Šlohli jste někdy něco v restauraci nebo v hotelu na památku?

Jasně:-D. Je to už hodně let zpátky.Ve Španělsku v hotelu na našem balkoně na šnůře,visely mega velké kolíčky. Takže suvenýr je doma a dodnes mně dělají službičku. Od té doby jsem je tu ani nikde jinde neviděla. Perfektně drží jakékoliv prádlo(tlusté deky,koupelnové předložky apod.)

ano a myslím, že nejsem sama..
hrnek na kávu v Mnichově s beruškama pro sestru dvojče do sbírky, pár skleniček i štaprdlátka..
krásný půllitr v Novém Jičíně ten se jen tak nevidí na koncertě s naší skupinou v 89..
Doplňuji:
na svou obranu chci jen říct, že mě k tomu vždy navrtal někdo jiný, k hrnku moje známá, ke sklenkám tety taky dvojčata jen je strč do kapsy a nehůč z Brna, půllitřík stál sám v koutě venku s nedopitým pivem, ten mi dali kapelníci hlídat na klín a zůstal mi..

Upravil/a: briketka10

Ne. Neměla jsem nikdy takovou touhu.

Dopisní obálku s logem hotelu.

Ja ano ,takovy pekny papirovy ubrousek s motivem ryb,to mi bylo 9let a ja ho proste musela mit ve sbirce.

ano papírový tácek , takový jaký ještě nemá vnuk …jinak ne…

Ano, priznávam, kradnem bezplatný propagačný materiál.
A mám ako suvenýr nefunkčné keykarty od izby – v Londýne behom jedného týždňa sa mi 10× nepodarilo otvoriť dvere na izbe, vždy mi dali inú a nefunkčnú som si mohla nechať (v recepcii karty nedokázali ani načítať, asi mám v sebe nejakú silnú energiu).

Asi zklamu ale ne.

No nebylo to klasické šlohnutí. Šlo spíš o omyl. Na věšáku visela taková ta cedulka – z jedné strany Nerušit! z druhé Prosím, ukliďte pokoj. Já tam měla pověšený kabát a šálu a jak jsem balila, popadla jsem to i s cedulí.
Je ale pravda, že ji využívám. Vzhledem k nápisům a mé občasné přirozené lenosti její vyvešení dosti provokuje Polovici.
Ale co se mne týká, já hotely spíš dovybavuji. Co si v rychlosti vzpomínám, už jsem jim doplnila několik zubních past, hřebenů, luftkulmu, punčochy, dobíječku na telefon a pantofle. 🙂

Pokud se to počítá za krádež, leda tak vizitky. :)

Čerstvý rohlík ze stolu co nám dali k držťkové polévce. Potřeboval jsem tenkrát podepřít kapotu nad motorem kvůli chlazení a na ten čerstvý rohlík jsem se mohl spolehnout více jak na žulový kámen.