Avatar uživatele
Super guy

Staral se Hitler o svou zemi, nebo se staral jen o sebe?

Zajímavá 0 před 1395 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Zvidatel

Staral se o svoje zájmy. Prospěchář, ale tím se staral i „o svou“ zemi. Příjde ovšem na pohledu, co míníš tím starat se. To, že přivodil nevídanou genocidu, a to i vlastním občanům, válku, hladomor, chaos, chudobu a v poseldní řadě smrt. Důsledkem bylo na druhou stranu i vývoj techniky a pkrok lidstva způsobený válkou – ale za jakou cenu a navíc to je vedlejší důsledek, který mu zcela jistě nebude přičítán k dobru.
Ze začátku, aby nabral popularitu, dal lidem trochu té práce, stavěl silnice a spravoval „říši.“ A to vše ještě bylo zveličeno za pomocí umné propagandy, bylo to vyzdviženo, zveličeno a využito k fanatismu a válce.

Stejně i Napoleon se staral o svou zemi a svůj lid, provedl mnoho změn, reforem, možná i k lepšímu, dal jistý řád, snažil se o povznensení ekonomiky. ALE taky to vše využíval hlavnš jen pro sebe, pro nákladné války, vlastní mamon, a ukájení své megalomanie. Hlavně to byl taky revoluconářský prospěchář a neoprávněný „monarcha“ který měl blíže k diktátorovi. U něj je to sporné.

Upravil/a: Zvidatel

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Pepa25

Samozřejmě, že staral, „myslel to dobře“ a snažil se o blaho lidu – ale čistě podle vlastních zvrácených názorů, v čem má spočívat. Problém byl v těch názorech a v neexistenci jakékoliv opozice.
(Proto zásadně nesouhlasím s občasným voláním některých po „osvíceném diktátorovi“, který „dá zemi do pořádku“. To je vždy cesta do pekel …)

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
anonym

V čele NSDAP budil dojem sociální empatie a nacionálního cítění. Vše však podřizoval k dosažení moci a politickému monopolu. To, že se Německo dostalo z krize se nedá srovnat s tím, jaké katastrofální důsledky měla válka.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kryšpín

Nadchnul 4/5 národa který jej podporoval spolupracoval a s německou pýchou, pečlivosti se zapsal krvavě dějin.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Zvidatel

Pepa25, něco jako ”osvícený diktátor” neexistuje ani se tento termín nikde nepoužívá.
Osobně jsem slyšel toto slovní spojení použít jen pár běžných lidí v politické diskuzi, kteří tím jen ukazovali svou naprostou neorientaci v politologii a jejich termínech. Jinak řičeno se jedná o ony pověstné kecy z krčmy.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Neřekl bych, že by to byl protimluv. Diktátoři snili být předlohou dokonalého kultu a moci být ten, kdo ví nejlépe, jak řídit společnost. Že to byla utopie na entou, je další věc.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Zvidatel

Nejde jen o to, že je to protimluv a on je, už jen kvůli významu diktátora, ale taky o to, že takový termín neexistuje. Kolem dikátora může být jakýkoli kult osobnosti a fanatismus, ale nikde jej nelze označit jako osvíceného. Protože je to diktátor. A to není pozitivní ani neutrální pojem.
V politice se pojem „osvícený“ používá pouze ve spojení s monarchou a velmi často s absolutním. A to je setsakramentský rozdíl.

V životě jsem slyšel něco jako „osvícený diktátor“ pouze dvakrát. Pokaždé v hospodě, jednou to řekla dokonce moje známá, která má ovšem nulovou znalost politologie a politiky. Teď už vlastně potřetí, díky odpovědím.cézet.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Zvidatel

Výjimečně se to třeba používá i v některých neodborných článcích plných fabulací a celkové nesmyslnosti. Není to časté, alespoň myslím. a doufám.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Neslyšel jsem rovněž, ale je to k zamyšlení. Spíš osvícený monarcha. Nicméně určité charakteristiky ten diktátor má. Například, že je vyvolený.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Zvidatel

Jako jo, ale on si tu charakteristiku dal sám nebo jeho přívrženci, kteří z něj mají prospěch, či zmanipulovaný lid, každopádně to není pravda.
A i to, že diktátor si o sobě myslí nebo se v očích veřejnosti snaží být vidět, jako ten, kdo ví nejlépe, jak řídit společnost, nemusí být nutné. Diktátorovi jde hlavně o moc a vlastní užitek a kolikrát se nestará ani o mínění ostatních. I když chce být asi často vnímán v očích ostatních dobře, ale není to pravidlo.
Ještě zpátky k tamtomu, diktátor nemůže být označován jako osvícený, uvědomělý, ten který došel prozření, protože je to v naprostém kontrastu s diktátorskou vládou a osobností diktátora. Je to vláda, která je ve prospěch diktátora a v neprospěch lidu. Povětšinou neoprávněná, nezákonná vláda. Moc držena silou a často násilím, tak se taky mohl dostat k moci, obvykle proti vůli lidu, ale tohle taky nemusí být podmínka. k moci může přijít i třeba demokratickými volbami.
Ať už chápeme demokracii jakkoli, tak diktatura je prostě nedemokratická forma republiky, ve které není místo pro osvícení, hlavně v politice ne. Je to negativní forma vlády, všemi udsuzovaná.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Všímáš dnes nějaké tendence obracet se na silné autority?

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Zvidatel

Vnímám, ale jako ono abys dnes nějakou tu autoritu v politice pohledal, jako v té české. Ale všiml jsem si podpory monarchie ze strany lidu. Nemyslím podpory jako podpory, ale z různých anket, průzkumů, zpráv vyplývá, že je to mezi lidmi tak půl na půl mezi těmi, kteří jsou pro republiku a těmi, kteří pro monarchii. Někdy má víc ta, někdy ta druhá, často se stává, že má i monarchie o dost větší převahu. Odakzuju tím na tu tendence lidu obracet se na autority, protože monarchie je autoritativní, jedno jestli konstituční nebo absolutistická a zda má nebo nemá panovník moc.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Možná nemusí být ani monarchie, jako spíše étos monarchie (moc v rukách silného pána). Třeba to mi přijde tady charakteristické, ačkoliv máme republiku.

Mám na mysli statut prezidenta, spoustu očí k němu vzhlíží více, než mu dovolují jeho pravomoce.

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Zvidatel

Jo, jenže monarchie a sní sopjený panovník toho v sobě zahrnuje víc. Ačkoli nejsem zcela proti ,demokratické formě , republiky, tak si nemyslím, že by v republice mohl mít někdo autoritu, vážnost. K prezidentovi vzhlíží oči často s opovržením – půl na půl. Tj., že rozděluje národ. A o to víc díky přímé volbe. Naopak jedna z významu panovníka by mělo být, že národ stmeluje skrze jeho majestát, autoritu, neboli samotný titulem a osobností. Jak říká spisovatel C. S. Lewis: „Když se lidem zakazuje ctít krále, ctí místo toho milionáře, sportovce či filmové hvězdy, nebo rovnou prostitutky a gangstery." To ”zakuzeje” bych vyjádřil spíš jako, že k tomu lidi nemají příležitost, možnost.
Zajímavé je, že třeba v Česku nikdy, formálně vzato, monarchie zrušena nebyla. Ústavou 1921 ani 1948 nebylo zrušeno království České, ani panovník nebyl sesazen, ale byl zbaven politických pravomocí. Náš poslední Karel I. se vzdal výkonu vlády, ale ne trůnu a koruny, i když byl vyhoštěn. Je to stav království bez krále. Podobně měli i Maďaři Maďarské království, kdy v letech 1920 až 1946 tam nebyl král.
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Ma%C4%8Far­sk%C3%A9_kr%C3%A1lov­stv%C3%AD
Něco píšou i tady: https://www.do­tyk.cz/publicis­tika/prisel-cas-na-monarchii-20161028.html
Tamto je ale jen taková zajímavost o Česku, jakože nebylo zrušeno království, a že nadále trvá, ale todle už je jen názor, ale můj ne, protože máme formu státu republiku a to je jasné).

před 1395 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek