Snažili se vás rodiče ze svého pohledu toho co nejvíce naučit?

Ani ne.
Nějaké základy jsem dostala (do 15), něco jsem si vzala, okoukala. Rostla jsem, jako dříví v lese ;D Do mého života příliš nezasahovali. Partnerský vzor, spolupráce byl velmi dobrý. Nikdy jsem nestrádala. Pro tátu jsem dlouho byla „zklamáním“, vetřelec. Hodně dlouho jsme nenašli společnou řeč. Maminka byla „světice“ :) Mnohé řeším, dělám po svém/jinak. Ve vzdělávání, osobním rozvoji mne příliš nepodporovali. S knihou v ruce, jsem „zbytečně utrácela čas“. Některé „chyby“ nedělám, dělám jiné (ty své). Při vyprávění a vzpomínání (při rodinných setkáních, návštěvách, pobytech), jsem pozorně naslouchala. A vzpomínám s láskou.

Za průpravu do života vděčím spíše prarodičům.Nikdo mě nedal nic zadarmo,na vše jsem si musel vydělat prací a prarodičům děkuji za vše.

Spoustu věcí. Těžko vyjmenovat. Rodiče už sice dost dlouho nemám, ale stále se vracím k tomu, co mě kdysi říkali, a co jsem tenkrát za moc užitečné nepovažoval.

Nic moc, spíš jsem se snažil něco odkoukat. Výjimkou byl děda, ten mě už jako kluka naučil vše o houbaření a vydrželo mi to až dodnes.

Určitě ne.

Naopak, mnoha patogenním návykům od nich bylo nevyhnutelné se odnaučit, některé už však zůstaly. Nezbývá, než se za sebe stydět. );