Silná deprese se neobejde bez antidepresiv. Co je na tom pravdy?

Lucyfer

xxx3: Já jsem depresi zažila, sice né nějaké pokročilé stádium, ale dokážu si přibližně představit, o co se jedná. Každopádně… deprese se neobjevuje jen tak. Přichází jako takový učitel, který odhaluje problémy v našem nitru. A jelikož se před sebou samým nelze ukrýt, stejně není jiné cesty, než se naučit mít se rád, mít rád život. A zkrátka se poštelovat v programech mysli, které tento stav vyvolávají. Lidská psychika je velice křehká a je třeba jí věnovat více pozornosti. Chápu, že to jedinec nejspíš sám nezvládne. Proto by měl mít po svém boku někoho, kdo mu bude ochoten naslouchat a pomoci. Důležitým krokem pro začátek je začít věřit, že se z toho dostat lze! A nebát se změny. Hodně nemocných má tendence se čím dál více utvrzovat v tom, že už jim nic nepomůže. Což není pravda, ale oni jsou o tom tak přesvědčeni, že to může jednoho dne zajít až k sebevraždě. Čím více soustředí svou pozornost na tu temnotu, smutek a zoufalství, tím více posilují své emoční tělo a nechávají se ovládat svou myslí, která bolest vyhledává jako svou potravu, a stává se neustále silnější. V podstatě se stávají závislými právě na přitahování negativity. A někdy je jim v tom paradoxně dobře – cítit se jako oběť je v takovou chvíli mnohem snažší, než se snažit o hledání světla. V konečném závěru s tím mají moc zatočit jen oni sami – musí CHTÍT. Úkolem psychologa by mělo být motivovat je k tomu. A jak už jsem napsala výše, je důležité věřit, že vyléčení je možné. A nemít ze změny strach. Vysvobozovat se z toho po malých krůčcích, bez časového nátlaku.

ivzez

Lucyfer, nezlobte se, ale nevíte, co je deprese, pravděpodobně ji zaměňujete s tzv. „depkou“ → u té může pomoci to, co uvádíte.

Deprese je však nemoc, s kterou psycholog pomoci nedokáže.
Nemoc patří do rukou psychiatra. V lehčím stádiu by se snad bez
antidepresiv obešla, ale určitě ne vždy.

A dobrý psycholog by měl člověka s depresí odkázat na psychiatra.

Lucyfer

Osobně vidím psychiatra až jako poslední možnost, kam bych zašla… neboť ten se s vámi bavit nebude, v ordinaci sedí primárně z důvodu, aby rozdával ,,léky", spíše jedy, řekla bych. A pilulky prostě nic nevyřeší… jen mohou člověka nějakým způsobem uklidnit, což mu třeba pomůže podívat se na jeho situaci trochu z nadhledu a pomalu se uzdravovat… při těžkých depresích nezbytné jsou (jak se zatím všude dozvídám), každopádně dobrý terapeut by mohl takového pacienta např. naučit, jak omezit ten otravný tok myšlenek, jak nereagovat na všechno emocemi… snažit se nechávat ty myšlenky jenom proudit, býr nezaujatým pozorovatelem… což je dost důležité. Chápu, že člověk v depresi nemá sílu vcelku na nic, nic ho nebaví, nejradši by jenom spal, je otrávenej z života, možná si přeje to skončit… ale jiná cesta, jak se deprese zbavit neexistuje, než se nějakým způsobem přimět na sobě pracovat, pomalinku objevovat tu ztracenou radost. Zavřenej v bytě na lécích, kde se dál a dál užírá… nepomůže. Nakonec je to vždycky o práci toho kontkrétního jedince, aby pochopil, proč se mu to děje, že on je tvůrcem svého života a má moc se z toho dostat zase ven.