Spoléháte se na presumpci pitné vody?

Nepiji vodu v umývárnách ani na veřejných WC. Vždy mimo domov mám u sebe láhev balené vody. Nejraději mám Evian nebo Vöslauer. (Ne, není to reklama, ale sponzorovat by mne tyto značky mohly 🙂

Vždy sebou nosím pitnou vodu z domova. 🙂

Očekávám pitnou vodu,
ale nosím si svou z domova (s citrónem).

Já ano. Očekávám, že všude je pitná voda, pokud není uvedeno jinak. Obvykle ale nosím balenou vodu.

Jiná voda než pitná ve vodovodních řadech není, i na veřejných místech je stejná, jakou máme doma. V kašnách už ale nezávadná není, původně pitná voda tam cirkuluje a bývá už kontaminovaná. Z kohoutku ji piju jen v krajních případech, když není jiná možnost. Jedno orosené je přece jenom lepší.

Pojem presumpce se používá v poněkud jiném významu a cizí slova není myslím třeba používat za každou cenu..

Vodu z neověřeného zdroje (když nepočítám studánky, potoky, apod.) jsem musel za celý život pít nedobrovolně snad pouze párkrát, jednou si vzpomínám, bylo to hadice pohozené na zemi, ze které vytékala voda, netuším kde se tam brala, neb elektřina tam nebyla, no nějak jsme přecenili síly i zásoby a než pít vodu mořskou, nebylo moc na výběr. Bylo to v rovníkové oblasti, na odlehlé straně ostrova v místech opuštěné trestanecké kolonie z 50. let, navíc následně zasažené vlnou tsunami, což v mapě, na rozdíl od označeného vodního zdroje, nebylo, kdy cesta 20km zpět džunglí se zdála, bez alespoň trochu další vody, fakt nemožná. V takových situacích si uvědomíte, že peněz v kapse se nenajíte, ani nenapijete.

V jiných případech, v civilizaci, je lepší se vždy zeptat (třeba na hřbitově i WC bych si to fakt dobře rozmyslel).