V jaké nejméně vhodné chvíli vás kdy překvapil déšť?

1. Šla jsem z obchodu, počítala jsem s tím, že doběhnu domů, než začne pršet. Ale nestalo se tak, přihnal se vítr, spustil se liják, neměla jsem se kam schovat, takže jsem přišla domů promáčená nejen já, ale i nákup.
2. Horší bylo, když jsem před x lety vystupovala z vlaku a přihnalo se tornádo, foukal vítr a lilo jako z konve. Než jsem se přesunula do čekárny, promokla jsem a s hrůzou s ostatními pozorovala z okna, jak kolem padaly stromy.

V obou případech by mně deštník stejně nepomohl.

Upravil/a: quentos

Při oslavě v restauraci venku pod zastřešením, které stejně nepomohlo, poněvadž přišel přívalový déšť s kroupami, šílené nárazy větru, blesky a hromy. Byli jsme úplně mokří a prochladlí. Jedné příbuzné, která zažila bombardování ve válce jsme museli zakrývat při úderu hromu uši, jelikož má z hromů obsesi. Jinak jsme si ale tu hrůzu nahrávali na mobil, zpívali jsme si třeba „Prší, prší, jen se leje“, „Prší krásně“ apod. písně o dešti. Blbli jsme u toho a moc jsme se nasmáli. Po bouřce jsme byli obklopeni mořem vody (cca 10 cm). Bylo to žůžo. 🙂

Začalo pršet tehdy, když jsem byl nejdál od baráku, tzn. tehdy, když jsem byl na cestě zpět.

Upravil/a: quentos

Tak to bylo na motorce. Pomalu nebylo vidět na krok a voda až ke stupačkám.. Pak jsme zastavili. Doteď z toho mám rozmočený pas.

Na dovolené na horách uprostřed celodeního výletu do přírody. Naštěstí kousek byla rozhledna s takovou malou restaurací. Uvnitř byla prozměnu celkem zima.