Také rádi čicháte ke starým knihám?

Mám ráda vůni nových knih, vůni papíru, možná i barvy, lepidla. Je to jakýsi symbol novoty, krásných čistých listů.

Staré knihy – záleží na tom, kdo knihy četl a jak s nimi zacházel. Často mají zašpiněné listy, jsou cítit zatuchlinou, potrhaný přebal,. někdy objevím i starou jízdenku, plesnivé kolečko salámu atd. To se mně moc nelíbí.

Proto k těmto přímo přímo nečichám, ale všechno to ve mně vyvolává pocit i ošklivosti.

Pokud mají staré knihy třeba jen zažloutlé, ale jinak čisté listy. jejich pach mě víc vtáhne do děje. Tuto vůni vnímám … , ale nos do nich „nestrkám“.

Ale kniha zůstává knihou, pokud listy nepoškodí „knihomoll“.

Upravil/a: annas

Ani moc ne, ale vždycky mi to připomene atmosféru jedné pražské ctihodné a starobylé knihovny, kde jsem hledal podklady pro rešerši. Taková nostalgie.

Ne. Mnohem víc mi voní kůže – pokud není stará/cítit zatuchlinou. Také mám rád „vůni strojů“. Některých. Hovnocuc zrovna nemusím. ;) :D :D

U mne je rozhodujícím smyslem zrak. A čichám k potravinám.

Přiznám se, že ne. Mám ráda vůni nových knih. 🙂

Nečichám, ale tu vůní mám rád, připomíná mi to nádherné momenty v dětství strávené na chatě, mnohem radši mám vůní zatuchlého dřeva

Byl jeden mnich a ten měl plno knih…
Knihovna v jeho doupěti měla zvláštní pach. Je to vůně tajemnosti záhad a dálav, vůně znalostí neznámeho, vůně lásky a nenávisti, je to vůně života a smrti..
Já ty staré knihy, když zbavím je prachu nezájmu, nečichám, já je čtu.