u koho nalezneme více tolerance?

ženy hýčkají své děti..
mou oporou je sestra..
a já hýčkám svého kocourka..
Doplňuji:
ženáči hýčkají své milenky..a naopak..
mladí vzájemně..

toleranci najdeme u moudrých rodičů a prarodičů..
a starších hodných sousedů, které mám já..
něco za něco ne, platím jen za práci řemeslníkům..

Upravil/a: briketka10

My se hýčkáme navzájem. Já si nemohu stěžovat a myslím, že on také ne. Poznám to podle toho, jak se chová nejen ke mně, ale i navenek. To neviditelné, ale pevné pouto tam je. Manžel je sice o dvacet let starší než já, tak by se řeklo, že tou rozumnou životní oporou mi bude on a já se jen vezu, ale není to jednostranné. Nestydí se za své city ke mně a dává mi najevo, že teprve se mnou začal žít. Často mi opakuje, jak moc jsem pro něho důležitá a hlavně – chová se podle toho. Tak to asi bude pravda. Máme tolik společného, že to snad ani není možné. Vidí to i naše rodina a známí – říkají, že jsme se našli.
Podle mne to, jak se lidé k sobě ve vztahu chovají je odrazem jejich morálky, schopnosti empatie a životních hodnot. Pokud je někdo zvyklý jenom brát, citové štěstí s tím nadlouho nenadělá. Přetvářka, vypočítavost, lhaní a faleš – to není vztah. Je to jen obchod. Skutečná láska se nedá ani naučit, ani vynutit, ukrást či koupit. Ta buď je nebo není.

jak je to u ostatnich nevim.z reakci mnoha zen zde mi prijde,ze bud je to vyrovnane,nebo jsou tu zeny velmi samostatne.me osobne je zivotni oporou muj muz.a to od zacatku.on se stara,aby byly zaplacene slozenky,on pracuje a vydelava.bere to jako samozrejmost a vubec se nad tim nepozastavuje.ja jsem v dnesni dobe za to velmi vdecna.ode mne nezada nic.pry mam za ukol byt krasna:-)moc ho za to obdivuji.a ke vsemu verny chlap.uznavam,o to pro mne bude zivot tezsi,az ho ztratim.

Nejvíc tolerance,opory a podpory u rodiny a přátel.

Životní oporou.
No tak jak šel čas se to měnilo.
Z počátku břicho, potom břicho a lokty, následně dlaně a kolena. potom nohy a zadek. potom nohy a zřejmě přijde čas, že nohy a hůl, a následně zadek a záda.

Bohužel dnes už jenom moje partnerka je mi oporou a doufám,že je to vzájemné.Na nikoho druhého se už spolehnout nemůžu.Snad ještě na dva bratry.
Celý život jsem byl spíš na ženské,asi to mám v krvi ten matriarchát.Takové to chlapské poplácání po zádech je sice příjemné,ale moje problémy to nikdy neřešilo.Ženská logika mi naopak už hodněkrát pomohla.Když se chlap probere z narkózy,první co ho zaujme není ksicht doktora,ale sestry která ho ošetřuje.
Aspoň tak to funguje u mne.