Je pro Vás nekompromisně zásadní ctít čtvrté Boží přikázání? Věříte v něj?

Tuto zásadu ctím z prosté úcty k rodičům, ne kvůli nějakému smyšlenému bohu a už vůbec ne kvůli absurdnímu příslibu vlastního prodlouženého života. Čili odpověd je v podstatě ano, jen pochopitelně nevěřím té náboženské omáčce kolem, která je tam pro slabší povahy co neumí vidět smysl takové zásady bez pohružek a příslibů 🙂

Upravil/a: anonym

Samozřejmě, že toto přikázání je jedním z nejstarších pravidel, které by se mělo dodržovat nejen kvůli tomu, že jde o přikázání uvedené z Bibli, ale je to základ morálky, výrazem úcty k rodičům, poděkováním za to, co pro nás po celý svůj život vykonali.

Také zobecnělo a stalo se tak zvaným zlatým pravidlem.
"Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Bible, Tob 4,15)
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12)
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Zlat%C3%A9_pra­vidlo

Stejně tak Kantův kategorický imperativ atd.

Ale je třeba, aby se morální pravidla předávala z generace na generaci a považovala se za samozřejmá. Vzory jsou důležité.

Myslím si, že pokud člověk vychází dobře s lidmi, především s rodiči a ostatní rodinou, je psychicky silnější, má-li podporu, překonává i „útoky“ zvenčí.

Většina zdravotních problémů, které se objeví, jsou psycho-somatického původu, takže je možné říct, že dobré vztahy prodlužují život, i když nejsou jediné..

Pokud máme rodiče, vždy se můžeme i z daleké cesty k nim vrátit, vždy nás přijmou s otevřenou náručí.

Zda to bude stále platit, nevím, ale je hodně časté,, že děti kvůli přísné, někdy i naopak, tedy uvolněné výchově své rodiče „zatracují“. Ale může se jim to vrátit jako bumerang od potomků.

„Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se tvé děti chovaly k tobě.“ Sokrates

Na podobnou otázku – rodiče x děti jem odpovídala, i když víc šlo o stsáří rodičů a péči o ně.

Upravil/a: annas

Souhlasím s geOrgem, mělo by to být přirozenou morální vlastností. Bohužel ale není, mám pocit, že se to nějak pomalu vytrácí, stejně jako se vytrácí morálka i v jiných oblastech. Bohužel ale taky přibývá „rodičů“, kteří si takovou úctu nezaslouží a nejsou dobrým příkladem svým potomkům. Ti je pak právem odsuzují. Takže ne ctít nekompromisně, ale s výhradami.

Ano, ctím. A přikázání na to nemá žádný vliv.

Pro mě je důležité „Cti otce svého a matku svou“ hlavně z důvodu, abych já měla dobrý pocit, že jsem „vhodná“ dcera a oni „vhodní rodiče“. Ti praví a jediní. Že jim budu vždy na blízku, že tu budu pro ně a oni pro mě. Ctím je a hlavně se na mě mohou kdykoliv obrátit, ne jen já na ně. 🙂
„Rodiče jsou jako bůh, protože lidi chtějí vědět,že tu někde jsou a chtějí aby jim schvalovali to jak žijí, ale přesto jim voláme, jenom když jsme v krizi a něco potřebujeme.“
Chuck Palahniuk

Ano, ctím otce svého i matku svou.

Samozřejmě, že ctím své rodiče, ovšem nikoliv proto,
„aby se prodloužily dny mé na zemi“, ale proto, že si úctu zaslouží.

Poznámka: Přikázání lze (ne)dodržovat.
Nelze v ně věřit (víra je podle mne něco jiného).