Spěje naše zdravotnictví opravdu k dokonalosti?

Nemám ovšem na mysli hodnocení z hlediska technologií a přístrojového vybavení, ale úroveň přístupů k pacientovi. Mládí jsem prožil na malé vesnici avšak ve velké rodině, kde lékař byl zapotřebí velmi často, ať již kvůli nemoci nebo úrazu. Ordinaci měl tehdy obvoďák v šest kilometrů vzdáleném městečku. Proto bylo samozřejmostí, že většinou doktor přijížděl za pacientem a to nejen v akutních případech, ale také za účelem pravidelných kontrolních návštěv.
Dnes /pominuli povolání rychlé pomoci/, si musíte lékařský výkon „vysedět“ v čekárně bez ohledu na případnou horečku a riziko infekce další chorobou. Zaklepáním na dveře ordinace často riskujete, že se v nich, namísto usměvavé sestry objeví lítá saň. Možnost objednat se zdaleka nezaručuje, že budete vyšetřeni v určitou hodinu, ale téměř s určitostí v daný den.
Přitom koronavirus jasně prokázal, že my pacienti bychom měli být pro pány doktory vítanými zákazníky bez nichž si nevydělají na skývu chleba! U nás však, zdá se, jim už odtrnulo a dřívější běžná úroveň péče zní jako pohádka. Máte snad jiné, lepší zkušenosti a odlišný názor?