Vědí mrtví, které odstřelil ostřelovač, kdo je zabil?

Mrtví prd ví.

Mrtví jsou vždycky nad věcí, takže určitě vědí, kdo je zabil, i když to před srmtí nevěděli. I když hádám, že ho strašit nechodí. A třeba to nechávají na karmě. Ve válce by se museli strašit všichni navzájem (anebo ty, kteří tu válku způsobili? :/).
Ale asi si na to budeš muset počkat, jak je to vlastně po té smrti je. ;) Jestli něco vůbec je.

Upravil/a: NoFear

To se Anton Špelec příliš nevyspí…

Odstreľovač strieľa na diaľku skryto zo zálohy. Mŕtvi nemôžu chodiť strašiť svojho mŕtveho vraha, aj keď by sme si to mohli myslieť z významu vety „mrtví chodí často strašit svého vraha taky po jeho smrti“. Mŕtvi strašia svojho živého vraha v jeho vedomí, ktoré neustále pripomína vrahovi jeho čin. Je to psychický stav, myšlienka vraha, nie čin jeho mŕtvej obete.
Ale Fantastika v literatúre je úžasná a preto následne aj v sci-fi môžeme dospieť od myšlienky k činu rovnako, ako aj spätne od činu k myšlienke a spomienky ožijú a zaplavujú náš svet. Fúrie (Erinye), tieto bohyne pomsty, ako vrahove obete ukazujú prstom na svojho vraha, nedávajú mu možnosť uniknúť z bludného kruhu spomienok na svoj čin a doženú ho k priznaniu svojej viny, zrúteniu jeho mysle a prípadnej samovražde.
Ale nájdu sa aj odolní jedinci, ktorí prekonajú nástrahy svojej minulosti,
vraždu vydávajú za záslužný čin pre ľudstvo, nepripustia si do mysle zlé spomienky a nikým neodhalení často dosahujú aj tie najvyššie pocty, slávu a mnohí aj moc. A vrah sa stáva hrdinom.
Potom tieto ich konania, vraždy obdivujú tisícky, milióny vďačných čitateľov a filmových, či divadelných divákov v rôznych mediálnych formách.
Hasta la vista, Baby…

Upravil/a: led

Už ti hrabe? Mrtvý je prostě mrtvý.

Asi záleží na tom, kdy si pro něj přijde ďábel nebo anděl. Jestli má zrovna hodně práce nebo siestu, může ještě duše nějakou dobu tropit tropismus.