Tomu říkám udělat pro druhého vše. Co vy na to? Jak byste se zachovali?

Je to tragédie… myslím,že se nedá dopředu plánovat jak se člověk zachová. Až v nastalé situaci intuitivně zasáhne a někdy holt i v nesvůj prospěch .Byl to odvážný chlapec.

Myslím, že si nepřipustil, že by se odtamtud nemusel dostat – prostě to asi bral, že si tu chvilku počká. Hrozná smůla.
Umím si i představit (být v kůži dítěte, co má mladšího sourozence), že bych mladšímu dala přednost jen proto, že to vidí maminka – která by se na mě později mohla zlobit, že jsem mladšímu „neustoupil“.
Nechci tím ale nijak snižovat to, že kluk je svým způsobem hrdina. Snad už má klid on i maminka…

Těžko říct jak bych se zachovala,hodně lidí má hrdinské řeči-Já bych to,Já bych tamto-ale kdyby došlo na lámání chleba,tak skutek utek.Ono v takové situaci se snad ani nedá přemýšlet,vím jen,že děti jsou víc hrdinové než někteří dospělí,a myslím že je to proto,že jejich pud sebezáchovy je jinak nastavený než u dospělých,že si ani neuvědomují možné nebezpečí a ohrožení života.