Stalo se vám, že jste nechťa vypustili ruprechta mezi lidmi?

Kdyby byla poblíž nějaká slečna, řekl bych: Slečno, není Vám hamba? No jestli je, tak to klidně vezmu na sebe!

U mě bylo pravidlem, že jsem si před novým chlapcem prdla vždycky první, v naprosté většině se to setkalo s radostí a případně i následným doplněním :)

Když mi bylo 12–13, jela jsem s kamarádkou a klukem, do kterého jsem byla několik let hrozně zamilovaná, na drobný dvoudenní městský festiválek – pro mě úplně první akci tohoto typu. Po skončení koncertů jsme šli na zastávku a O. začal pak něco zarytě vyprávět a já na něj s otevřenou pusou a obdivným výrazem zírala a asi si neuvědomila, že už nejsem „v kotli“, kde všechno zanikne, tak se ozvala strašná rána, on chudák tam stál jak opařenej a já rudá až na p*deli.

Nechápu ty lidi, zejména chlapy, pro který jsou prdy „fuj“ a málem by si neprdli ani sami před sebou (ano, znám takové). Asi to bude výchovou. Jasně, že to je společensky nevhodný, ale není nic lepšího, než si být s tím druhým mezi sebou otevření a mít se rádi i přes tepláky, vytahaný svetry a prdy :))

Asi ve třetí třídě uprostřed hodiny přírodopisu. Jak na potvoru jsme na přírodopis měli nejkrásnější učitelku. Třída samozřejmě – děti v počínající pubertě, jak jinak – spustila hroznej povyk a začali hrát „divadlo“, jak se hrozně dusej smrady. Kdyby byli bývali spolužáci hluší, bývali by nezaznamenali naprosto nic…

Ano, ve třídě na OA. Od té doby jsem už neměl přezdívku Kowalsky, ale kamarádi vymysleli ze srandy oslovení „Prde!“ Samozřejmě, že mi tak pak permanentně neříkali, ale bylo to něco jako můj titul.