Avatar uživatele
Thesimir

Stojí mé psychické zvláštnosti za rozsáhlejší sdělení veřejnosti?

Dobrý den, pokusím se stručně…
Rád bych znal váš názor na můj stav a jak s ním naložit. Tím nemyslím, zda zajít k odborníkovi (protože dle mého nelze z následujícího krátkého textu tak posoudit), jako spíše, teď se nelekněte, publikovat můj životní příběh. Protože studuji obor psychologie, střetával se s názory, že určité věci u člověka nejsou možné, ačkoli já je zažil. Několika lidem jsem se také (velmi lehce) svěřil a nechtěli mi věřit. Toť má motivace: přesvědčit, že určité věci jsou u člověka možné; ne se stát hvězdou (kterou bych se beztak nestal, spíše bych se stal obětí nějaké formy násilí) – proto bych to psal anonymně, stejně jako tento příspěvek.
Rád bych toho sdělil spoustu; toto jsou stěžejní body:
• (Pravděpodobně) kvůli potřebě být zajímavý jsem dovedl dokonale hrát určité role – například na začátku druhého stupně ZŠ jsem si hrál na filozofa: celé dny jsem četl filozofické knihy, jedl 100% zdravě (a málo, což my nakonec přivodilo i dlouhodobé fyzické obtíže), mluvil zásadně spisovně, zabývál se tématy typu zlepšení společnosti, psal eseje… ještě rok předtím jsem byl docela normální, jen hodně na PC hrál hry (klidně 15 hodin o víkendu)
• Potřeba být sám pro sebe zajímavý mě naprosto ovládla. Z „racionálních“ rolí, jichž jsem se držel dlouhodobě a nezávisle na vnějším světě se stala iracionální „mišmaš“. Ve škole jsem hrál filozofa, po příchodu domů zase třeba vojáka. To se promítlo v mém myšlení, prožívání i jednání. Všechny role ale byly zaměřeny antihedonisticky, disciplinovaně, zjevně či latentně na sebezdokonalování. (I když později to neplatilo, došlo k výraznějšímu rozrůznění rolí)
• Stal jsem se „závislý“ na prožívání bolesti, spořivosti a práci – duševní i fyzické. Nenáviděl jsem jídlo, měl jsem obvykle 41 kg při 170 cm výšce. Měl jsem přesně naplánováno, kdy cvičit, kdy jíst, kdy pít, kdy chodit na toaletu… chtěl jsem se stát silným a dokonalým člověkem ne podle toho, jak jej definice společnost, nýbrž čisté dle mých představ. Opovrhoval jsem jakoukoliv formou požitku a štěstí, včetně sociálního kontaktu (během puberty jsem byl téměř dokonale izolovaný). Schválně jsem si vystavoval v zimě, pracoval na PC v nepříjemných polohách a bez přestávky, občas u toho i omdlel nebo měl halucinace. „Liboval“ jsem si v psaní nejnudnějších prací – ideálně co nejdelších (psal jsem pro lidi bakalářské i diplomové práce).
• Žil jsem ve vlastním světě (daydreaming), kde na mě hovořili různí lidé (třeba ten voják) a podporovali mé chování. Daydreaming nepřestal ani při činnostech typu řízení automobilu.
• Laici (včetně učitelů) mi diagnostikovali různé poruchy, včetně netolismu, aspergera, anorexie a hraniční poruchy osobnosti. Přitom věřím, a stále si potvrzuji, že to nebyla pravda.
• Podobně se mýlili odborníci. Například psychiatr mi diagnostikoval narcistickou poruchu osobnosti a odůvodnil to věcmi, které mě opět nejsou pravda, jako spíše pravý opak reality. Malý strom na kraj papíru v rámci Baum testu jsem nakreslil čistě z toho důvodu, že jsem miloval skromnost.
• Nakonec jsem dobrovolně šel k psycholožce. Vypadal jsem tak bídně, že mě vzala na krizovou intervenci… Zhruba po roce my však sdělila, že odborníka již nepotřebuji, že se časem změním k normálu. Sice jsem se hodně změnil, ale nikoli k normálu.
• Například z „anorexie“ se stalo obrovské obžerství. Sníst 4 mražené pizzy a půlku pekáče moučníku v rekordním čase v pozdních nočních hodinách žádný problém. (Což mi pochopitelně přivodilo další fyzické obtíže.)
• Když jsem kromě vody začal pít i kávu, přivodilo mi to takový pocit štěstí, že jsem si založil živnost a rozjel spoustu zakázek a pracoval cca 22 hodin denně s krátkými přestávkami na vynesení košů apod. Dále jsem začal si libovat v sebetestování: například jak na duševní schopnosti člověka působí, když si dá snídani s obsahem xx sacharidů xx minut po probuzení; zda je pro výkonost lepší cvičit takto, spát takto apod.
• Když jsem (později) zrovna ale neměl „pracovní období“, tak pro mě každá produktivní činnost byla natolik nepříjemná, že jsem se musel tajně přejídat i na brigádách, kde jsem nikdy dlouho nevydržel.
Jako ukázka mého života snad stačí. Nyní se obracím na vás, zda je toto skutečně natolik podivuhodné, že to stojí za sdělení v rozsáhlejším formátu. (Zřejmě bych to pojal jako vícedílný článek na platformě typu Medium)

Zajímavá 0 před 656 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
led

Ďakujem za námet postavy do príbehu.
Ozaj, naozaj vám stačí na oddych a spánok 1h59´20", ktoré ostávajú do skončenia dňa, alebo máte svojho AlterEgo?

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
seraphico

Nemyslím si, že by to stálo za zveřejnění. Z mého pohledu nezajímavý příběh a nedokážu si představit, že jiné lidi by to mělo zajímat.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
paul1

Zdá se mi, že zbytečně si život komplikujete. Určitě se dá všchno prožívat jednodušeji a více se ze života těšit. A ještě přidám jedno Werichovo moudro:
Jan Werich:
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl,
a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kamil.Hornak

Zaráží mě, že nikoho z odborníků nenapadlo poslat tě na CT mozku – jak to popisuješ to skoro vypadá na dost nepěknou diagnózu

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Sameotazky

A které ty věci nejsou u člověka možné?

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
led

seraphico, boli by ste prekvapený(á), koľko námetov, navonok nezáživných, sa dá pre príbeh nájsť v živote.

Avatar uživatele
Filip84

Kamil.Hornak: Novotvar, nebo už metastáze?

Avatar uživatele
elkon

To je neuvěřitelné, co za „tydýty“ se objevuje na tomto webu.

Avatar uživatele
Filip84

elkon: Zase to ber tak, že má-li opravdu takové potíže, a ono to vypadá spíš, že opravdu má, tak někde se „vykecat“ mu neuškodí, spíš pomůže.

Avatar uživatele
Pepa25

Osobně nevěřím té pasáži „si založil živnost a rozjel spoustu zakázek a pracoval cca 22 hodin denně“. Předpokládám, že je to jen část toho daydreamingu. Jinak je to nezajímavé, prostě další další mladý muž, který nemá uspořádané hodnoty, zkouší všechno možné, ale neví, kam směřuje.

Avatar uživatele
Filip84

Pepa25: To, jestli tomu věříš, nebo nevěříš, není vůbec podstatné. Prostě ber, že to tak je, myslet si můžeš cokoli.

Jinak to do celku zapadá. Jestli je to pravda, nebo fikce, stejně nezjistíme.

Avatar uživatele
Pepa25

Filip84: děkuju, že si můžu myslet cokoliv 🙂
P.S. Co se stalo, že tak krátký příspěvek?

Avatar uživatele
Filip84

Však už mám pod tím, ne? Nebo Ti přijde krátký? 🙂

Já si taky myslím „svoje“, ale – jak praví klasik – „myslet znamená hovno vědět“, nerad bych se někoho zbytečně dotknul. Ale jako, samozřejmě, každý to asi vidíme jinak.

Avatar uživatele
Filip84

Tyto, a podobné, weby, typu Questions & Answers, nejsou zpovědnicí, slouží primárně k pokládání otázek, na které lze poskytnout exaktní odpověď, např. „kdo vynalezl parní stroj“, nebo „jaká je nejvyšší hora světa“, atp. Neslouží ani k průzkumům, jednoduše proto, protože je tu relativně uzavřená a úzká komunita, jejíž názor nemá hodnotu kvalifikovaného průzkumu.

Dle tvého názoru nelze „z následujícího krátkého textu tak posoudit“, měl-li bys vyhledat odbornou pomoc, in my humble opinion to posudit lze.

Psycholog není lékař, je to filosof, a když filosof diagnostikuje, dobře to nekončí. Proto skutečnost, že Ti sdělila, že další odbornou pomoc nepotřebuješ, neznamená, že tomu tak je.

Psychiatr se zjevně mýlil, takto se narcistická osobnost nechová, narcistická osobnost by si např. nikdy neodpírala jídlo, nebo se jinak netrýznila.

Souvisí to s tím, že jsi individualitou, řekněme, že míra Tvé individuality přesahuje fysiologickou míru (in extremo by z Tebe mohl být vrah „vlk samotář“), zároveň však nemáš potřebnou vnitřní integritu, to jest nenašel jsi se, a zároveň trpíš nízkým sebevědomím, byť se to, a prima vista, může jevit opačně. S největší pravděpodobností se chceš za něco nevědomého potrestat, a ještě k tomu máš část ega odloženu do nevědomí.

Psychiatr Ti s tímto nepomůže, tedy jinak, než že Tě dokáže medikací zklidnit na potřebnou mez, abys se nepoškozoval (případně i jako hospitalisovaného), ať tak nebo tak, potřebuješ – krom psychiatra – dobrého psychologa, musí se najít příčina. Pokud selhala klasická (Freudovská) psychoanalysis, může pomoci therapie zážitková. Ta vede ke stavům, které připomínají stavy při exorcismu, ale výsledky má. Poskytuje jí u nás pár psychologů, a opravdu velmi málo pracuje i na poukaz z veřejného zdravotního pojištění. Ovšem, krom hypnosy, mne nenapadá jiná cesta, jak přijít na to trauma, které stálo za oddělení části ega do nevědomí. Protože to je problém #1.

Abych odpověděl na Tvou otázku: opět, in my humble opinion, ne, nemá cenu to nikde publikovat, věř nebo ne, Tvůj stav je sice mimořádný, ale rozhodně ne natolik, aby nebyl odborně zpracován (akorát nevím o tom, že by o tom bylo něco česky, ale tak to snad není problém, asi jediný „skladník ve šroubárně“, který takové odborné statě čte, jsem já, a já s jazykovou barierou problém nemám). Navíc ten problém není dořešen, takže z odborného hlediska absolutně bezcenný.

Nový příspěvek
Zajímavé otázky v kategorii Zdraví