je tedy jiné slovo než šance – „část opevnění“ a němčina byla jen jazykovým prostředníkem přejetí obou slov různého románského původu. Zajímavé je spojení „mám poslední šanci“ – „poslední příležitost“, jehož užívání dokládá Jungmannův slovník v době před přijetím šance – „štěstí“. Jde tedy o obměnu významu „obranný prostředek“, tj. „poslední možnost se bránit“, nikoli „poslední štěstí“.

Zdroj: http://kcjl2.u­pol.cz/kroboto­va/zajimavosti­.doc

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek