Toužili jste kdysi vlastnit vysílačku v „nemobilní“ době? Jaké to bylo?

První vysílačky jsme měli s dětmi na táboře před padesáti lety. Byly to VKP-050 z Tesly Pardubice v pásmu 27 MHz. Docela jsme se s nimi vyblbli.

Pamatuji si velmi živě svoji první vysílačku, měla tedy bohužel dráty. U babičky na prázdninách, dva domy vedle sebe, dva kelímky od jogurtů a provázek ( nebo to byl drát?) a byli jsme z toho patřičně vyjevení a ohromení.

Nejen toužil, ale i měl. Jako dítě nějakou talkie-walkie přivezenou z Západu, v devadesátých letech pak CB stanici jak přenosnou, tak v autě zabudovanou.
Jsem spíše samotář, takže pocity opuštěnosti jsem tím neřešil. Vždy to byla technická hračka.

Vysílačky mobil nikdy nahradit mobil nemohly, protože byly použitelné jen na krátké vzdálenosti. Jednak to komplikoval zákon o radiokomuni­kacích, jednak vysílačky z větším dosahem byly docela velké krabice a vyžadovaly anténu. Byly tedy spíše jen pro radioamatéry. Přesto jsme je používali třeba v práci, nebo byly neocenitelné při cestování ve dvou autech. Nebo taky při výpravách na houby, nemuseli jsme na sebe v lese hulákat a plašit zvěř.

Jako kluk krabičky a šňůrky.
Ale na vojně jsem si jich užil až-až. Byl jsem radista, měl 1 třídu a spojení bylo na denním pořádku. Radiostanice KV (radiovozy „Třinec“, „Sobota“) a z nich jsme „dělali“ spojení v „morse“ skoro po celém světě. Pochopitelně „na černo“, na cizí licenci. A „smrdělo“ to Sabinovem.
Ale byla to zábava a Qesly (QSL lístky-potvrzení o spojení) jsme dostávali i z Ameriky, Ruska, Číny a ojinud (chodilo to pochopitelně na majitele licence).
Po vojně ale už zase nic, nebyl čas ani peníze a bylo nutno řešit jiné a důležitější věci.
Před cca 20-ti lety jsem přičichl k CB, ale to mě „nechytlo“ a nebyl na to taky čas.
Pak jsem zkusil s děckama „talkie“, ještě je mám v krabici, ale to už tu byly mobily a vysílačky ztratily význam.
A mobil- to už není jenom „komunikátor“, jeho šíře využítí je tak velká, že jednoúčelová vysílačka a její omezené možnosti (i běžný dosah) je nevratná historie.
A opuštěný jsem se nikdy necítil, ani dřív, ani dnes, takže na to, abych byl někomu blíž, jsem ani vysílačku, ani dnes mobil, nikdy nepotřeboval.:-)

K doplnění dotazu doplňuji tedy i odpověď.
Pochopitelně ke kontaktům nyní používám-e i další možnosti. Nyní zejména Skype a Viber, psané e-maily a facebook.
Ne na běžné hovory, a zprávy, to obstará běžný hovor a SMS.
Ale máme pravidelné „relace“ s příbuznými, z různých míst republiky a tak občas popovídáme a vidíme se i bez návštěv.
Toto realizujeme přes net a wifi, jak z NB, tabletu a tak i ze smartphonu. Přes „data“ ne, nemám neomezený tarif a bylo by to drahé. Přes „data“ používám občas pouze e-maily, pokud je nutnost, v místech kde nemám net (chata a na cestách). Pro tento případ mám druhou kartu v mobilu, u provaidra, u kterého mám data levnější, než u mého na hovory a SMS.

Upravil/a: Jiří Bohumil

Ano,toužil jsem.Dokonce jsem chodil jako dítě do kroužku,kde jsme operovali s vysílačkou co fungovala po celém světě,ale nevydrželo mi to.Nějaký radioamaterský kroužek to byl.Měli jsme i svůj jakýsi mezinárodní kod.Bylo to zajímavé.Jo,bylo to začátkem sedmdesátých let a bylo to pod podnikem „Tesla“.

Upravil/a: John Wick