Co je předpokladem rychlého používání argumentů?

Řečník myslím tuto vlastnost nepotřebuje, má svůj proslov připravený předem. Stačí si poslechnout proslovy truhláře Gottwalda, Milouše Jakeše, Felixe Hozmanna, nebo Zdendy Izera. Nedejbože aliendrona. Ale debatér, to je jiná. Ten vysoký intelekt určitě potřebuje a hlavně POHOTOVOST. Prostě mít dobrý return.

Upravil/a: Kepler

Pokud řečníkem myslíš někoho, kdo oslovuje masy, tak viz Kepler.

Pokud myslíš řečníkem obecněji někoho, kdo mluví a přesvědčuje, klidně i jen jednoho člověka, tak takový člověk potřebuje k úspěšné argumentaci více věcí:

• Přiměřený intelekt. Bez něj to nejde, ale není nezbytné být intelektuálním gigantem, běžná argumentace není nijak důmyslná, jde hlavně o dobré pochopení řešené problematiky.
• Schopnost vyjadřovat se věcně, srozumitelně a přiměřeně partnerovi. To se musí trénovat.
• Schopnost argumentovat správným způsobem. To znamená na jedné straně respektovat logiku i jazyková omezení v konstrukci argumentů, na druhé straně znát patologie v argumentaci (argumentační klamy, omyly, nepochopení otázky/protiar­gumentu,..) a cíleně se jim vyhýbat. Některé i poměrně mimoňské patologické figury se staly takovým folklórem, že je třeba věnovat nemalé úsilí odnaučit se používat i akceptovat patologické argumenty typu „každý má právo na svůj názor“ (zejména když to mluvčí myslí „každý má právo na svá fakta“), variace na toto téma je i „pravda je někde uprostřed“. Z jiného soudku je variace na red herring a ad misericordiam „ale ty jsi hrubý/agresivní/…“, obvykle ve smyslu nehledání eufemismů pro vyloženě negativní jevy, někdy vystupňované až to „jsi netolerantní“ ve smyslu co si vůbec dovoluješ používat argumenty, které ukazují, že se mýlím naprosto zásadním způsobem prakticky ve všem. Tedy je třeba stálého cviku.
• Jisté rétorické schopnosti. Přece jen jsme lidé a i když je to nekorektní, hodnotíme i vystupování argumentujícího, jeho vyjadřovací schopnosti a v neposlední řadě i jeho vzhled. Dokonce někdy to může být korektní argument – například když nějaký hoštapler přiživující se jako „poradce zdravého životního stylu“ vypadá ve svých padesáti na sedmdesát, je to korektní induktivní argument, že nejspíš problematice vůbec nerozumí a jen opakuje nějaká instantní a možná i nebezpečná moudra. (cvičení: Jaký argumentační faul jsem použil v předešlé větě?)
• Intelektuální poctivost. Pokud se má mluvit o korektní argumentaci, je třeba si vždy připustit omyl nebo chybějící zásadní informaci, která může zcela vyvrátit stanovisko, které obhajuješ. Musíš být ochoten připustit nejen to, že tvé stanovisko není podpořené tak silně, jak jsi myslel (v praxi se totiž na rozdíl od učebnic dost často staví na induktivních argumentech – tedy argumentech nejistých), ale i to, že platí stanovisko právě opačné. Toto se musí trénovat a je to dost náročné, protože je to pro běžný způsob myšlení nepřirozené.

Samozřejmě pokud v souladu s dosti rozšířeným omylem předpokládáš, že pojmenování argumentace vystihuje jakékoliv „vykecání díry do hlavy“, tak můžeš uvažovat i o znalosti všech argumentačních patologií – a o schopnosti je použít tak, aby to druhá strana nepoznala a přijala to jako korektní argumentaci.

Znalosti, postřeh a rychlá reakce.

Ne, NENÍ to tak jednoduché.

Typicky mnoha mužům (jinak enormně intelektuálně obdařených) se při komunikaci s (podotýkám NĚKTERÝMI, zvláště pokud jsou „speciálně“ oblečené!!!) typy žen stěhují veškeré mentální schopnosti na nižší úroveń (a to i doslovně ;) :D), která v určitých případech činí nejen tu rozumnou, ale prakticky jakokoliv komunikaci doslova NEMOŽNOU. (pokud komunikací ovšem nemyslíš i funění, slintání apod.)

Proč si myslíš, že třeba jinak vzdělaný to alchymista s obecně výborným rozhledem Kepler Chlívný semo tamo vypustí perlu, až se jeden chytá za hlavu? To víš, příčina – následek. :)

(Domnívám se, že za tím stojí Její démonická Excellence led, která ho negativně ovlivňuje, jak už to mají succuby ve zvyku.) ;) :D :D